close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

A dream come true 2/2

31. ledna 2014 v 9:01 | Ufonek |  Jednorázovky
Večer nám utíká v příjemném duchu hudby a já se na něj nemohu přestat dívat. Je prostě nádherný a já nechápu, jak se tu vzal, ale najednou je tu a mluví se mnou. Je to tak zvláštní.
"A co tví hoši? Jste s nimi spokojený?" Zeptám se.
"Jak kdy, někdy bych je rád nakopal do zadku." Pousměje se, tentokrát tím svým úsměvem, jaký jsem ještě neviděla a automaticky mě tím odzbrojí.
"To chápu." Oplatím mu úsměv, ale on ten svůj rychle skryje, jako kdyby se za něj snad styděl.
"Vy je znáte?" Pohlédne na mě se zájmem a já si skousnu svůj spodní ret. Upiju z vína a dám se znovu do řeči.


"Jasně. Jsou to mí kamarádi ze školy. Jsou pěkně trhlí a někdy až otravní." Vzpomenu si na Ino-prasečino.
"To sedí. Netušil jsem, že je znáš…" Pravil. "Promiňte, už mi to vykání leze na mozek, můžeme si tykat?" Navrhne a já jsem omámena.
"Jistě." Začervenám se.
"Jsem Sasuke." Podává mi ruku.
"Sakura." Usměju se nazpátek. Když mu stisknu jeho dlaň, zatetelím se štěstím.

"Saky!" Zakřičí na mě přes půlku sálu můj neuvěřitelně hyperaktivní kamarád a v okamžiku je u nás, jeho ruka přehozená přes moje rameno. Za to bych ho nejraději pleskla.
"Co se děje?" Odpovím nevrle, protože právě skočil Sasukemu do řeči.
"Měli bychom jít. Říkali, že dohrají poslední písničku a taky půjdou." Vysvětlí mi a já se podívám nahodiny. No jo, víc jak půlnoc je pryč a my tu stále trčíme.
"Dobrá, tak mi mezitím vyber kabát z šatny a já vás dojdu, dobře?" Moje nálada neuvěřitelně klesá dolů, jakmile zjišťuju, že budu muset černovláska opustit. Nechce se mi pryč. Co když už ho nikdy neuvidím, musím si jeho přítomnost náležitě užívat.

"Měl pravdu ten chlapec, taky už budu muset jít." Zazubí se tím svým strojeným úsměvem. Něco mezi námi se změnilo, atmosféra je jiná.
"Jo… Tak se měj hezky, ráda jsem tě poznala." Usmívám se od ucha k uchu.
"Já tebe taky." Povzdychne si, otočí se na patě a odkráčí. Toto gesto jsem vážně nepochopila. Vždyť se choval tak mile a pak… To je jedno, napodobím ho a dojdu až před Lucernu, kde už mě osazenstvo čeká a Naruto mi podrží kabát, já do něj vlezu, je tady vážně zima.
"Na koho se ještě čeká?" Otážu se, když tu nenalézám, kdo nám chybí.
"Na Gaaru." Odpoví Temari chladně a Shikamaru okolo ní utáhne obětí. Najednou si představuju mě a Sasukeho takto do sebe zapletené. Krásná představa, ale dalo by se tohle zrealizovat?
"Kdo si dá večerní zmrzku?" Vykřikne blonďák a všichni s ním nadšeně souhlasí, nedaleko je trafika, v níž mají v tak pozdní hodinu ještě otevřeno.
"Počkám vás tady." Pousměji se, i když nemám vůbec chuť se usmívat.
"Dobře, potom sem přijdeme, Gaarovi to s takovou bude ještě dlouho trvat." Mávne blondýnka rukou, tentokrát už v lepší náladě než před třemi minutami.

Jak tady čekám, zaskřípou dveře a já se podívám po zdroji toho zvuku. Sasuke, a jde ke mně. Srdce mi začne zběsile bušit.
"Rád jsem vás poznal." Chce jít dál, ale moje paže ho zastaví. Nevím, kde jsem sebrala tu odvahu.
"Vždyť si tykáme, Sasuke." Hodím po něm nevěřícný pohled, co se stalo? Co ho tak zarazilo? Proč se mnou nemluví jako dřív?
"Byla to chyba." Řekne tiše a já vytřeštím oči.
"Proč?" Do očí se mi pomalu tlačí slzy, ale ještě mám takovou čest, že si je udržím.
"Líbíte se mi, ale vy máte přítele." Právě prodělávám srdeční kolaps. Já se mu líbím?
"Cože?" Znovu zalapám po dechu.
"Ten blonďák." Zadívá se někam za mě. Já věděla, že mám Narutovi vlepit…
"Ne, ne… On je zasnoubený s mou nejlepší kamarádkou, špatně sis to vyložil." Snažím se to obhájit.
"To je dobře." Řekne a jde na něm vidět, jako kdyby se mu ulevilo. Pak se sehne tak rychle, že to nestačím skoro ani postřehnout a najednou jsou jeho rty přilepené na ty moje. Lehce mi pootevírá ústa a vniká do nich jazykem, oplácím mu to. Kolena se mi podlamují a kdyby mě nedržel, asi bych se poroučela k zemi. Odpojí se ode mě a zřejmě vidí v dálce, že se mí přátelé už vracejí.
"Zavolej mi." Podívá se na mě prosebně a vtiskne mi do rukou malý bílý papírek s jeho číslem. Pak odejde k jeho autu a odjede pryč… Nikdy jsem nebyla šťastnější. Kámoše nevnímám, jsem zahloubaná ve vzpomínkách.

Večer, když přijdu domů a sundám ze sebe oblečení, zachumlám se do peřin, zadívám se na tu vizitku. Měla bych mu napsat? Ale jen něco normálního, aby si hned nemyslel, že jsem z něj tak udělaná, a vlastně jsem, ale… která dívka by nebyla?
Tak vezmu do rukou mobil a krátce napíšu.
"Ahoj, tady Sakura." Odešlu a chvíli čekám na odpověď.
"Čekal jsem, kdy se ozveš. :-)" Obejmu svůj Samsung a pak ulehnu ke spánku. Ráno, když se probudím, čeká mě sms.
"Dobré ráno. Pokud by ti nevadilo, rád bych se s tebou dnes setkal." Byla odeslaná před hodinou. Proč v tak nekřesťanskou hodinu vstává tak brzy? Třeba má práci. Bleskne mi hlavou a já se plácnu do čela.
"Moc ráda." Odepíšu a jdu se umýt.

Když se vrátím, čekají na mě hned dvě zprávy.
"Dobře, můžeme zajít na oběd a pak někam ven."
"Nebo ne?"
Jde vidět, že musí čekat, než mu odepíšu.
"Dobrá." Možná ho týrám těmi krátkými odpověďmi… Ale no tak! Co si to zase namýšlím.
"Tak ve 12 u Slova?" Jen odepíšu něco ve smyslu, že se těším a tam. Slovo, to je ta nejromantičtější a mám pocit, že taky nejdražší restaurace tady ve městě. Ale abych se přiznala, neskutečně se těším.

Setkávám se s ním před restaurací. Tentokrát už není ve formálním obleku ale normálně v bundě a hnědých kalhotách, které mu tak neskutečně sluší. Já mám na sobě kabátek a pod ním šatičky, je mi zima, ale chci vypadat dobře. Vejdeme do restaurace a sedneme si do jednoho koutku, kde na nás skoro nikdo nevidí.
"Ahoj." Řekne, když se posadíme a já mu oplatím pozdrav.

Chvíli o něčem blábolíme, potom si objednáme a jde vidět, jak jsme oba napjatí, ale nevím,jak uvolnit tuhle situaci.
Když dojíme, odebereme se pryč a on mě vede do parku.

"Chtěl jsem si s tebou promluvit." Posadí se na lavičku, která ještě před tím byla pod sněhem a poplácá na místo vedle sebe. Zakroutím hlavou.
"Moc studené." Omluvím se a on pokýve hlavou.
"Tak možná bys mohla…" Opře se a tím uvolní svůj klín. Oněmím. Nevím, kde se ve mně bere ta odvaha, ale směle k němu kráčím a sedmu si ne jednu jeho nohu, jen opatrně, aby si nemyslel, že jsem moc těžká. Ale on je zřejmě jiného názoru, přitáhne si mě k sobě, obě moje nohy přehodí přes ty jeho a obejme mě.
"Čekal jsem na někoho jako jsi ty…" Řekne a já strnu. Nikdy se ke mně takhle nikdo nechoval.
"Jak to tedy s námi bude?" Polknu.
"No…" Čas se vleče neuvěřitelně pomalu. "Myslel jsem, že bychom mohli být něco víc jak přátelé." Pootevře ústa a čeká na mou odpověď. Nadechnu se.
"Dobře." S tím se k němu sehnu a krátce ho políbím, když se chci odpojit, on si mě znovu přitáhne a prohloubí náš polibek.
"Můžu se tě na něco zeptat? Proč se pořád směješ tak hraně?" Řeknu smutně a on pokrčí rameny.
"Nikdy jsem se moc nesmál a… neumím to, ale možná se něco změní." S tím se podívá na mě a znovu mě políbí, dlouze, nečekaně a nádherně.
_____________________________________________________________________________

Promiňte, že mi to tak trvalo. Jak se vám to líbilo?? :3
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 31. ledna 2014 v 22:32 | Reagovat

Skvelé ^^ úplne dokonalé ^^ len tak ďalej ;)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 2. února 2014 v 15:55 | Reagovat

úžasná poviedočka.

3 sima sima | 2. února 2014 v 20:42 | Reagovat

Uzasne !

4 Zuzana Zuzana | 3. února 2014 v 22:05 | Reagovat

Nádherné ....romantické zalubenie za prvý pohľad

5 sovula sovula | 19. února 2014 v 20:31 | Reagovat

Páni.... vážně :)) dlouho jsem na tvém blogu nebyla, a taky mám teď měsíční pauzu od příběhů Naruta, protože jak asi víš devátá třída je taky docela hektická... a ty jsi tady dokázala tolik :o doopravdy to umíš... opisovat pocity a vůbec psát :) Já osobně sice miluju ShikaTema...ale kvůli tvým povídkám bych to klidně přehodnotila :D Děkuju za nádherný příběh

6 Tessie.chan Tessie.chan | Web | 10. března 2014 v 18:12 | Reagovat

Páni, moc nádherná povídka, opravdu se mi moc líbila :D píšeš fakticky hezky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama