Nový rok

1. ledna 2014 v 13:14 | Ufonek |  Jednorázovky
"Kdo má dneska svátek?" Zeptal se Naruto, který výjimečně od rána běhal jako ratlík.
"Silvestr!" Odpověděli mu všichni nakvašeně, Sakura si přiložila hrníček se studenou vodou k hlavě a více se přitulila k Sasukemu. Jo, oni jsou šťastný pár, drží jim to už dlouho, ale co já? Toho, kterého bych nejvíce chtěla, se pořád chová jako kretén. Povzdychla jsem si a rozhodla se jít do koupelny nějak se zkulturnit. Všichni spali u Sasukeho, mám pocit, že jeho dům nezná mezí, je ta prostorný a pěkně uklizený, nepochybuju o tom, že to bude Sakuřina práce. Sasuke se sem rozhodl nastěhovat teprve před rokem a se Sak už tráví alespoň roky dva.



Pohlédnu na sebe do zrcadla, vlasy mám objemné a trčí do všech světových. Vezmu do rukou kartáč, vždy když se s ním češu mám pocit, jako kdybych byla nějaký pes. Ptáte se, proč jsou všichni tak naštvaní? Ne, nemáme kocovinu ani nic podobného, mám pocit, že přijde až zítra, ale je to tím, že nás ten hloupej-věčně-se-usmívající-blonďák vzbudil už o půl sedmé, přitom jsme šli spát asi kolem půlnoci.
Taky podle toho vypadám, ne že bych snad byla nějaká ta holka z reklamy, co vstane a vypadá perfektně, ale když se vyspím, vypadám fakt líp. Teď mám pytle pod očima a barva rtů je nepřirozeně bledá.
Nepřítomně si skládám vlasy do svých obvyklých čtyř culíků, když postřehnu, že mě někdo pozoruje.

"Co chceš?!" Vyštěknu, možná jsem na něj křikla příliš hrubě, ale když já jsem taková na každého, nemůžu si pomoct. I když, na něj možná trochu víc… mám pocit, že je to takový můj projev náklonnosti, ale jak to mají ostatní poznat? V duchu se zatvářím zkroušeně, nedokážu být citlivá jako třeba ta růžovlasá holka co se stáčí na hrudi Sasukemu.
"Já nevím, jen mám pocit, že když si je necháš rozpuštěné, bude ti to slušet víc." Podotkne a mne si bradu.
"Hm, ty máš co říkat, kdo vypadá s tou kebulí jako s ananasem." Odfrknu a pokračuju. Ve skutečnosti mě to potěšilo… proč musím být tak zlá?
"Seš tak otravná." Jeho dobrá nálada přeskočí na nabubřelou.
"Promiň Shikamaru…" Zašeptám, ale on už mě neslyší, protože právě došel k jídelnímu stolu a upíjí ze své sklenky. Vidím ho přes otevřené dveře. On je ten, kterého bych chtěla nejvíc a dělám tohle…


"Lidi, už jste vymysleli, jaké si dáte novoroční předsevzetí?" Naruto znovu nastoupil se svými otázkami, tentokrát u oběda, máme výborné Tenteniny bramboráky. I když se směje a baví se, vidím v jejích očích smutek. Dnes tu totiž s námi nemůže být Neji, má nějaký pracovní pohovor, jo, smutné, ale prý že jakmile odbije jednáctá hodina večerní, bude tu jako na koni. Pro sebe se usměju a dám si hlt minerálky.
"Že chci strávit další rok se Sakurou." Řekne černovlásek, nechápu, odkdy je tak milý, hodný, pozorný… No, samozřejmě od té doby, co je se Sakurou. Začal být otevřenější, usměvavější… Hodím okem po Shikamarovi, taky se na mě dívá. Uhnu pohledem. Hlavně se nečervenej…

"A co ty Temari?" Zeptá se mě nakonec Ino a pohodí svou dlouhou kšticí.
"Já…" Zamyslím se,vím co bych chtěla ale… "Já nevím." Nervózně se usměju, snad si toho nikdo nevšiml. Zastrčím si zbloudilý vlas za ucho.
"Ty to víš." Ozve se mi u ucha. Vyděšením skoro vykřiknu. Když pátrám po zdroji toho zvuku, zjišťuju, že za mnou stojí Shikamaru. Vždyť před chvílí seděl na židli nebo ne? Nesmím však zapomínat na jeho rychlost, chytrost a tichost… Povzdychnu si, on je jediný, který mne vždy prokoukne.
"Co to zase meleš." Odfrknu si, vstanu ze židle a jdu si sednout na barovou židličku. K mému zklamání si nesedne vedle mě. Chci si dát předsevzetí, že v tomto roce už Shikamara určitě získám, ale s tímto přístupem…kdo ví… Musím se změnit, aspoň trošičku být otevřenější a přístupnější. Nechápu to, s holkama se dokážu bavit úplně normálně… Povzdychnu si.

Večer se závratně blíží a mě v Shikamarově přítomnosti naprosto vysychá v krku. Včera se mi dokonce zdál sen, že mě políbil. Zatetelím se, je to tak příjemná představa. A navíc to bylo tak živé… šáhnu si na rty…

"Moc to nefetuj." Řekne někdo vedle mě a já nadskočím. V mysli mi automaticky vyraší představa Shikamara, ale k mé smůle je to jen Kankurou, můj bratr.
"Musíš mě tak lekat?" Pousměji se na něj, no vidíte, dokonce i ke klukům se dokážu chovat normálně, tak proč ne k němu?
"Jo, jak se máš Temi?" Zeptá se mě vlídně a já zavrtím hlavou.
"V pohodě, co ty?" Oplatím mu a usrknu ze své vody.
"Tak ujde to, celkem se těším, až půjdem ven bouchat… bude to sranda." Zazubí se. "Ale teď vážně, zdá se mi, nebo si dnes nějaká rozladěná?" Sakra, už i Kankurou to vidí, co mám dělat?
"Když říkám, že jsem v pohodě, tak jsem v pohodě." Můj hlas zhrubne.
"Dobře dobře…" S tím se můj bratříček vzdálí. Uf, nějak se mi z toho podařilo vybruslit…

Už je třičtvrtě na dvanáct a moji přítelíčkové se kolébají ven, doteď pili, já moc ne, protože nechci mít kocovinu, sice jsem ji ani ještě nikdy nezažila, ale proč ano?? Není to nic potřebného.
A kdy jsme byli bouchat ty petardy, jak říkal Kankurou? To je snadné, ještě jsme nebyli. Chodíme až po novém roce, aby lidi věděli, že dnes se nemá spát.

"ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!" Řvou všichni, já se k tomu jen lehce přidám, bouchnou šampaňské a nalévají. Automaticky jim nastavím ruku, cinkneme si a já vrátím se opírat o rám dveří. Všichni jsou venku a koukají na ohňostroj. Je to vážně krásná podívaná.

"Ahoj." Někdo mi zastíní obzor. Tak jo Temari, teď to zvládneš. Vnitřně se povzbuzuji, protože přede mnou stojí ten, koho mám ráda.
"Ahoj." Řeknu, můj hlas je tvrdý, nemůže se trochu zjemnit??
A pak najednou se stane něco, co naprosto nečekám, sehne se a políbí mě. Údivem oněmím, zalapám po dechu a chvíli trvá, než to můj mozek zpracuje. Párkrát otevřu ústa, ale nic z nich nevyjde.
"Co to…?" Znovu si šáhnu na rty a pro jistotu se štípnu.
"Tohle se ti nezdá, a promiň, pokud tě to obtěžovalo." Přitáhnu si ho blíž a obejmu ho. Tohle je ten nejhezčí dárek k Vánocům, sice opožděný, ale nádherný.
"Proč jsi to vlastně udělal?" Otážu se.
"Musel jsem si splnit předsevzetí. Minulý rok jsem si řekl, že tě tento rok políbím a proč to nevyužít. Mám tě asi víc než rád, Tem." Usměje se. Znovu lapnu po dechu.
"Jsi stejně otravný…" Zanotuju jeho hlášku, ještě že je noc, to asi nevidí, jak jsem červená.
"Doufám, že to znamená, já tebe taky, protože jinak bys mě nedržela za předloktí." Všimnu si a vylekaně se na tento nevídaný úkaz podívám.
"Já jsem rád." Uklidní mě a znovu vezme mou tvář do dlaní. Tomu říkám ten nejšťastnější nový rok…
_______________________________________________________________________________
Omlouvám se,chtěla jsem to i s novým designem postnout včera, ale jaksi jsem na to zapomněla, líbila se vám ShikaTema? Doufám, že jo, jinak ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2014 VŠEM! :))
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 1. ledna 2014 v 22:02 | Reagovat

Nádherná poviedka a teším sa na tvoju ďalšiu úchvatnú tvorbu.

2 Satuka Satuka | 4. ledna 2014 v 23:06 | Reagovat

Krásné :D

3 Zuzanka Zuzanka | Web | 11. ledna 2014 v 14:17 | Reagovat

skvělá jednorázovka... líbila se mi... :-D

4 sovula sovula | 19. února 2014 v 23:03 | Reagovat

Jak už jsem psala.... ShikaTema pro mě vždycky povedou :3 fakt že jo.... Když se k tomu ještě přidá ten tvůj nepopsatelný styl psaní... nádhera :)) děkujuuuuu je to krásný :)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama