Zatmění - část šestá - Učeň

22. srpna 2013 v 5:28 | Ufonek |  Zatmění
Ráno bylo zvláštní. Kolik bylo hodin jsem věděl jen podle toho, že na protější straně byly vyvěšené hodiny, jejichž ručičky právě ukazovaly šest patnáct. Překulil jsem se a posadil se. Šumělo mi v uších, takže jsem si je trošku masíroval, dokud to hučení neustalo. Rozhlédl jsem se po pokoji a na to jsem se postavil. Otočil jsem se k horní posteli, opěrka byla asi v úrovni mého nosu, takže jsem měl na Sakuru celkem výhled. Byla ode mě odvrácená.


"Sakuro, spíš?" Zeptal jsem se. Trošku se pomrvila a pak zatřepala hlavou.
"Já půjdu dolů, takže jestli chceš jít se mnou...?" Poškrábal jsem se ve vlasech a čekal. Když nereagovala, znovu jsem se otočil a vyhledal pohledem mé spadlé kalhoty, které asi přes noc spadly ze židle, přes kterou jsem je pohodil.
Už už jsem sahal po klice, když zavrzala postel a já slyšel, jak někdo s tupým nárazem dopadl na podlahu. S leknutím jsem se otočil.
"Co to děláš? Mohla sis něco udělat." Pokáral jsem ji, jelikož bylo jasné, že z té postele skočila.
"Neboj se, mám praxi." Mávla nad tím rukou. Můj pohled sjel na její momentálně odkrytý zadeček chráněný jen spodním prádlem. Začervenal jsem se a vyčkal, ne se obleče. Obula si kozačky a stoupla si za mě. Neodolal jsem a otočil se. Sklonil jsem se a daroval jí lehkou pusu na ústa. Když se na mě vyčkávavě zakoukala, jen jsem se usmál a konečně otevřel ty dveře.

Oba jsme sešli do přízemí a já hledal tu místnost, kde jsme seděli včera. Bez Sakuřiny bystrosti bych ji asi nenašel.
Nikdo tu nebyl, jen pár osamělých skleniček a talířem s pár drobky, ze kterého očividně někdo ještě před chvílí uždiboval. Vycouval jsem z místnosti.
"Prázdno." Vysvětlil jsem Sakuře mé počínání. Najednou klíč zarachotil v zámku a z pokoje naproti vyšla prsatá žena. Usmála se.
"Sasuke, Sakuro, to už jste se vyspali? Není ani půl sedmé." Řekla, když mrkla na hodinky a pak svůj obezřetný pohled zakotvila zase na nás.
"Tak nějak." Přikývl jsem, i když jsem se ani Sakury nezeptal na to, jestli se vyspala.
"No, asi bychom vás měli seznámit s pár plány. Došlo mi, že ty se bez Sakury asi nikam nehneš, tak pojďte oba." Řekla a rozešla se. Když jsem se ani nepohnul, pobídla mě rukou a já se až poté rozešel a následoval jí.

Nevím, kolik minut uběhlo, než jsme se dostali do místnosti, kde jsme právě stanuli. Ale byla rozlehlá, byly v ní glóby a různé mapy, ze stropu viseli roztažené svitky a než jsem se nadál, Tsunade zase někam zašla. Byla ještě ve vedlejší místnosti, kde byl stůl a mnoho židlí.
"Posaďte se." Pokynula a my tak učinili. Sakuřina blízkost mi tak nějak dodávala odvahu. Chtěl jsem jí chytit za ruku, ale usoudil jsem, že to by asi nebyl nejlepší nápad. Ostatně, stále jsem se v ní nevyznal, nevěděl jsem, na co myslí. Vlastně jsem ji ani neznal, ale věděl jsem jedno - už teď pro mě byla důležitá.
"Sasuke, naším hlavním úkolem a cílem bude, aby ses naučil jednat se svými schopnostmi." Její hlas se rozlehl tak, jako kdyby to byla jen prázdná místnost. Spolkl jsem poznámku, že žádné schopnosti nemám a raději pozorně naslouchal.
"Ale jak dlouho tohle všechno může trvat?" Otázal jsem se mírně, když mě obsypávali teoriemi, jak bych svou silou mohl odklonit Novu ze světelného záření našeho Slunce.
"Trénink? Kdo ví... A odklonění... ví jen vyšší moc." Odpověděl mi muž v masce ze včerejška a zahleděl se do vrchu, jako kdyby se modlil.
"Vy všichni o mě máte zkreslení představy, já nejsem ten, za koho mě máte, vyhledali jste špatného člověka. Vyhledali jste špatného Sasukeho Uchihu." I když se mi zdálo neuvěřitelné, že by existoval ještě nějaký muž se stejným jménem, více k neuvěření bylo, že to právě já bych měl zachránit celý svět.
"Ne Sasuke, my ne, to ty máš zkreslené mínění o sobě!" Namítl Iruka a já ho probodl očima. Zavrtával jsem se do něj víc a víc, až dokud mi neuhnul. Pak jsem to vzdal a povzdychl si.
"Tvá DNA souhlasí s tvými rodiči." To mě donutilo znovu otevřít oči. Stále mě vydírají za pomocí mé rodiny.
"Kde jste sakra vzali mé DNA?!" Rozzlobil jsem se.
"No, každý, kdo byl narozen ve vesnici, tomu jsme odebrali kupříkladu vlasy nebo sliny. Máme tvé záznamy z toho, jak jsi byl ještě malé nic netušící miminko." Začala se rozplývat ta žena. Růžovláska mi konejšivě položila ruku na rameno. Nadechl jsem se pro další mluvení.
"A kdy započne můj trénink?" Prsty jsem naznačil uvozovky u posledního slova.
"Kdy jen budeš připraven." Odpověděl mi pro změnu Kakashi. Trošku mě štvala tahle jejich střídavá mluva, ale ustál jsem to (nebo spíše useděl?).
"Pokud mi nabídnete nějaké jídlo, myslím... myslím že potom něčeho takového budu schopen." Vydal jsem ze sebe, i když jsem neměl nejmenší tušení, co takový trénink obnáší.
"Dobrá, Iruko, dones jim nějaké jídlo." Luskla prsty. Muž vstal, uklonil se a potom odešel neznámo kam.
Za okamžik se vrátil s bochníkem chleba a kusem taveného sýra. Připadal jsem si jako ve starém storočí. Vždyť tohle vůbec není moderní jídlo.
"Musíš být posílen zdravou stravou, pokud chceš mít co nejlepší výsledky." Odpověděl Iruka na mou nevyřčenou otázku. Přitáhl jsem si nůž a ukrojil dva krajíce. Potom uchopil sýr a rozetřel jsem ho na obě půlky. Jeden sem podal Sakuře, ta ho s vděčností přijala, vůbec nevypadala, že by ji toto jídlo nějak znepokojilo, jen se do něj hladově zakousla a já jsem ji napodobil.

Jakmile jsme dojedli, uvedli nás do nějaké místnosti, kterou jsem uviděl až po tom, co rozsvítili. Nebylo v nic jiného než pytel visící ze stropu naplněný bůhví čím. Otřásl jsem se, bylo tu chladněji než v ostatních částech domu. Abych to tak uvedl, nikde se nesvítilo, proto ten barák vypadal zprvu neobydlený a zchátralý, ale zřejmě byl určen pro tuto tajnou zjevnou organizaci. Byla to základna? Těžko říct. Vstoupil jsem do místnosti a nasál vzduch chladný, jako moře po noci. Bylo tu vlhko a plíseň.
"A teď co?" Zalamentoval jsem, když se za námi zavřely dveře. "A kde je Sakura?" Zeptal jsem se znepokojeně.
"Šla s Tsunade. Podstoupí taky výcvik. Nebo něco takového Tsunade říkala. A my zaškolíme tebe." Mrknul na mě Iruka a Kakashi si, jak měl ve zvyku, znovu stoupnul do rožku. Bez Sakury jsem se najednou cítil tak sám, ale bylo zřejmé, že to budu muset přetrpět.
________________________________________________
Jako vždycky se vás ptám, co na to říkáte? ^^
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. srpna 2013 v 9:40 | Reagovat

veľmi podarení dielik som zvedavá čo sa tí dvaja naučia.

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 22. srpna 2013 v 10:27 | Reagovat

skvělé... rychle pokráčko.. nemůžu se dočkat... :-D

3 Fejfarka Fejfarka | 22. srpna 2013 v 14:14 | Reagovat

Super díl :) jsem zvedava co bude dal :)

4 Katty Katty | 25. září 2013 v 20:45 | Reagovat

Super dílek ;)

5 blot blot | Web | 19. června 2015 v 6:20 | Reagovat

půjčka bez registru liberec :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama