"A proč vlastně nezapneme světlo?" Usmála se Tenten, která se tam kroutila v rohu a kdyby se neozvala, asi bych si jí vůbec nevšimnul. Vlastně, co jsem se sledoval, celou tu dobu, co jsme tu byli jsem civěl na Sakuru. Vždy, když se na mě zakoukala, já uhnul pohledem. Vzhlédnul jsem k místu, kde vždy bývala Narutova žárovka, neměl žádný lustr, jen takový drát visel ze stropu."Však zkus." Pobídl jí blonďák. Hnědovláska automaticky vystartovala na nohy a dvěma kroky se dostala až k vypínačům. Stlačila jej a okamžitě nás oslepila vlna nechutně pableskujího světla. Měl jsem chuť jí okřiknout, ale nakonec to zhasla dřív, než jsem to stihl udělat.
"To je díky tomu...?" Odmlčela se Hinata a svým jemným hláskem dodala: "No, však víte." A ano, každý v místnosti věděl o čem je řeč. Najednou všichni zmlkli s pohledy zabodnutými všude, jen ne na druhého člověka. A tak to bylo i se mnou. Své oči jsem raději upíral z okna, za kterým byl úplně jiný život. A to jsme si mysleli (já ve většině případech ne), že nový rok bude skvělý. A ejhle, chyba lávky.
"Ne, to už bylo tak týden předtím. Chtěl jsem si odzátkovat karafu a najednou prásk a už to bylo." Máchnul nad tím rukou a já se zašklebil.
"Tak Narutovi se zachtělo pít vínečka, jo?" Nadzvedl jsem obočí a provokativně se usmál.
"No, ve skutečnosti jsem to pak nepil, odporně to smrdělo." Nahodil takový obličej říkající, že už s tím nikdy nechce mít nic společného.
Všichni v kroužku se zasmáli.
"A co bude teď?" Vrátila se Sakura k předchozímu tématu, čímž navodila onu předešlou ponurou atmosféru.
"To nevím..." Odpověděla jí Temari, která svou drzou pusu též výjimečně nechala zřejmě hodně hodně daleko. Vstal jsem ze své židle a šel se posadit vedle Sakury na zem. Nevím, její přítomnost mě nějakým způsobem uklidňovala, což mi pomáhalo k racionálnímu myšlení. Zavřel jsem oči. Co by se teď mělo dělat? Všude tma a bezútěšné prostředí tomu moc nedávalo. Konoha byla normálně poklidné městečko, ale od velkého rozmachu a sporu okolo toho, kolik přesně by měla stát pohonná hmota na létající auta, se to všechno vytratilo a vesnici tak obsadili různé gangy, vystavěly se nové herny a dovezly ty nejnovější modely počítačů, z čehož jsem i já jeden vlastník, ale to už jsem moc odbočil.
"Nenapadá mě nic, čím bychom zrovna my dokázali ovlivnit situaci." Promluvil jsem posléze do ticha přerušovaného jen nesouvislým dýcháním a chraptěním od těch, jenž měli rýmu.
"Ale tohle kdyby si řekl každý, tak se nikdy nic nestane." Prohodila Temari a já jí bohužel musel dát za pravdu.
"To sice ano, ale nejsme žádní fyzici, abychom dokázali odklonit hvězdu o takové velikosti!" Zvýšil jsem hlas i bez mého vědomí. Na to se Temari postavila.
"Ale já se zajímám různými výzkumy, možná bych na něco dokázala přijít." Je fakt, že blondýnka byla známá doktorka a neurobioložka, ale vždyť...
"Nech si ty svoje květinky na potom." Utrousil jsem, i když tak hnusně to podat jsem původně nezamýšlel. Ale co, vzít to zpět nemůžu.
"Jaký květinky?!" Tohle ji zřejmě dost namíchlo, jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi hned na to střelila facku. Hlavu jsem nechal na místě pootočenou, cítil jsem bodavou bolest na pravé tváři. Zřejmě tam mám slušný otisk. Přivřel jsem oči, ale stejně jsem viděl, jak ostatní ohromeně zírají nejdřív na mě, pak na Temari, zase na mě, zjevně čekali, že zase něco řeknu, a ostatně, jejich očekávání jsem naplnil.
"No, myslím, že si půjdu pročistit hlavu." Zkonstatoval jsem klidně, stoupnul si a šel směrem ke dveřím. Nikdo na to nic nenamítal a tak jsem si sebral potrhanou bundu z věšáku a vyrazil do chladných ulic.
Vážně byla dost velká zima. Když jsem obcházel třetí blok, začaly se k zemi snášet sněhové vločky. Vzhlédl jsem k obloze, zmrzlé částečky vody mě chladily na mých ještě rozpálených tvářích a zároveň tak ponoukaly tichou útěchu od bolesti. Možná jsem to trochu přehnal... Obočí jsem trochu stáhl k sobě, až mi to na oči vrhalo stín. A pak jsem uslyšel své jméno, ale ne od příliš známého hlasu, ale nikde bych si ho nemohl splést.
"Sasuke!" Volala za mnou a doklopýtala až ke mě. Ohlédl jsem se a vydechl, což zapříčinilo teplou páru stoupající od mých úst. Nebyl to nikdo jiný, než Sakura. Když ke mě doběhla, opřela se o kolena a vydýchávala se. Na hlavě měla naraženou Narutovu pletenou čepici. Zkoumavě a možná trochu povrchně jsem si ji přeměřil.
"No co, posílají tě se správou, že se mi Temari moc omlouvá a chce, abych se vrátil?" Syknul jsem arogantně. Možná jsem si trošku myslel, no.
"Ne, jsem tu z vlastní vůle, Sasuke. Přece jen, ty jsi ten, který mě zachránil, kdybys mě neprobral, nejsem si jistá, jestli bych se vůbec probudila." Slabě se usmála a já náhle pocítil jakousi vlnu výčitek.
"Promiň." Řekl jsem a taky se pokusil usmát.
"To je v pohodě, nevěděla bych pak, kde tě mám hledat." Napřímila se. Aspoň někdo se o mě stará.
Procházeli jsme ulicemi, už tu nebylo moc lidí, ve většině případech se snažili nacpat do svých domovů a aspoň nějak se zahřát. My jsme byli přesným opakem, abych tak řekl. Občas jsem sebral sníh z nějaké kapoty auta, vyrobil z něj kouli a mrštil jí po růžovlásce. Ona mi to oplácela stejnou mincí. Moc jsme toho nenamluvili, ale bylo mi to jedno. Mohl jsem se dívat do její zmrzlé tváře a obdivovat její krásu. Zatřepal jsem hlavou, jaké myšlenky mě to zase k čertu doprovázejí?!
A pak, zčista jasna se přede mnou objevila jakási silueta. Byl to nějaký muž, držel v ruce knížku, ale zároveň se na mě nepěkně koukal. Vůbec se mi to nelíbilo, proto jsem chtěl Sakuru popadnout za ruku a otočit to, ale už bylo příliš pozdě. Ten chlapík na mě promluvil.
"Jsi Sasuke Uchiha?" Ztuhnul jsem v půlce pohybu. Trošku jsem vytřeštil oči a párkrát zamrkal, než jsem k sobě začal mluvit a říkat si, že to je jen náhoda.
"Ano." Hlesl jsem. Ucítil jsem na sobě Sakuřin pohled. Pustil jsem její ruku a plně se soustředil na onoho příchozího. Dosud byl skrytý ve stínu, ale s každým přibývajícím krokem odhaloval svou tvář.
________________________________________________________
Co vy na to? :)


















Páni! Skvělý díl....jsem zvědavá co to je za chlápka
!