"Byl bych rád, kdybych si to teď mohl rozdat s vítězem." Promluvil jsem zvučně a Naruto se na mě zadíval jako na debila, poté se všichni začali smát, až na Sakuru. Propaloval jsem jí pohledem a ten její jí zatuhl. Najednou mi připadala strašně roztomilá. A… pěkná. Otřela si pot z čela a stoupla si."Jsem připravená." Hlesla a k mému překvapení nebyl vidět opak. Nastoupil jsem proti ní a ona si stoupla do obranného postoje. Už čekala, že zaútočím jako první. A tak jsem se jí rozhodl vyhovět.
Zmizel jsem a utíkal okolo ní, vyskočil jsem do vzduchu a letěl na ní ze shora. Ona pořád stála tam, kde předtím. A pak mě něco uhodilo do hlavy a já rázem ležel na zemi. Růžovláska, co stála na místě, se proměnila v páru a ta pravá stála nade mnou a drtila mi hlavu svou podrážkou. Okamžitě jsem převrátil vítězství na mou stranu a vstal.
"Housenka no jutsu!" Křičel jsem v mysli a vytvořil pár za sebou letících ohnivých koulí. Sakura se všem obratně vyhla.
V takovémto duchu se to neslo ještě další půl hodin, dokud jsem růžovlásku nedohnal na nedostatek sil. Vzal jsem ji do náruče a zmizel. Nechal jsem tam být Ino s Narutem. Oni si poradí. Přemístil jsem se do mého pokoje a ji položil na postel. Nevím, co se to se mnou stalo, ale najednou jsem se o ni toužil starat.
Sakura
Cítila jsem, jak mě někdo pokládá do měkké přikrývky. Možná jsem přecenila své síly. Když jsem chtěla otevřít oči, neviděla jsem nic jiného, než jen rozmazané šmouhy.
"Spi." Poručil mi někdo a víčka mi automaticky klesla a já najednou spala.
Nevím, za jak dlouho jsem se probudila, ale konečně jsem mohla normálně vnímat. Byla už noc a já byla v naprosto neznámém pokoji. Rozhlédla jsem se kolem a v křesle jsem uviděla někoho sedět. Snažila jsem se zaostřit, ale byla moc velká tma. Když jsem se posadila tak ta postel nechutně zaskřípala a to bylo zjevně i ten signál, protože dotyčnému se otevřely oči a já v nich spatřila sharingan. Zděsila jsem se.
"Sakuro…" Párkrát zamrkal a ta červeň vymizela.
"Chci jít domů." Řekla jsem a on jen zavrtěl hlavou.
"Ještě ses nezotavila."
"Ale odkdy tebe zajímá jestli jsem se zotavila nebo ne. Pročs mě bral sem. Mamka o mě bude mít starost." To poslední jsem víceméně zamumlala.
"Ví, že nejsi malá holka." Odpověděl. "Vlastně ani nevím, proč jsem tě sem vzal. Bylo to něco jako ochranitelský pud." Pokrčil rameny. Už jsem toho měla dost.
"Sasuke. Nechci tady být." S těmi slovy on došel až ke mně.
"Copak se ti to se mnou nelíbilo?" Chytnul mě za bradu a já mu vrazila. Zapotácel se. Zamračeně jsem na něj hleděla.
"To s tímhle nemá co dělat." Prskla jsem nakvašeně.
"Vždyť mě máš tak ráda, a líbilo se ti to. Nikdy nezapomenu na ty tvoje vzdechy." Ušklíbl se.
Sasuke
S tím jsem si vybavil naši noc. Měla krásné tělo, mnohem hezčí, než které jsem viděl třeba u Ino, i když měla větší prsa než růžovláska. Při každém přírazu se tak roztomile červenala.
Musím uznat, že má Sakura teda páru co se té rány týče, cítil jsem, jak mi obličej začal nepatrně natékat. Najednou jsem měl chuť jí líbat.
"Nech mě být Sasuke. Máš pravdu, že moje city k tobě se nezměnily a pravděpodobně ani nezmění, ale ty mě chceš jen tahat za nos, jako všechny ostatní. Stydím se, že jsem na to nepřišla dřív. Chceš všechny jen do postele." Byla jako naštvaná kočka. Ostatně, její smaragdové oči tomu neubíraly.
"Chceš říct pravdu? Myslel jsem si, že tě chci jen do postele, ale i po tom na tebe pořád myslím a je to jen tvoje chyba." Pronesl jsem chladně a ona se evidentně zarazila. Začala nervózně přejíždět rukou po paži a těkat očima po pokoji, jako kdyby se snad rozhodovala.
"Asi mi to nebudeš věřit, ale je to tak." Pokrčil jsem rameny a usadil se zpátky do křesla. Jen tak jsem ji pozoroval.
"Sasuke, já už ti nemůžu věřit. Nakecal jsi mi toho tolik." Poškrábala se na hlavě a taky si sedla na postel. Já vstal a usadil se vedle ní. Jednu ruku jsem obmotal kolem jejího pasu a přičichl si k jejím vlasům. Ucítil jsem, jak jí vyrašila husí kůže.
"Jsi nádherná." Pošeptal jsem a kupodivu jsem to myslel vážně. "Vím, že mi už možná nemůžeš věřit, ale teď to tak myslím. Opravdu." Málem jsem se zapřísáhl. Chtěl jsem ji políbit, ale ona mi uhla.
Sakura
Nemohla jsem se s ním líbat. Moje srdce křičelo něco jiného, moje srdce řvalo, že to třeba myslí vážně, že bych mu měla dát šanci, ale můj mozek tvrdil něco jiného a jelikož jsem minule uposlechla své srdce a bylo to špatně, musela jsem protentokrát dát přednost rozumu před city.
"Sasuke… já…" Sbírala jsem dech. V krku jsem měla úplně vyschlo, vlastně ani nevím proč, možná proto, že jsem byla kompletně pokryta husinou a kyslíku jsem měla pocit, že nemám. Bylo to, jako kdybych se snad dusila.
"Sakuro, nic neříkej. Jen mě polib." Zažadonil a nahnul se ke mně. Hleděl mi do očí, víčka mi klesla a on spojil naše rty. Líbal jinak než předtím. Tohle bylo procítěnější. Nesnažil se mi tak zoufale dostat do úst jako minule, počkal, až je sama pootevřu. Pohladil mě po tváři. Tohle je ten nejhezčí polibek, jaký jsem kdy dostala, ale přesto. Prostě mu nemůžu dovolit, aby mě znovu využil.
"Promiň Sasuke, já nemůžu. Tohle nejde. Jednou jsi mě využil a já se nehodlám využít podruhé." Falešně jsem se usmála. Jednou a naposledy jsem ho pohladila po jeho krásných lesklých havraních vlasech a pak se postavila a zmizela.
Sasuke
Jen tak jsem tam omámeně seděl a představoval si její sladké rty. Takže tohle je konec, tohle je to, co chce? Ale co když to já nechci? Možná se s tím budu muset smířit za to, co jsem jí udělal.
Opravdu to takhle mělo skončit?
Natáhnul jsem se na postel a protáhl se. Zíral jsem na strop. No dobrá… Na okamžik jsem zavřel oči a začal si představovat ten nejpřijatelnější závěr pro mě. A to, že ji jednoho dne získám a obnovím s ní svůj klan. Ale protentokrát nám to asi nebude přáno.
___________________________________________________
Už dlouho tu nebyl bad end i když tohle se tomu moc nepodobalo :D
Jak se vám líbilo? :)
Už dlouho tu nebyl bad end i když tohle se tomu moc nepodobalo :D
Jak se vám líbilo? :)

















