"Jsi vyčerpaná…" Vzal jsem ji do náruče a její tašku jsem si přehodil přes rameno. Kruci ta kniha je ale těžká."Pojďte vy slaboši." Štěkl jsem na Jeta a Droye, aby sebou pohli.
"Oni nejsou slabí…" Vydala ze sebe a pak upadla do spánku. Možná jim jen závidím. Vzdychl jsem a došel s ní až do cechu, kde se o ně lékař postaral. Sám jsem si šel sednout na bar.



Letěli jsme nesmírnou rychlostí, takovou by si jen málokdo dokázal představit. Sakura se pořád Tsunade na něco vyptávala, ale ta jen kroutila hlavou, a nebo zvedala panenky. I já bych chtěl vědět, kam právě letíme, ale pokud je toto naléhavá situace, nebudu se do toho vměšovat. Nevím, co je zač, ten Orochimaru, ale určitě nedělá nic dobrého.

Nevím, jak nad tím mám přestat přemýšlet, jak mám přestat přemýšlet nad tím, kde je středobod mého vesmíru? Je moje všechno, můj den, moje noc, moje láska.













