The Lord's waitress

9. listopadu 2013 v 11:11 | Ufonek |  Jednorázovky
Už zase je to rok, znovu se setkám se svými přáteli, teď to sice větší maso než minulý rok, ale i tak. Strašně to letí. No, jde tu o Halloween, tento rok však nepůjdeme jako zombie, jak tomu bylo minule. Dnes se sejdeme u hospůdky, kterou jsme si pronajali. Zapadající vrak Slunce. No není to kouzelné? Já si myslím, že je.

Tato hospoda má tři místnosti, takže místa je dost. Já mám obstarat nějaké ty čarodějné pokrmy a tak jsem si připravila muffinky, ze kterých trčí hrůzostrašná ruka s drápy, nebo koláče z kuřích nožiček. Zachichotala jsem se a šla to zabalit.
Odpoledne se mají stavit kluci s Hinatou mě vyzvednout. Rozhodla jsem se pro jednoduchý převlek servírky. Stačí si dát něco na hlavu, černé šaty, na které dám umazanou zástěru a aby toho nebylo málo, mašličku nezbedně svěšenou kolem krku. Vím, nebyla jsem moc vynalézavá, ale jak se říká, v jednoduchosti je krása. Hinata mi říkala, že si taky vezme jen něco, co vyhrabe doma ve skříni, v jejím případě to byl oblek králíčka a zarudlé upíří zuby.

Večer se přiblížil tak rychle. S precizností jsem vše nastrkala do krabic, které jsem popsala, abych se vyznala v tom, kde co je. Především budu za barem a chovat se jako ta pravá servírka. Můj kostým nenahání žádný strach, ale proč nemít i něco roztomilého na halloweenu? Pro sebe jsem se pousmála, venku jsem zahlédla kamarády a tak jsem jim šla vstříc.
"Tadá!" Ozval se řinkot řetězů, jak se na mě Naruto pověsil. Měla jsem štěstí, neboť má zástěra z něj všechnu špínu zachytila. Ani nevím co to bylo, ale měl na sobě svítivé červené rohy, dva řetězy omotané kolem paží a tvář černou jako uhel. V zákrytu za ním byl Sasuke se svou kamennou tváří, ostatně jako vždy. Na jeho vlasech byste nepoznali rozdíl. Byl oděn do běloskvoucí košile, na níž měl černé sako s červenými zády bez rukávů a taktéž barvy kalhoty stáhnuté koženým páskem. Na krku měl modrý amulet stříbrně orámovaný. Bylo vzácné vidět ho s ozdobami. Po krátké objímačce s Hinatou jsme to všechno donesly do kufru, který už byl taky plný chlebíčků s různými vykrajovanými netopýry a tak dále.
"Bude to pecka!" Prohlásil Naruto a já s ním nemohla víc než souhlasit.

Autem jsme dojeli až na určité místo a nahrnuli se dovnitř. Už nás obklopovala tma, ale když jsme vstoupili tam, nebylo vidět na víc, než na půl kroku. Občas poblikla světýlka rozhozená po zemi, stropu i stěnách, ale to bylo vše.Po slepu jsem našla bar, kde jsem vyskládala všechno jídlo na talíře a roznesla po stole.
Najednou se rozšeřilo, no kdo za tím byl - Sasuke. Byl geniální, našel něco jako spínač a tím tu tmu jednoduše protrhl. Abych se přiznala, byl šampion mého srdce už dlouhou dobu, ale nějak jsem nenašla odvahu mu to říct, i když mi to Hinata nejméně stokrát opakovala, já vím, že by mě nechtěl. Tak ho jen radši pozoruju z povzdálí, a když se mnou náhodou prohodí pár slov, můžu být štěstím bez sebe…

Brzo dorazilo spoustu lidí, od Kiby až po Leeho, který byl věčně v zelené, ani teď to nebylo výjimkou. Jeho oblek připomínal Hulka s otěžemi na nohou, když se na to tak podívám, celkem se to na něj hodí.

Najednou jsem uviděla, že jedno křeslo není obsazeno, z jednoho prostého důvodu - bylo přes něj přehozeno prostěradlo, zřejmě si tu nějaký duch zapomněl převlek a tak jsem tam zamířila a tohoto narušitele popadla. Rázovala jsem si to do úklidové komory, když tu se za mnou zabouchly dveře. Vzpomínala jsem si, že jsem je nechávala otevřené. Byla tu tma jak v ranci a nic jsem neviděla.
"Ahoj." Ozvalo se z ničeho nic. Ledová ruka mi přejela po zádech. Byli jsme tu úplně samy a zamčeni, protože dveře se nedaly zevnitř otevřít, pokud jste neměli klíče.
"K-kdo jsi?" Odvážila jsem se vylekaně zeptat.
"Někdo, o kom jsem slyšel, že ho máš ráda." To už si mě někdo přivinul k sobě a já ucítila teplo jeho hrudi. Moje ruka mi vyletěla do jeho vlasů a tehdy jsem ho poznala - byl to Sasuke. Přestala jsem dýchat a měla jsem pocit, že mi zastavilo i srdce.
"J-jak to víš?" Snažila jsem se posbírat hlas, ale moc se mi to nedařilo. Chtěla jsem udělat krok dozadu, ale škobrtla jsem a nebýt černovláska, už bych se jistě kácela k zemi.
"No, ptáček cvrlikal." Obrátila jsem oči v sloup, už Hinatě nikdy nic neřeknu, vsadím se, že mu to vykecal Naruto. Ucítila jsem, jak mi zatahal za stuhu, a když se rozvázal i poslední uzel, moje šaty se poroučely k zemi. Stála jsem před ním jen ve stuze kolem krku, spodním prádle a botech. Jaké štěstí, že mě nemohl vidět. Jeho ruka mi zašmátrala na zádech.
"Co to děláš…?" Zeptala jsem se, ale moje oči byly přitom toužebně přivřené.
"Když nad tím uvažuju, sám nevím." No, úžasná odpověď. Sám si svlékl košili a sako a jedním pohybem prstů mi rozepnul podprsenku. Obrátil mě ke dveřím, takže jsem na nich byla doslova přitisknuta, cítila jsem jeho vypracované svaly pod mými prsty. Odvážila jsem se aspoň hladit ho… On sám si hrál s mými prsy. Nebyla jsem nijak zvlášť obdařená, ale vypadalo to, že se mu líbily. Musela jsem být rudá jako tento podnik Zapadající vrak Slunce, znovu děkuju, že tu nebylo vidět.
Něžně mě položil na zem a začal mi laskat krk. Svléknul si kalhoty s botami a ponožkami a pokračoval v líbání mého těla.
Škubla jsem sebou, když mi začal stahovat kalhotky, ale nezastavila jsem ho. Postupně mi docházelo, že se mi to líbí, navíc bylo mi sedmnáct a s kým jiným bych o to raději přišla než s ním?
"Byla jsi servírka a já byl tvůj pán…" Vypustil z úst větu a mě přišlo na rozum, že to vypadalo, jako kdybychom si své obleky sladily. Klekl si a chvíli se kochal pohledem na mé tělo, nebyla tu až taková tma, jak se mi zpočátku zdálo.
"A pán tě musí potrestat…" S těmi slovy mi tam zasunul jeden prst. Opojně jsem vzdychla a zaklonila hlavu. Bylo to příjemné a nepoznané. Chtěla jsem víc… Začal mě dráždit dvěma prsty, musel ucítit, jak jsem zvlhla, protože si sám dal dolů trenky a za kapes vylovil něco malého. Zřejmě kondom, který si obratně nasadil a okamžitě do mě přirazil. Maličko to zabolelo, ale víc než to, jsem cítila tu slast.
Bylo to zvláštní, krásné, dokonalé. Náladu mi ještě víc zlepšilo, když mě políbil. Začal zvyšovat tempo a to to bylo lepší…

Jakmile jsme to dodělali, svalil se vedle mě a ještě chvíli se vydýchával.
"Řekl ti to Naruto, co?" Musela jsem se zeptat. Ani se na mě nepodíval a jen zavrtěl hlavou.
"Jen slepý by to neviděl." Otočil se ke mně zády a já ucítila zklamání.
"A… co si ty myslíš o mě?" Tentokrát ke mně vzhlédl tváří, jelikož jsem se ocitala nad ním.
"Jsi sladká." Věnoval mi pusu na nos. A přitiskl si mě k sobě. Pořád jsme byli nazí.
"Byl jsi úžasný…" Zašeptala jsem mu lichotku do ouška a on mě objal ještě víc. "Nechceš se mnou chodit?" Bylo zvláštní, aby se kluka ptala holka, ale měla jsem pocit, že tohle byla má jediná šance…
Chvíli mezi námi panovalo to strašné ticho, nenáviděla jsem se za to. Nejraději bych si teď naliskala, že jsem se ho zeptala na něco tak absurdního.
"No…" Doslova jsem mu visela na rtech. "Tak jo." Do těla se mi rozlil tak velký pocit štěstí, že už jsem to prostě nemohla nadržet a na jeho ústa jsem se doslova vrhla. Bylo to opětovné!
_________________________________________________________
Já vím, já vím! Asi na to kašlu co? Prosím neodsuzujte mě, raději mi napište, jak se vám povídka líbila? Měla to být halloweenovka, ale jaksi jsem to nestihla -_-"
Komentáře? :3
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kyuubinka kyuubinka | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 11:45 | Reagovat

Nádherný :-D

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 9. listopadu 2013 v 12:31 | Reagovat

waw nádherné dokonalé..nevadí,že si halloween poviedku pridala až teraz..naozaj bola úžasná.

3 Ivanka Ivanka | 10. listopadu 2013 v 8:11 | Reagovat

Wow bol to uzasne ^^ pises super poviedky ^^ milujem ich :) len tak dalej ;) uz sa tesim na dalsie poviedky ^^

4 simona simona | 10. listopadu 2013 v 11:34 | Reagovat

Krasa uzasne

5 sovula sovula | 7. prosince 2013 v 23:54 | Reagovat

JJe dokonalé sledovat, jal píšeš čím dál tím líp :)) máš účet aj na Wattpadu? O.o

6 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 10. prosince 2013 v 13:43 | Reagovat

hustééééé moc dobré moc skvělé moc ňamy... a ano žiju :D :D

7 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 10. prosince 2013 v 13:44 | Reagovat

btw... místo šampion mého srdce jsem četla špion :D

8 Neri Dupre Cavallone ^^ Neri Dupre Cavallone ^^ | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 15:50 | Reagovat

Aww, to je tak sladké! Tuhle tématiku mám ráda, doufám, že ještě někdy bude takováhle povídka! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama