Zatmění - část osmá - Podobný

17. dubna 2014 v 12:28 | Ufonek |  Zatmění
Letěli jsme nesmírnou rychlostí, takovou by si jen málokdo dokázal představit. Sakura se pořád Tsunade na něco vyptávala, ale ta jen kroutila hlavou, a nebo zvedala panenky. I já bych chtěl vědět, kam právě letíme, ale pokud je toto naléhavá situace, nebudu se do toho vměšovat. Nevím, co je zač, ten Orochimaru, ale určitě nedělá nic dobrého.


Pohlédl jsem na růžovlásku, která seděla vedle mě a vyčkávavě hleděla na blondýnu, jen jsem jí pohladil po paži a jakmile mi věnovala pozornost jen jsem zakroutil hlavou, abych jí naznačil, že tady bohužel nic nezmůže.
Přikývla a založila si ruce na prsou a vyhlédla z okna. Byly to jen neostré šmouhy, ale skoro se zdálo, že ona v nich viděla něco víc.
Chtěl jsem ji chytnout za ruku, ale ona nechtěla. Dělám snad něco špatně? Rozhodl jsem se hrát stejnou hru jako ona, hleděl jsem z okna a ani jsem nepostřehl jak jsem usnul…

"Sasuke. Vstávej." Zalomcoval mnou někdo.
"Co, co?" Rozespale jsem otevřel oči, když je tma, člověk by spal pořád.
"Jsme tu." Odpověděla Sakura za Tsunade. Nechápal jsem, vystoupil jsem z auta a zabouchl dveře. Kakashi s ním ihned odjel zřejmě někam zaparkovat.
Pohlédl jsem na budovu před sebou. Musím uznat, jedno lepší než druhé. Tohle se mi zdálo ještě více starobylé a popraskané s jedinečnou možností zřícení než to předtím.
"Wau, opravdu krásný byt." Musel jsem zhodnotit kousavě.
"Sasuke!" Okřikla mě blondýna.
"No co." Chladně jsem pokrčil rameny. Růžovláska se se mnou nechtěla ani chytnout za ruku a vzbudili mě, copak nemám být napružený?
"Ještěs neviděl jak to vypadá zevnitř." Usmála se na mě a já polknul. Copak to má ještě nějaké překvapení? Uvidíme, třeba mi něco spadne na hlavu.

"Pojďte." Pobídl nás Iruka a sám zašel do tmy. Všichni odešli a já ještě chvíli stál na chladu ulice. Za mnou něco zaskřípalo. Bleskově jsem se otočil, ale nic tam nebylo. A to mě trochu znepokojovalo. Raději jsem se loudavým krokem vydal za nimi. Prošel jsem černou chodbou a najednou tam bylo rozcestí a já nevěděl kam zabočit. Tak jsem zkusil jednu… kráčel jsem stále dál a dál, ale když mi došlo, že tam asi nikdo není, obrátil jsem to a rozeběhl se na druhou stranu.
"Sakuro?" Zeptal jsem se do tmy, když ani na druhé straně se nic neozývalo. Jak jsem utíkal, najednou někdo otevřel dveře a já to napálil přímo do nich. Ozvala se rána a já se s klením sesul k zemi.
"Au… kterej deb-" Dřív než jsem to stihl doříct, tak jsem uviděl růžovou hřívu.
"Promiň mi to, jsi v pořádku?" Tázala se naléhavě.
"Zřejmě budu mít bouli, ale asi to přežiju." Pokrčil jsem rameny a přestal nadávat. "Kam jste tak rychle zmizeli?"
"Tsunade usoudila, že až budeš chtít tak přijdeš, no a jsi tu." Lehce se uculila a já ucítil jak se mi nepatrně hrne krev do tváří.
"Co je to?" Vydal jsem ze sebe, když jsem se sebral ze země a viděl jsem paprsky světla co byly za ní.
"No, světlo, tomuhle neuvěříš. Pojď sem." Zatahala mne za rukáv a vtáhla dovnitř. Byla to malá místnůstka. Na chvíli jsem musel zavřít oči, tolik světla jsem za posledních dní neviděl. Až si mé oči konečně přivykly spatřil jsem čtyři židle. Na jedné se usadila Sakura a na dalších Iruka, Kakashi a Tsunade. Byla tu ještě jedna v rohu a jedna ve středu, na které seděl nějaký muž. Byl jako hora, svalnatý a jeho kruhy pod zavřenýma očima vypovídaly o tom, že asi pěkných pár dní nespal.

V mé mysli se rázem objevila otázka. Kdo je to? Comá co dělat s námi? A proč tak září? Proč je tu světlo?
Dobře, to bylo poněkud více otázek, ale musel jsem prostě vědět kdo je to.
"Sasuke, chtěla bych ti někoho představit. Tohle je Raikage. Vedoucí bleskové země." Řekla blondýna a znovu stočila pohled na toho muže s červenou kůží.
"Já se snad umím představit sám, pátá." Jeho hlas byl chraplavý. Upřel na mě své unavené oči.
"Jsem Raikage, mám podobné vlastnosti jako ty, ale už to není, co bývalo." Promluvil.
"Jak to myslíte podobné vlastnosti?" Zděsil jsem se.
"Umím věci udělat hmotnými, jen když si je představím. Ale sám nemám tu moc, abych odsunul Novu." Zakašlal.
"Odsunul Novu?" Párkrát jsem zamrkal.
"To jsme mu ještě neříkali." Přiznal Iruka.
"Byl bych se i naštval, kdybych měl více síly, ale teď to nechám být."
"Čtvrtý…"
"Nepřerušuj mě Iruko!" Zlobně se na něj podíval. "Světlo je tu proto, že si představuju, že tu je. Už mi pověděli, že se ti povedlo něco s kamínkem. To je dobrý začátek." Usmál se a jeho obličej nabyl mnohem více vrásek.
"Počkat, to se jako dá udělat i něco takového? Jak můžete stvořit světlo. Je to nemožné!" Křikl jsem na něj. Moje srdce zrychlilo.
"Pokud si myslíš, že je, a pokud myslíš, že není, vždy máš pravdu." Řekl a poslední slovo už jen zašeptal.
"Raději pojďme. Čtvrtý už je jistě unavený, ukážu vám pokoje." Přikývl jsem. Vždyť tohle přece popírá všechny zákony všeho!

Tsunade vešla do jednoho pokoje, kde byla žárovka, která už jen slabě poblikávala.
"Pěkně se vyspěte." Popřála nám a zanechala nás tu se Sakurou samotné. Konečně. Veškeré mé problémy na chvíli opustily hlavu a já vzal Sakuřiny ruce do svých. Vyjel jsem nahoru a uchopil její tváře do mých dlaní. Sehnul jsem se a políbil. Rychle, neboť za chvíli mě odstrčila.
"Děje se něco? Dnes jsi nějaká zvláštní. Proč?" Nelíbilo se mi to. Zamračil jsem se.
"Sasuke, já… neměla bych tě zpomalovat od tvé práce. Všechno co s tebou zamýšlí je, aby ses vydal do vesmíru a zachránil svět." Polkla.
"Ale ty mě nezpomaluješ! Ty jsi jediná kvůli které tu jsem!" Moje pocity byly rozladěné. "Nechápu tě."
"Promiň Sasuke, ale tohle bychom neměli dělat." Zavrtěla hlavou a odstoupila ode mě o dva kroky.
"Copak ty mě nemáš ráda?" Rozhodl jsem se zklidnit.
"Sasuke…" Sedla si na postel a lehla si. Pak už mi nic neříkala.
"Dobře, jak chceš." Rozhodl jsem se to přijmout. Doufám, že mi to zítra všechno vysvětlí. Odešel jsem na postel na druhé straně pokoje a taky si lehl. Usnout se mi však jen tak snadno nepodařilo.
______________________________________________________________

Vím! Už je to více jak půl roku, co se tu tato povídka neobjevila, ale konečně jsem se dokopala k tomu, abych ji začala dopisovat, těším se na vaše komentáře. Líbila se vám?
:))
Tak jsou Velikonoční prázdniny, dnes jedu na slovensko, tak tam budu psát. Zatím se mějte :))
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. dubna 2014 v 21:46 | Reagovat

skvelí dielik som veľmi rada,že si pridala pokračovanie.

2 ce0168 ce0168 | 24. dubna 2014 v 22:46 | Reagovat

Prosím nech tam je romantika :3 Pár SasuSaku♥ je na také veci veľmi dobre použiteľný :) a krásna poviedka :) si talent len tak ďalej :) Tešíme sa na nový diel :) :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama