A dream come true 1/?

14. prosince 2013 v 10:52 | Ufonek |  Jednorázovky
Taky se vám občas stává, že se najednou ztratíte v myšlenkách, i když poblíž máte bavící se přátele?
Tak mě se to stává taky, možná až moc často. Právě teď spolu sedíme u malého kulatého dřevěného stolku, hledíc na pódium, kde má právě začít nějaké vystoupení. Vlastně ani nevím, na co jsme to šli, důležité pro mne bylo, že jsme šli spolu. Je tu Naruto, Hinata, Neji a Tenten, Temari s Shikamarem, ano, všichni jsou šťastně zadaní a jen já tu tak posedávám sama. Ale co, ohlédnu se, na stolku je solnička, cukřenka, pepřenka, krajkové prostírání a právě něco nově nabyto. Objemná sklenka s červeným vínem, beru ho do rukou a pečlivě si všímám vyrytých odznáčků do držadla. Je nádherná.


Upíjím a poznávám v hořkosladké chuti Pinot Noir. Olíznu si rty. Víno patří mezi mé záliby, ostatně, co jiného má člověk pít, když se nechce ani moc opíjet ale něco na zlepšení nálady potřebuje?
Opřu se o dřevěnou židličku a sleduju, jak pódium osvětlují reflektory.

Jednou bych chtěla mít vysněnou svatbu, neustále si představuji, jak stoupám v bílých šatech s vlečkou po schůdkách ke svému ženichovi. Ten stále má neznámou tvář. V dlaních třímám kytici růží a vlasy mám sepnuté stříbrně-malachitovou sponou po matce. Vždy se mi líbily její neskutečné odstíny, proto nikdy nechyběla na mém nočním stolíku.
Společně odříkáváme své ano a naše svatba končí něžnou a romantickou svatební nocí… a pak líbánky… Ale kdo by to mohl být, je mi stále záhadou, snad se jednou pro mě ten pravý přece jen najde… Zbožně vzdychnu a až pak teprve pootevírám oči a zjišťuju, že na mě Hinata překvapeně civí.

"Už i tady?" Zachichotá se a já omluvně pokrčím rameny. Nemohu za to přece. Znovu usrkávám z vína a znovu upřu oči na to vyvýšené místo, po kterém teď všichni tolik dychtivě prahnou.
"Prošvihla jsem snad něco?" Zašeptám a nečekám odpověď, ale má modrovlasá přítelkyně mě i přes ten hluk slyšela.
"Jen předkapelu…" Zamumlá a já se uchechtnu. Takže nic, v mojí hlavě ty tóny zjevně přehlušily ty svatební. Mrknu na mé přátele, všichni mají na prstech svatební zlaté kroužky, posmutněle sklopím zraky, načež znovu kotvím na pódiu. Ozve se bujarý smích a všichni najednou vstávají a začínají tleskat ve stoje. Položím sklenici s tím opojným nápojem na stůl a všichni se připojí k davu. Sice nechápu nač tolik formálnosti, ale zřejmě to něco bude znamenat.
Do světel vchází někdo v černých leštěných lakýrkách a pečlivě vyžehleném obleku. Oproti němu jsou mé červené šaty alá zapadající slunce jen pokrčenou látkou. Vzdychnu a poté se mu konečně naplno zadívám do tváře. Oči jsou černé jako inkoust a vlasy zdá se mi ještě tmavší. I úst drží mikrofon a všechny srdečně vítá do Lucerny a všem mnohokrát děkuje. Mezi svými větami se znovu hlasitě zubí, lze však na něm snadno pozvat, že ten smích je jen předstíraný, zajímalo by mne proč…
"…Mí hoši si toho hodně prošli, rozpadli se, ale nyní se znovu dali dohromady, tak je tu prosím přivítejte… Zde je máme… Wakai Roman!" Zahlásá a znovu se mu do tváře vloudí ten falešný úsměv. Pak odchází a nechává "své hochy", aby naplnily naše ušní bubínky svou jemnou písní. Je tam Kiba, Rock Lee, který se stará hlavně o přechodné rapy, které v písních moc nenajdete, ale jsou tam momenty, kdy je prostě třeba odlepit se od sladkých slov. Dále tam vidím bujnou kštici své blonďaté přítelkyně Ino, jež obstarává hlavně zpěv. A nesmíme zapomenout ani na basáka Gaaru, kvůli kterému je tu hlavně Temari. Přišla se podívat na jejího mladšího brášku.

I když kluci (a dívka) hrají nádherně, nemůžu se soustředit, v mysli se mi stále potlouká ten neznámý hlasatel. Jeho černé vlasy… a najednou mi přesně padne na místo mého ženicha. Jak jsem mohla udělat tak rychlý závěr, dokáže mi to někdo vysvětlit?
Ach ano, Sakuro, asi ses právě na první pohled zamilovala. Najednou se mi do mysli nedostávají jen obrazy na svatbu, ale i to, co se za těma neskutečně nádhernýma očima skrývá, co je jeho tajemství? Proč dělá to, co dělá, měl by se vyhřívat někde na pláži s plavkovými modely. Nač ten umělý smích.

S těmito myšlenkami mi večer rychle uteče a než se naděju, je tu oboustranná volenka, z parketu se odklízejí židle a místo nich se rozléhá hudba, tentokrát už od DJ. Stále tak sladká a melodická. Přivítáme se se členy kapely a našimi starými přáteli a pak už se oni vydávají tancovat. Jen já s Gaarou tam sedím jako přikovaná, což vůbec není dobré. Jediné, co s ním dokážu prohodit, je ahoj a měj se. Proto raději očima rychle vyhledávám černovláska a jakmile ho spatřím, nevím, kde se ta odvážnost ve mně bere, okamžitě za ním vyrážím. Mám boty na malém podpatku, proto se mi chodí ještě jakž takž dobře.
Vlasy mi volně splývají k ramenům. Předtím jsem je měla dlouho v zaplétaných copech, tak není divu, že se mi i jednoduše vlní. Na tváři nenosím make-up, prostě ho nepotřebuji.
"A-ahoj." Nejraději bych si za to naplácala. Jak jsem mohla být tak hloupá a jít za ním? Teď jsem si udělala trapas zakoktáním a jsem si jistá, že červenám, jakmile se na mě podívá. Ještě, že je tu celkově přítmí a on je možná lehce napitý. I když tak nevypadá, ústa má semknutá do jedné tvrdé linky a já chápu, že tohle vážně nebyl dobrý nápad.
"Dobrý den, přejete si něco?" Vykouzlí na tváři ten svůj strojený úsměv a já se zamračím.
"Vlastně nic, jen jsem vás chtěla pozdravit." Dojde mi, že začít ahoj, nebylo to pravé ořechové.
"Ah tak, přála by si dáme víno?" Zeptá se a oči usměrní k číšníkovi, který na svém podnosu má několik okrouhlích sklenicí.
"Já radši červené." Přiznám se.
"Tak v tom případě…" Luskne prsty a téměř ihned se k němu přiřítí jiný s mým oblíbeným. Dva bere a jedno mi vkládá do dlaně. Lehce se o mne otře a celé tělo mi zavibruje. Je to, jako kdybyste dostali elektrický šok.
Zadívám se mu do očí, kdyby po mě cokoliv požadoval, asi bych mu nedokázala odolat. Snažím se držet tělo napřímené a oči, aby se zmámeně nepřivíraly. Proč jen musí být tak dokonalý? A pak už jeden krůček po jednom zapojujeme konverzaci…

To be continued…
__________________________________________________________________________________
Vím, v tomhle díle nic moc, ale ono se to rozjede nebojte, doufám, že se vám to líbilo a ...
JÁ VÍM JÁ JSEM NEJHORŠÍ PISÁLEK NA SVĚTĚ.... vím, vůbec se vám nevěnuju, mrzí mě to, ale musíte mě pochopit, prvák nic moc, a já nedělám o víkendech nic jiného než že jsem venku nebo se učím, nebo na zápasech, ale však o Vánočních prázdninách se to zlepší SLIBUJU!
Tak si prosím nějaké komentáře a doufám, že se budete těšit na další díl! :)) ~
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 14. prosince 2013 v 13:10 | Reagovat

Samozrejme,že sa tešim na pokračovanie-.....dielik bol prevelmi krasni.

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 14. prosince 2013 v 21:51 | Reagovat

pěkné... rychle pokráčko.. nemůžu se dočkat.. :-D

3 Janča-san Janča-san | Web | 14. prosince 2013 v 21:58 | Reagovat

z toho si nič nerob, pre mňa bol prvák tiež hrozný ;) a náhodou, na pokračovanie sa teším a nebolo to také nič moc, je to skvelé :)

4 sima sima | 15. prosince 2013 v 20:09 | Reagovat

Super uzasne proste :)

5 misaki misaki | 16. prosince 2013 v 0:56 | Reagovat

krásné těším se na další díl.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama