Let me stay here

5. dubna 2014 v 11:04 | Ufonek |  Jednorázovky
Nevím, jak nad tím mám přestat přemýšlet, jak mám přestat přemýšlet nad tím, kde je středobod mého vesmíru? Je moje všechno, můj den, moje noc, moje láska.
Miluji jeho vůni, kterou cítím jen, když se k němu přiblížím natolik, že riskuji, že by mě snad odhalil. On je pro mě vše co bylo, je a bude. Vždy, když mám nějakou blbůstku, která mě trápí, on mi pomůže. I když je chladný, jeho mluva je moudrá a já vždy můžu obdivovat ten nekonečný lesk v jeho očích.

Nikdy jsem si nepomyslela, že by mě snad mohl mít rád, ale poslední dobou to tak vypadá. Sahá na mě, což nikdy nedělal. Poplácává mě po zádech, dokonce mě i jednou objal.
To bylo to nejhezčí, co jsem kdy zažila. Mohla jsem zabořit hlavu do jeho ramene a pevně stisknout. Mohla jsem se nadechnout jeho úžasné vůně a nemusela jsem se bát, že mě odhalí. Bylo to ta odreagující, že jsem v momentě zapomněla na všechny problémy, které jsem měla.

Všechno mi najednou bylo jedno. Ale vše krásné jednou končí, musela jsem ho pustit a pak jsme se rozloučili. Teď jsem ho zase dva dny neviděla, protože byl víkend, a i když se snažím usnout, aby už konečně bylo pondělí, nedaří se mi, protože mi v myšlenkách stále bloudí jeho obraz.

Ráno se probudím, narovnám se, jsem celá polámaná a oči jsou stále zalepené. Nějak se vykodrcám z postele a stoupnu si před zrcadlo. Vypadám jako obvykle… totiž hrozně. Vlasy jsou poházené jak se jim chce a pod očima mám obrovské pytle. Vezmu do rukou hřebem a snažím se urovnat ty neposedné cancoury.

Škola ubíhá pomalu a když už konečně vyjdu před brány školy a nadechnu se čerstvého vzduchu jara, někdo do mě strčí.
"Ahoj." Pozdraví mě a já oněmím. Je tu. S rozepnutou košilí a tím hravým úsměvem.
"Ahoj." Zrudnu a nahážu si schválně vlasy do očí.
"Chceš se jít projít?" Navrhne mi a já jen kývnu hlavou, na víc se nezmůžu. Nohy má jako želatinu, div nespadnu. Jak jen může být tak okouzlující?

Nevím jak, ale najednou stojíme před Uchiha sídlem.
"Chceš jít dovnitř?" Zakašle, ruce v kapsách. Zase nepřítomně přikývnu. Nebo jsem přítomna až moc?

Provede mě, už jsem tu sice jednou byla, ale to bylo na halloween a jen na chvilku. Už tehdy jsem do něj byla tak trochu zakoukaná. Ale teď je to oficiální. Chodí sice do jiné třídy než já a prvně se s ním začala bavit Ino, už si ani skoro nevzpomínám, jak my jsme se vlastně spřátelili. Asi to bylo na nějaké akci nebo já vážně nevím.

Vstupujeme do jeho pokoje. K mému udivení jsou všechny zdi bílé. Ale nábytek je černý. Okamžitě se svalí na postel a tričko se mu nepatrně vyhrne. Zkoprním. Dech se mi zrychlí. Ach bože, proč mi tohle dělá? Promne si obličej a zívne si. Dojdu až k němu a nesměle se posadím na postel. On už mě ale evidentně nevnímá. Je v jiném světě. Ach jo, jak teď může usnout?
Povzdychnu si, ale uvědomím si, že teď ho vlastně můžu zkoumat, aniž by mě mohl vidět. Jeho hruď se rytmicky nadzdvihává a víčka se maličko třesou. O čem se mu asi zdá? Doplazím se k němu blíž a pohladím ho po tváři.
Ach Sasuke… kdybys jen věděl. Vezmu všechnu svou troufalost a vylezu si na něj a pevně ho obejmu. On udělá to samé a otočí se. Počkat… co se to právě stalo? Ležím uvězněná v jeho pažích. Vzhlédnu nahoru, stále spí, oči pevně semknuté a rty zkroucené do malého úsměvu… Srdce mi tluče jako o závod. Mám takovou neskutečnou chuť ho políbit, co to se mnou je?
Ale on mě objímá… v jeho posteli. Asi se rozteču. Najednou prudce otevře oči.
"Sakuro?" Zeptá se a já mám srdce až v krku.
"A-ano?" Pípnu přiškrceně.
"Promiň." Odtáhne se ode mě a rázem to teplo okolo mě pomine.
"Ale mě to nevadí." Zašeptám a on párkrát zamrká. "Promiň, já… asi bych už měla jít." Chci vstát, ale on mě zastaví.
"Nechoď." Pro ten pohled bych vraždila. Stáhnu se zpět a nechám se uzavřít znovu do toho těsného objetí. Nasávám jeho vůni plnými doušky.
"Miluju tě." Ulítne mi, ale naštěstí jen tak, že mám pocit, že jsem to slyšela jen já. Bylo to tak moc šeptem. Ale on najednou ztuhl. Udělala jsem něco špatně?

Otočí mě na záda a jen tak se sklání nade mnou. Hledí mi do očí s takovou intenzitou, mám pocit, jako kdyby mu tam snad vzplanula nová pochodeň. Mám pocit, jako kdyby ho snad něco nakoplo… něco…
A pak najednou jsou jeho rty na mých. Vytřeštím oči, ale ty jeho jsou zavřené. Tak tedy udělám to samé. Začne mě hladit po tváři a tisknout se na mě mnohem víc. Jazykem lehce pootevírá můj spodní ret a vniká mi do úst. Je to sen nebo skutečnost? Odpojí se ode mě a začne mi laskat krk. Pak mě jen tak obejme a tak staneme asi na deset minut.

"Můžeš to zopakovat?" Zeptá se.
"Co-co myslíš?" Zakoktám se.
"No, to cos říkala před chvílí." Propíchne mě pohledem.
"Tys to slyšel?" Rázem jsem červená jako zapadající slunce.
"Kdybych to neslyšel, neměl bych odvahu tě políbit." Přizná. "Jen se chci ujistit, že jsem slyšel správně." Pokrčí rameny. Mluví ke mně naprosto vážně. Jsem v nebi.
"Já to nezvládnu říct, když se na mě takhle díváš." Uhnu pohledem a on si povzdychne.
"A když ti řeknu, že to cítím stejně?" Naznačí něco.
"Tak ti to stejně neřeknu! Ale jsem ráda." Usměju se široce. Takhle dobře jsem se ještě necítila.
"Ty jedna!" Okřikne mě a znovu spojí naše rty v jedny.
"Políbil jsem tě sice teprve dvakrát, ale vím, že máš ty nejsladší rty…" Dobírá si mě.
"Kdybych ti to říkala pořád, tak by sis už toho nevážil." Vysvětlím.
"Ale kdepak." Odsekne a posadí se na kraj postele.
"Ale Sasuke." Obejmu ho zezadu a chvíli se nechám kolébat jeho dechem. "Ty ani nevíš jak moc tě miluju…" Pošeptám mu, co chce slyšet a on se na mě hravě otočí.
"Vždyť ty ses mi líbila už od halloweenu!" Křikne a znovu se na mě vrhne, objímajíc…
________________________________________________________________________________

Tak co? Prosím si komentáře, jinak anketa dopadla tak jak jsem si myslela, takže se pokusím dopsat staré, jen mi dejte ještě čas prosím :-)
Děkuji za komentáře k minulé povídce!
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 5. dubna 2014 v 11:21 | Reagovat

Sladké xD milujem tvoje poviedky ^.^ Už sa teším na ďalšie ;)

2 Janča Janča | Web | 5. dubna 2014 v 19:17 | Reagovat

také sladké a milé(ale je to v dobrom myslené :D)

3 simona simona | 5. dubna 2014 v 20:33 | Reagovat

Uzasne..

4 Zuzana Zuzana | 6. dubna 2014 v 20:28 | Reagovat

Krásna poviedka ...Sasuke je tu taký zlatý až na zjedenie :P

5 Zuzana Zuzana | 6. dubna 2014 v 20:29 | Reagovat

och zabudla som nádherný design

6 Aki-chan Aki-chan | Web | 7. dubna 2014 v 4:11 | Reagovat

Perfektne... nevadi,že je to sladke,aleje to krasne.

7 Yanayo Yanayo | Web | 11. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

To je tak úžasné :O
Ma to až rozplakalo, milujem romantické poviedky s krásnym koncom :3 ešte keď je to na pár SasuSaku :3 to úplne odpadávam :D

Krásne píšeš, máš naozaj talen :3 určite píš ďalej, teším sa na tvoje ďalšie poviedky^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama