Znám tě dlouho, už skoro jako své boty, nikdy jsem ti to však neřekla. Neřekla jsem ti to, co k tobě cítím. Měls už tolik dívek, ale nikdy jsi s žádnou nezůstal moc dlouho. Proč asi? Mám pocit, žes je vždy dobýval a jakmile roztáhli nohy, hneds je odhodil. Alespoň to jsou výpovědi tvých bývalých. Ale co já vím, jak je to doopravdy, tajně doufám, žes je snad odhazoval pro mě.Že na mě čekáš, ale… má to snad smysl si něco takového vůbec domýšlet? Já si nemyslím. Měla bych už dávno odhodit tu sympatickou naději a být svá a nezajímat se o tebe, najít si kluka, který mě bude mít rád.
Ale ne, moje hlava si prostě usmyslela, že tě nadále bude milovat.
Každé ráno spolu jezdíme autobusem, směju se tvým vtípkům, ale ty se stále více bavíš s Ino než se mnou… proč asi?
Už mě to vážně nebaví. Jsem z toho unavená.
"Ahoj." Pozdravíš a já se ti zadívám do tvých černočerných očí, jako sama tma.
"Ahoj." Odpovím a jemně se uculím, nedokážu zakrýt zčervenání. To je snad poprvé od začátku roku, kdys mě pozdravil sám od sebe, je to krásný pocit. Třeba se konečně hvězdy rozhodly mi vyjít vstříc a můj sen se stává skutečností. Ale kdo ví…
"Dáme si kafe?" Zeptal se Ino a já na něm opět můžu oči nechat. Blondýna jen přikývne. Jsem zklamaná, chtěla bych, aby se tak ptal mne. Ale to se zřejmě nestane.
Sedím v lavici jako zařezaná a o pár minut později se ona dvojice objeví. Oba dva s kelímkem horkého nápoje. Sednou si kolem mě a začnou si povídat. Nemám k tomu co říct, což mě tak trochu vytáčí, protože si obvykle povídají o tom, co já neznám či o tom, co jeden druhému pošlou. Sasuke se napije a oblízne si rty což roztočí mou úchylnou fantazii. Zasním se a představuju si, co bychom my dva spolu dokázali všechno dělat. Nesčetněkrát jsem si představovala milování s ním. Co mě to jen popadlo?
Den končí a my jdeme ke mně. Jako obvykle. Aspoň se můžu pyšnit tím, že Sasuke je u mě rád…
"Asi už půjdu." Řekne blondýnka a vyčkávavě se podívá na černovláska. A já zjistím, že se na něj vlastně dívám taky.
"No co na mě tak hledíte. Já nikam nejdu, líbí se mi tady." Prohlásí, no jak by taky ne, když je rozvalený na mém červeném gauči. Ino sedí na křesle a já na pečlivě ustlané posteli. Ještě stále tam mám plyšáčky a stále mi ustýlá mamka. Můj pokoj je malý, ale zato mám dobrou televizi a je tu celkem dost místa.
A tak se Ino uráčí vypakovat z baráku a já si znovu sednu na postel a pažemi obemknu polštář s potiskem města.
"Proč jsi tu dnes zůstal dýl?" Vypadne ze mě tak rychle, že vlastně ani nepostřehnu, že jsem to řekla nahlas. Chtěla jsem to uchovat hluboko v mysli.
"Já nevím, prostě se mi nechce vstávat." Pokrčí rameny a dál hledí do stropu. Nadechnu se. Moje srdce se roztluče rychleji. Mám mu to říct? Jistěže bych měla, ale co když mě odmítne? Já nechci být odmítnutá… Mám nebo nemám? Těkám očima po bytě, až se zastavím v těch jeho… kaňkách. Velkých, hypnotizujících…
"Co je s tebou? Vypadáš nervózně. Nechtěla bys mi něco říct?" Zaklepu se, čte mi snad myšlenky? No, to by nebyl Sasuke, aby je nečetl, že?
Jen se zavrtím. On si sedne, vstane a dojde až přede mě. Tyčí se jako nějaká věž. Aby ne, je o hlavu vyšší a teď to vypadá ještě hůř. Sedne si přede mě do tureckého sedu, alespoň že tak. Můžu se na něj dívat z výšky. Z každého úhlu je krásný.
"Tak co se děje? Svěř se mi, no tak." Pobídne mě a já mám pocit, že nemám na výběr. Jsem jako spoutaná v pasti jeho nekonečných očí. Chtěla bych si hrát s jeho havraními vlasy. Tolik bych toho chtěla, že nevím, jak pokračovat.
"Já… mám tě asi ráda." Řeknu a on na to chvíli nic neříká, což mě ubíjí. Neslyším nic jiného než tikot hodin, které máme v kuchyni, a vnímám kapku potu, co mi stéká po čele. Objímá mě ticho… A ten pocit je strašný. Kdy už jen konečně promluví?
Mám pocit, jako kdyby uplynula celá věčnost a přitom to jsou jen pouhé dvě minuty. Nadechuje se a vypadá to, že už třeba něco řekne, ale stále nic.
"Vždyť to já tebe taky." Usměje se. "To je tohle tě trápilo?" Ušklíbne se jeho typickým způsobem, který říká, že jsem pako. Skloním hlavu. On to prostě nikdy nepochopí, jsme žena a ty už mají prostě dáno, že se budou trápit kvůli každé hovadině, i když si myslím, že tohle ani taková kravinka není. Odhrnu si růžové vlasy, protože přes ně nevidím.
"Ale ne, ty to nechápeš, já tě mám jako… no… víc než ráda." Zvednu k němu oči. Pomalu se mi plní slzami, je mi jasné, že mě odmítne. Vždyť jen já. S divným jménem a ještě divnějšími vlasy, jak bych jen mohla být jeho dívka? On měl vždy takové coury… ale to já nejsem, neroztáhnu nohy kdykoliv on bude chtít, ne to prostě nejsem já, nejsem taková…
Proč přemýšlím takhle? Copak jsem nenormální.
"Už podruhé ti říkám, že já tebe taky." Široce se usměje a já právě prodělávám srdeční infarkt. Má tak nádherný úsměv a ta slova, co mu právě unikla z úst. Naprosto jsem oněměla. Může se tohle stát právě mě?
"Ty mě miluješ? Ale vždyťs měl tolik holek a já jsem jen…" To už se mi slzy začnou valit po tváři.
"Ne, ty jsi výjimečná… já vím, že jsem měl dívky, ale všech jsem se vzdal, protože jsem stále musel přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdybych byl s tebou. A ta myšlenka mě stále pronásledovala. Prosím, nech mě políbit tě." Ty jeho oči. Nelze mu odolat, prostě nelze.
"Dělej cokoliv chceš…" Vydám ze sebe mlhavě, už to nezvládám. Víčka se mi sama začnou zavírat a za chvíli ucítím ten neznámý tlak na mých rtech. Jsou tak sladké…
Ale ne, moje hlava si prostě usmyslela, že tě nadále bude milovat.
Každé ráno spolu jezdíme autobusem, směju se tvým vtípkům, ale ty se stále více bavíš s Ino než se mnou… proč asi?
Už mě to vážně nebaví. Jsem z toho unavená.
"Ahoj." Pozdravíš a já se ti zadívám do tvých černočerných očí, jako sama tma.
"Ahoj." Odpovím a jemně se uculím, nedokážu zakrýt zčervenání. To je snad poprvé od začátku roku, kdys mě pozdravil sám od sebe, je to krásný pocit. Třeba se konečně hvězdy rozhodly mi vyjít vstříc a můj sen se stává skutečností. Ale kdo ví…
"Dáme si kafe?" Zeptal se Ino a já na něm opět můžu oči nechat. Blondýna jen přikývne. Jsem zklamaná, chtěla bych, aby se tak ptal mne. Ale to se zřejmě nestane.
Sedím v lavici jako zařezaná a o pár minut později se ona dvojice objeví. Oba dva s kelímkem horkého nápoje. Sednou si kolem mě a začnou si povídat. Nemám k tomu co říct, což mě tak trochu vytáčí, protože si obvykle povídají o tom, co já neznám či o tom, co jeden druhému pošlou. Sasuke se napije a oblízne si rty což roztočí mou úchylnou fantazii. Zasním se a představuju si, co bychom my dva spolu dokázali všechno dělat. Nesčetněkrát jsem si představovala milování s ním. Co mě to jen popadlo?
Den končí a my jdeme ke mně. Jako obvykle. Aspoň se můžu pyšnit tím, že Sasuke je u mě rád…
"Asi už půjdu." Řekne blondýnka a vyčkávavě se podívá na černovláska. A já zjistím, že se na něj vlastně dívám taky.
"No co na mě tak hledíte. Já nikam nejdu, líbí se mi tady." Prohlásí, no jak by taky ne, když je rozvalený na mém červeném gauči. Ino sedí na křesle a já na pečlivě ustlané posteli. Ještě stále tam mám plyšáčky a stále mi ustýlá mamka. Můj pokoj je malý, ale zato mám dobrou televizi a je tu celkem dost místa.
A tak se Ino uráčí vypakovat z baráku a já si znovu sednu na postel a pažemi obemknu polštář s potiskem města.
"Proč jsi tu dnes zůstal dýl?" Vypadne ze mě tak rychle, že vlastně ani nepostřehnu, že jsem to řekla nahlas. Chtěla jsem to uchovat hluboko v mysli.
"Já nevím, prostě se mi nechce vstávat." Pokrčí rameny a dál hledí do stropu. Nadechnu se. Moje srdce se roztluče rychleji. Mám mu to říct? Jistěže bych měla, ale co když mě odmítne? Já nechci být odmítnutá… Mám nebo nemám? Těkám očima po bytě, až se zastavím v těch jeho… kaňkách. Velkých, hypnotizujících…
"Co je s tebou? Vypadáš nervózně. Nechtěla bys mi něco říct?" Zaklepu se, čte mi snad myšlenky? No, to by nebyl Sasuke, aby je nečetl, že?
Jen se zavrtím. On si sedne, vstane a dojde až přede mě. Tyčí se jako nějaká věž. Aby ne, je o hlavu vyšší a teď to vypadá ještě hůř. Sedne si přede mě do tureckého sedu, alespoň že tak. Můžu se na něj dívat z výšky. Z každého úhlu je krásný.
"Tak co se děje? Svěř se mi, no tak." Pobídne mě a já mám pocit, že nemám na výběr. Jsem jako spoutaná v pasti jeho nekonečných očí. Chtěla bych si hrát s jeho havraními vlasy. Tolik bych toho chtěla, že nevím, jak pokračovat.
"Já… mám tě asi ráda." Řeknu a on na to chvíli nic neříká, což mě ubíjí. Neslyším nic jiného než tikot hodin, které máme v kuchyni, a vnímám kapku potu, co mi stéká po čele. Objímá mě ticho… A ten pocit je strašný. Kdy už jen konečně promluví?
Mám pocit, jako kdyby uplynula celá věčnost a přitom to jsou jen pouhé dvě minuty. Nadechuje se a vypadá to, že už třeba něco řekne, ale stále nic.
"Vždyť to já tebe taky." Usměje se. "To je tohle tě trápilo?" Ušklíbne se jeho typickým způsobem, který říká, že jsem pako. Skloním hlavu. On to prostě nikdy nepochopí, jsme žena a ty už mají prostě dáno, že se budou trápit kvůli každé hovadině, i když si myslím, že tohle ani taková kravinka není. Odhrnu si růžové vlasy, protože přes ně nevidím.
"Ale ne, ty to nechápeš, já tě mám jako… no… víc než ráda." Zvednu k němu oči. Pomalu se mi plní slzami, je mi jasné, že mě odmítne. Vždyť jen já. S divným jménem a ještě divnějšími vlasy, jak bych jen mohla být jeho dívka? On měl vždy takové coury… ale to já nejsem, neroztáhnu nohy kdykoliv on bude chtít, ne to prostě nejsem já, nejsem taková…
Proč přemýšlím takhle? Copak jsem nenormální.
"Už podruhé ti říkám, že já tebe taky." Široce se usměje a já právě prodělávám srdeční infarkt. Má tak nádherný úsměv a ta slova, co mu právě unikla z úst. Naprosto jsem oněměla. Může se tohle stát právě mě?
"Ty mě miluješ? Ale vždyťs měl tolik holek a já jsem jen…" To už se mi slzy začnou valit po tváři.
"Ne, ty jsi výjimečná… já vím, že jsem měl dívky, ale všech jsem se vzdal, protože jsem stále musel přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdybych byl s tebou. A ta myšlenka mě stále pronásledovala. Prosím, nech mě políbit tě." Ty jeho oči. Nelze mu odolat, prostě nelze.
"Dělej cokoliv chceš…" Vydám ze sebe mlhavě, už to nezvládám. Víčka se mi sama začnou zavírat a za chvíli ucítím ten neznámý tlak na mých rtech. Jsou tak sladké…
_________________________________________________________________________
Strašně se omlouvám za neaktivitu.. ://
Tak snad se líbilo a přidávám anketu tak hlasujte a prosím komentáře! :) ~~
Strašně se omlouvám za neaktivitu.. ://
Tak snad se líbilo a přidávám anketu tak hlasujte a prosím komentáře! :) ~~


















Krása! Taká rozkošná jednorazovka *-* o takom niečo snívam tiež xD len tak ďalej už sa teším na ďalšie poviedky ^_^