Mám přítele. Kéž by to byl ten, kterého jsem si vysnila… Ale poslední dobou se mnou moc nemluví. Tedy, pokud se dá poslední doba pokládat za vždy.Chtěla bych, aby si mě všímal. Vím, že on se mi asi neotevře po třech měsících vztahu, ale mohl by, přece jen se známe od dětství a mě je už sedmnáct, mu osmnáct… Jak ten čas letí.
A proč jsem s ním vlastně začala chodit? Jsem do něj až po uši zamilovaná. On se mě zeptal… málem jsem se štěstím rozskočila. Všechno bylo ideální. Tedy, v tu dobu jsem si myslela, že ke mě prostě něco cítí a myslím si, že je možné, že je to pravda, ale mrzí mě, že to nedává nijak najevo. Ještě jsem se s ní ani jednou nelíbala. Jen taková letmá pusa na čelo a výjimečně i na ústa. Nikdy mě láskyplně neobjal. Když spolu chodíme po venku, moc ráda bych ho chytla za ruku, ale bojím se, že tu svou nesevře…
Jak moc závidím těm zamilovaným párům, kteří se spolu promenádují a líbají se skoro na každém rohu. Navíc, mě je sedmnáct, mu osmnáct… Všichni kluci v tomhle věku by po holce chtěli to jedno… no, vy víte co. Sex, ale já tomu raději říkám milování, přijde mi to hezčí, lepší… Přece jen sex je bez lásky a milování… to se nedá popsat. Má to být harmonické spojení duší, nejen těl. Asi jsem ten největší snílek na planetě, mám pocit.
Abych pravdu řekla, jsem hodně odlišný člověk, ale Sasuke - toť jméno mého přítele, mě vždy dokáže složit na kolena, i přesto, jak moc jsem veselá. Nevím, občas mám pocit, že se na mě kouká skrz prsty, což by jako můj kluk neměl dělat.
A tak pořád přemýšlím nad tím, jestli tento nesmyslný vztah neukončit. Sice ho miluju a asi by mi dlouho trvalo, než bych se z toho rozchodu vyléčila, ale i tak. Chtěla bych nějakou zpětnou reakci… Chtěla bych, aby mě objal tak, jako nikdo jiný. To i Naruto mě objímá mnohem víc než on… Povzdychla jsem si.
Zítra si s ním budu muset promluvit… bojím se… s těmito myšlenkami jsem se převlékla do pyžama a po asi hodinovém převalování konečně odplula do říše nereálných snů.
Ráno se mi nechtělo vstávat jako ještě nikdy, byla jsem rozespalá, neustále jsem zívala a protírala si oči, nepomohlo ani to, když jsem se konečně vykodrcala z postele, vylokala sklenici vody a umyla si tvář. Něco málo jsem snědla, nahodila batoh na záda a pádila do školy. Ještě před tím, než jsem vyšla ze dveří, jsem si zkontrolovala, jestli opravdu mám vše - klíče (jak od domu tak od skříňky), doklady, všechny učebnice, jo, asi mám všechno.
Cesta do školy, no co vám mám popisovat, jen jízda autobusem, mám to dobré v tom, že tato linka mi dojede až před školu. Chodím na výběrové gymnázium, Sasuke sice v hodinách není moc aktivní, ale zajímavé je, že je vážně chytrý, písemku napíše vždy nejhůř na trojku a to vám povídám, že i já, jako nejchytřejší holka ze třídy, mám občas problémy s tím to napsat na tu mizernou trojku. Moji rodiče dost lpí na známkách a já s tím nemám problém, ale někdy mě prostě myšlenky naprosto odradí od učiva. Zejména, když se zamyslím nad Sasukem. Když jsem se jednou pokusila uchopit ho za ruku, byla naprosto ledová.
Do školy jsem přicházela se zvoněním, ale na tom mi nezáleželo, neskutečně jsem chtěla, aby už bylo odpoledne a já byla se Sasukem o samotě.
Ale samozřejmě jako naschvál se dopoledne táhlo jako nudle z nosu, vím, odporné přirovnání, ale tak co už. Na oběd bylo kuřecí stehno a bramborová kaše. Díky, že jsme na výběrové škole a máme dobré kuchařky. Na jídlo si vážně nemůžu stěžovat. Oblízla jsem se a zapila to rybízovou šťávou.
A pak už jsme měli jít ze školy. Spolu, měla jsem hledět do jeho alabastrové tváře a inkoustový očí, byly přesné jako dvě kaňky a vždy mě tak nějak dokázaly spoutat - minimálně do té doby, než uhnul pohledem.
Kráčeli jsme vedle sebe, ach, jak moc jsem ho chtěla chytit za ruku… Políbit ho. Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale vypadlo ze mě jen chabé:
"Máš mě vůbec rád?" Už i tohle ode mě byl vrcholový výkon. Před ním jsem se styděla tak, jako před nikým jiným. Chvíli nic neříkal, ušli jsme asi deset stop, hleděl do země, jako kdyby tu otázku přeslechl. Když už jsem se chtěla znovu nadechnout a zopakovat to, předběhl mne.
"Mám." Opáčil, ani se na mě nepodíval.
"Miluješ mě?" Další otázka, chtěla jsem si dát facku, že jsem to na něj tak vyvalila, ale už nebylo cesty zpět.
Když nic neříkal, posmutněla jsem. To, že řekl ano, na mou předchozí otázku mě zahřálo na srdci, ale toto mi znovu sebralo vítr z plachet. Už jsem to nevydržela a slzy se mi nahnaly do očí.
"Protože já tebe ano, Sasuke. Chtěla bych, abys mě alespoň jednou objal, sevřel a nepustil. Chtěla bych, abys mi šeptal sladká slova, alespoň na chvíli… chtěla bych zažít ten pocit, kdy má nade mnou někdo ochranitelskou ruku a nikomu mě nedá…" Popotáhla jsem. "Ale ty prostě nejsi jako ostatní, viď?" Neříkám, že to bych chtěla, ale už jsem z toho vážně zoufalá.
"Sasuke…" Fňukla jsem, to už mé vodopády slz byly v plném proudu. A pak udělal něco, co jsem nečekala. Na chvíli se mu v očích mihl nějaký záblesk, který jsem u něj ještě neviděla, neznala jsem ho, nedokázala jsem ho identifikovat. A pak už jsem stála v jeho objetí. Objímal mě, svíral, jako ještě nikdy.
"Sakuro, já nevím, co mám říct na to, jestli tě miluju. Nevím, nikdy jsem to nezažil. Snad jen, že k tobě cítím něco, co jsem ještě k nikomu necítil a nechci, abys mě opustila. Je pro mě těžké někoho políbit, s někým se držet za ruce, možná ti to někdy vysvětlím, ale prozatím chci, abys to pochopila a dala mi čas…" Zašeptal mi do ucha, ještě chvíli jsme tak stáli a pak se jeho rozklepané ruce ode mě odtáhli. Slzy mi uschly na tvářích a já se slabounce usmála.
"Dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat." Odpověděla jsem, ještě v opojení jeho nádherné osobité vůně. Počkám si na něj. Tak neskutečně vyvrátil všechny moje teorie. Nevím, jestli tenhle vztah je dokonalý, ale asi mám pocit, že stojí za to, si ho udržet a nedělat plané závěry, ze kterých by jen utrpěla má psychika. Raději by se měly problémy řešit, než někoho nechávat kvůli hloupostem. Pohladila jsem Sasuke po tváři a to bylo moje poslední náklonné gesto za tento den. Společně jsme vedle sebe odešli a povídali si o všem možném. K předchozímu tématu už jsem se nevracela, cítí ke mně něco, co ještě k žádné jiné, a to mě těšilo po celý zbytek dne a i těch dalších…
Tahle byla trošku divná, ale i tak doufám, že se líbila. Komentáře si prosím. ;)


















Mne sa páčila ^^ Pekná :)