Uchigawa no kanjo

5. října 2013 v 11:31 | Ufonek |  Jednorázovky
Jak se cítíš? Dobře, tak to je fajn, protože kdyby ne, musela by ses od toho odpoutat a začít hledat něco, co ti tu dobrou náladu vytvoří.
Jak se představuješ za deset let? Právě promuješ, ukončuješ vysokou školu a dáváš sbohem všem těm skvělým zážitkům, kdy jediná tvoje zodpovědnost bylo se učit. Nemuselas dělat nic jiného. Rodiče nad tebou stále držely ochrannou ruku a finance nebyly potíž.

Mohla sis dělat, co jsi chtěla, mohla sis jít někam zapařit do klubu, poslouchat hudbu, když ti bylo smutno, nebo prostě jen prohlížet fotky, ale to hlavní bylo, SE UČIT! Člověk se učí celý život.

Když už se k tomu učení dokopu a porozumím mu, zjišťuju, že mě to vlastně baví.

Ale teď, když už jsi vyšla vysokou školu s modrým diplomem, máš hlavu hrdě vztyčenou, ale co práce? Co budeš dělat? Na zítřek máš domluvené dva pohovory, jeden na dopoledne a druhý na pozdější odpoledne. Těšíš se z toho, že teď nemáš co na práci? Vždy můžeš něco dělat.
Pohodíš svou bláznivě růžovou hřívou vlasů a dál si zvesela kopeš kámen před sebou, cos našla před chvílí. Nasaješ do plic svěží vzduch a vítr ti lehce nadzvedne barevný baret a ty se lekneš, že ti uletí. Zoufale si ho připlácneš zpátky k hlavě, usměješ se a před tebou spadne pár duhových listů. Začíná podzim, léto tedy oficiálně skončilo. Ani ti to nevadí, vždyť podzim máš nejraději z celého ročního období! Nevadí ti deště, ráda v nich tančíš… Nevadí ti pozdní slunce, vždyť i to krásně hřeje… Nevadí ti nosit více vrstev oblečení, právě sis koupila nový kabátek, jen jej světu ukázat! Jsi typická optimistka. Dokážeš se radovat i z maličkostí, přesně tak, jako malé dítě. Tak tě často nazývají a říkají, že už bys konečně měla dospět. Ale tobě jsou jejich názory ukradené, jsi svá a neotáčíš se po ostatních, řešíš jen své problémy, díky kterým překonáváš těžké dny a dostanou se na povrch ty dobré, nabité pozitivní energií.
Konečně sis prošlápla boty, ze kterých se ti ještě včera dělaly puchýře, znovu ti to vyloudí úsměv ve tváři. A ještě více se roztáhne, když v dáli uvidíš svého dobrého přítele, držící se ruka v ruce se svou přítelkyní. Napadne tě negativní myšlenka, že i ty bys chtěla někoho, pro kterého bys byla dokonalá a on pro tebe. Dávno už odpověď víš, koho bys tím člověkem chtěla učinit. Akorát potíž na tom je, že je dočista opačného rázu než ty. Chceš to vypudit z hlavy, ale nejde to. Musíš myslet na jeho ponuré a ztrápené černé oči, na jeho havraní vlasy, stále rozčepýřené, nespoutané a máš pocit, že snad skoro nikdy nečesané. A stále máš pocit, že mu to tak sluší. Ještěs mu to neřekla, ale sama sobě již hodně dávno, jsi do něj až po uši zamilovaná.
Je skoro o hlavu vyšší než, ty, nenávidíš, když tě neustále oslovuje prcku, přitom nejsi až tak maličká. Chápeš však jeho narážky v dobrém smyslu, jak bys taky nemohla.

Konečně dorazíte až k sobě a postupně se obejmete. Není nic hezčího, než mít přátele, na které se můžeš spolehnout.
"Ahoj!" Vyhrkneš ze sebe a naposledy kopneš do kamene. Bude se mi po tobě stýskat. Zamáváš mu a usměješ se.
"Stále tak energická a šílená?" Uchichtne se tvá modrovlasá kamarádka s mýdlovýma očima a vůní po fialkách.
"Hiny, vždyť mě znáš." Namítneš a na chvíli se zadíváš do pomněnkových očí tvého nejlepšího přítele s blond vlasy.
"S Narutem jste ze stejného vrhu." Zachechtá se znovu a odhrne si neposlušný pramen z očí. A pak v dáli konečně uvidíš toho, po kterém jsi toužila celý den. Už jen jeho vyhlídka ti zlepší den.

Jeho loudavá chůze, černý kabát, černé kalhoty a glády - metalistické boty. Černá mu sluší, je to jakoby ho snad tvořila pouze černá. Je to rozený pesimista. I tak se ti tak neskutečně líbí. Jeho inkoustové oči probodnou ty tvé a ty oněmíš v němém úžasu. Vydechneš a z úst se ti vykrade obláček páry.
"Zdaar!" Zakřičíš a tvá pravá paže vystřelí vysoko do vzduchu, stále máchajíc. On své rty zkroutí do slabého úsměvu, který ani nejde poznat, ale ty přesto víš, že tam je. Vystrčí ruku z kapes a trošku ji pozvedne na pozdrav. Usměješ se a rozeběhneš se k němu.

"Jak ses dneska měl?" Řekneš znovu energicky a procítěně, ale neodpoví, ostatně jako vždy.
"Co je dnes za den?" Zamáváš mu rukou před obličejem.
"Je dnes." Odsekne a ty se zatetelíš i z té jednoduché nerozvinuté odpovědi. Miluješ jeho hlas.
"Můj nejoblíbenější den." Zasníš se a společně dojdete k zamilovanému páru. V hlavě se ti znovu rozproudí debata mezi tebou a tvým vnitřním já. Zase se hádáte o tom, jestli mu to říct nebo ne. Jediný, kdo to ví je Hinata.

Jen tak se procházíte parkem a tvá radost je nepočitatelná, až skoro hmatatelná. Nejraději bys ho objala a už nikdy nepustila, ale bohužel je zakázané ovoce. Tebe to nijak netíží, zatím si jen užíváš to bytí s ním.
"My musíme jít něco udělat, za chvíli jsme zpět." Omluví se Hinata s Narutem a ty tam zůstaneš sama. Všimla sis, jak na tebe Hinata před odchodem mrkla a ty začínáš procitat. Udělala to pro tebe.
Měla bych se mu vyznat? Napadne tě, přece jen už je to dlouhá doba, co ses do něj zamilovala. Ještě další dva měsíce trvalo než sis to uvědomila.
"Sasuke…" Vyplodíš ze sebe jedno slovo, už teď rudá jako paprika a ještěs nic neřekla.
"Já vím." Pokyne levou rukou a dá ti ji na rameno. Nechápavě vzhlédneš.
"Já vím, že jsi do mě zamilovaná." Vysvětlí a slabě se usměje.
"Hinato…" Sevřeš ruku v pěst a tentokrát si červená spíš hněvem než studem.
"Ne, ta to nebyla." Mávne rukou a tobě zatrne.
"Naruto a Hinato…" Cedíš skrze zuby. Sasuke přikývne a poškrábe se na hlavě. Do očí se ti tlačí slzy. Bylo to tvé tajemství. Neměl na to nikdo přijít.
"A i tak bych na to brzo přišel nejspíš sám…" Dokončí svou myšlenku a tobě už se po tvářích začnou valit slané potůčky. Najednou tě prudce přitiskne k sobě. Vytřeštíš oči, nikdys ho neviděla se s někým objímat, obmotáš kolem něj své malé ručky a rozpláčeš se ještě víc.
"Neplač." Hlesne vlídně, takovou tóninu hlasu, si u něj nikdy nezažila. Odpojí se od tebe, ale jen na krátkou vzdálenost, chvíli ti hledí do tvých kočičích uplakaných očí a pak lehce otře své rty o tvé. Srdce ti málem vyletí z hrudi. Nemůžeš dýchat, dýchací trubice se ti sevře, nevědomky se začneš usmívat.
"Taky tě mám rád…" Obejme tě znovu a políbí na čelo. Znovu se narovná a ty se musíš opět podívat nahoru. Bohužel je proti slunci, takže mu do tváře moc nevidíš, přesto cítíš jeho neskonalou krásu.
"Já nevím co říct…" Z očí se ti vyroní další množství slz, tentokrát od štěstí.
"Nic neříkej, jen přestaň brečet." Usmál se, poprvé za ta dlouhá léta si ho viděla se usmát. Znovu jsi zabořila hlavu do jeho černého kabátu. Jsi tak moc šťastná, myslíš si, že je to sen, ale pro tvou úlevu ti povím, že sen to není…

Další chvíle, kdy ses mohla něco nového naučit…
________________________________________________________
Začátek byl takový, nijaký, protože jsem přesně nevěděla co chci napsat, ale i tak doufám, že se líbila, zdála se mi taková... jiná :) ~
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikadena Nikadena | Web | 5. října 2013 v 13:21 | Reagovat

To bylo hezuu :) takový roztomilý. He^

2 Mizuki Mizuki | 5. října 2013 v 18:11 | Reagovat

Moc hezké :D

3 sima sima | 5. října 2013 v 18:30 | Reagovat

pecka dal :)

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 5. října 2013 v 21:07 | Reagovat

Veľmi pekné

5 Iva Iva | 5. října 2013 v 22:28 | Reagovat

Krasa ^^ pacilo sa mi to jak vzdy

6 LOL LOL | 6. října 2013 v 8:01 | Reagovat

je to krásný*-* kawaiiiii
ty jsi tak úžasná:3
I love you!!!!!!!') :-D

7 terez terez | 6. října 2013 v 8:03 | Reagovat

wow.. tak to je síla dokonalosti
jen tak dál!
pro mě si nejlepší "spisovatelka":)
hlavně ta škola viď... hlavně ti přej
u ať to někam dotáhneš!

8 karen karen | 6. října 2013 v 8:05 | Reagovat

tvoje povidky se mi strasne moc libi! jen trosku kratky. jijak jsem tvoje fanynka 1#^^

9 sakura chan sakura chan | 6. října 2013 v 8:07 | Reagovat

já ty tvoje povídky sežeru! jsou tak dokonalý že to už nejde!!! :-* :P

10 mia mia | 6. října 2013 v 8:08 | Reagovat

OMG...dokonalost nejvyššího kalibru^^

11 toof toof | 6. října 2013 v 8:09 | Reagovat

ty špunte:O přesně! dokonalost sama o sobě:3

12 Kajka-chan Kajka-chan | Web | 14. října 2013 v 13:41 | Reagovat

To bolo krásne! ^^ Súhlasím s ostatnými a dúfam že budeš takto dokonale písať i naďalej. :) 5 hviezdičiek n,n

13 Camelia Camelia | Web | 20. října 2013 v 9:11 | Reagovat

Áno. Úplně jiné, než tvé obvyklé povídky. Ale mě se to moc líbilo ^^ Jen tak dál :3

14 sovula sovula | 27. října 2013 v 14:21 | Reagovat

No ty pytle.... co čtu povídky na internetu jsem nenašla lepší. Rozhodně nekonči jen u krátkého psaní. Až vydáš knížku, chci si ji koupit. Tomuhle se říká "umět psát." :-)

15 Kai Kai | Web | 27. listopadu 2013 v 6:50 | Reagovat

Wow... Taky píšu, ale nikdy mne nenapadlo udělat povídku v druhé osobě :D Skvělé, geniální, skvěle jsem si tam namísto Sakury dokázala představit sebe, a i když Sasukeho zrovna nemusím, najednou byl skvělej :D Moc se mi to líbilo :))

16 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 10. prosince 2013 v 13:51 | Reagovat

hezu... nenavidím se za rychlo čtení... co nás to v té škole jen učííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama