close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Love, lust and faith

28. června 2014 v 14:31 | Ufonek |  Jednorázovky
Seděla tam, oči měla nalepené na těch jasných světlech svítících do noci. Snila o lásce, která teprve přijde, nebo už přišla? Tím už si však byla jistá. Milovala. Možná až moc, až tak, že její láska nikdy nebyla opětována.
Jasná světla. Ta osvětlovala celý kout a patník, na kterém celou dobu seděla. Měla krátkou sukni a krátké triko a začínala jí být už trochu zima. Rozpustila si své polodlouhé vlasy, aby jí aspoň trochu zahřály ramena.
Vždy chodil sem do toho klubu.

Do toho klubu, na který se teď s odporem dívala. Jmenoval se Bright Lights a rudě zářil. Nebylo to nic jiného než bordel. Nenáviděla ho za to. Proč sem musí chodit? Ona ho bezmezně milovala, to mu nestačí? Ovšem že ne, jako chlap nepotřebuje lásku a snad ani domov. Stačí mu jen, aby mu nějaká prsatá ženská zahřívala lože. Pohlédla dolů na své dva malé kopečky. Nikdy nevyrostly. Povzdychla si a stoupla si. Nikdy nebude jeho.

Je to běžec, který se takhle baví o večerech. Byla na všech jeho soutěžích a jako vždy je všechny vyhrál. Nedokázala se smířit s tím, že on pro ni city nechová.

Odešla a nechala to místo prázdné, přitom ani ne o půl minuty se přesně na tom místě objevil on a hleděl na ten obrubník ještě dlouho, jako kdyby snad chtěl něco najít. Jako kdyby mu tu něco scházelo. Kus z něj samotného odešel. Vždy věděl, že ona se na něj z hlediště dívá a možná to mu dodávalo tu motivaci, aby doběhl jako první a protrhl svou vahou pásku. Nevěděl, co si má myslet, zatnul ruku v pěst a taky odklopýtal pryč, zítra má další závod, tak potřebuje být fit a vyspaný.

Znal jí už od školy, věděl, že ho sledovala. Byla z vedlejší třídy… Nikdy spolu vlastně pořádně nemluvili, až na jedno, kdy byl jejich společný kamarád poblíž a oni se seznámili. A pak ještě jednou, jak do něj vrazila, vzpomínal…
Nevěděl, jestli ji má vlastně rád nebo ne, ale něco ho k ní určitě táhlo, jen to nevěděl přesně pojmenovat. Byl to pro něj neznámý cit. Povzdychl si a ulehl do své studené postele. Okno nechal otevřené, buď se ráno probudí promrzlý až na kost, a nebo ho sluneční paprsky donutí vstát. Doufal v tu druhou možnost.

Růžovlasá dívka se probudila a své zelené oči hned zabodla do stropu. Dnes je ten den. Den, kdy mu to chce říct. Odjíždí totiž někam na měsíc. A ona ani neví kam.
Udělala ze sebe normálního člověka a vyrazila. Bylo teprve sedm hodin, soutěže začínají brzo, ale jí to nevadilo, stejně by nemohla spát.

Byla tam brzy, stadion nebyl více než sto metrů od jejího domu a hned vyhledávala očima jejího favorita.
Černovlásek nebyl daleko. Zrovna se protahoval. Obešla si celý kurt a sedla na tribunu jemu nejblíže. Mohla tak okoukávat jeho nádhernou postavu. Měl na sobě takové kratší kraťasy a tílko, takže mu krásně vynikly svaly jak na stehnech tak bicepsy. Černá ofina mu spadala do očí a trošku se mu lepila na čelo. Na okamžik jí věnoval inkoustový pohled a ona zkameněla. Zaregistroval ji, ví, že tu je?
Pro sebe se usmála a začala si v hlavě přehrávat nikdy nekončící příběh jí a Sasukeho, jak jsou spolu, jak se objímají, jak jí on dává letmou pusu na čelo. Asi za pět vteřin se vrátila zpět do reality, tohle se nikdy nemůže stát skutečností. Povzdychla si. Nahmatala na zápěstí gumičku a svázala si vlasy.

Ani ne za půl hodiny už to všechno začalo. Všichni se sborově postavili na start a jakmile zazněl výstřel pistole rozutíkali se, jak nejlépe uměli. Sasukeho nejprve všichni předehnali, protože běžel celkem pomalu, ale v samotném konci to rozpálil a všechny předběhl. Znovu stanul na prvním místě a na hrudi se mu houpala zlatá medaile. To všechno se stalo ani ne za čtvrt hodiny. Okamžitě se k němu nahrnuli novináři s tím, jaké to je být první… Sakura se zasmála. Věřila mu a bylo to více než jasné.

A teď měla nadejít její chvíle. Chvíle, kdy se mu konečně přizná. Jen nevěděla, jestli to má skutečně udělat, a nebo to nechat plavat stejně tak, jak to dělávala vždy. Ale včera si něco slíbila. Nebude mít jinou možnost než teď. Na měsíc někam odjede, někoho pozná a třeba už se nevrátí. Musela jednat hned.

Vyčkala, než se vypotácel ze šatny, jistě už osprchovaný, přišla k němu blíž, i když ho obklopovaly fanynky, nenechala se zastrašit. Ucítila příjemnou vůni čokoládového axe.
"Sasuke…Promiň…" Snažila se ho zastavit. Zřejmě ji slyšel, protože se na ni ohlédl. Růžovláska zrudla až po konečky uší a zadívala se do země.
"Já jen…" Nedařilo se jí vymáčknout a navíc jí tu vadily ty roztleskávačky a tak se na ně jen koutkem oka podívala. Uviděla jen opovrhující pohledy, ale netušila, že Sasuke pochopí její manévr.
"Dívky, byl bych rád, kdybyste nás tu teď nechaly o samotě." Zabroukal jim do ucha a ony s brbláním okamžitě odešly. Asi je to autorita.

"Co se děje?" Zeptal se mě mile a odhrnul si vlasy z čela. Proč to dělá? Musí mi tohle způsobovat?
"Já vím, že se ti to bude zdát šílené, ale znám tě už dlouho a pozoruju tě už dlouho…" Odmlčela se a na pár minut bolestně zavřela oči. Měla pocit, že tohle nezvládne.
Nic neříkal, jen na ni dál hleděl.
"Chci ti to říct předtím, než odjedeš pryč… Chci abys to věděl, i když to nejspíš nebudeš opětovat a bude ti to jedno. Já jen… já tě miluju, i když tě skoro vůbec neznám, miluju tě." Tak a bylo to venku. Velké slzy jí začaly stékat po tvářích a ona se opět cítila jako malé dítě, kterému někdo vzal jeho hračku.
"Ty jsi Sakura, viď?" Zeptal se na ujištěnou, i když to moc dobře věděl. Vzhlédla k němu, byl asi o hlavu vyšší než ona. Zatetelila se štěstím, on si pamatoval její jméno!
"Ano." Přikývla a utírala si slzy.
"Já vím, že to bude znít ještě hůř, ale asi se mi taky líbíš, a nedokážu si vysvětlit to, proč jsi včera seděla div ne v dešti před tím podnikem." Usmál se. Sakura nemohla uvěřit svým uším, byl tohle jen sen? Ona se mu líbí?
"Já… já já nevím, sledovala jsem tě. Vím, že tam chodíš často a nevím, proč jsem tam byla prosím odpusť mi. Jen jsem chtěla vědět, proč tam chodíš…" Těkala očima všude možně, jen aby se mu nemusela dívat do očí.
"Vím, že to zase bude znít divně, ale pracuje tam moje nevlastní sestra a chodím ji navštěvovat." Pokrčil rameny. "Asi už budu muset jít, tak… se zatím měj."
"Dobře." Pousmála se. Cítila se šťastná, když zjistila důvod proč… Už odcházel, ale pak se ještě otočil a vrátil se. Vzal její tvář do dlaní a jemně políbil. Netrvalo to moc dlouho, pak se odpojil.
"Uvidíme se za měsíc…" Usmál se a pohladil jí po vlasech. Ona mu úsměv opětovala a už teď se na něj neskutečně těšila…
_______________________________________________________

Tak snad se vám povídka líbila, jak si užíváte první den prázdnin? :-)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 29. června 2014 v 20:41 | Reagovat

Veľmi pekné :P

2 lolísek lolísek | 29. června 2014 v 22:26 | Reagovat

Tak to bylo strašně moc krásný!! :D

3 nika2200 nika2200 | 3. července 2014 v 15:39 | Reagovat

nadherna poviedka :-D som strasne rada ze si tu nieco po dlhej dobe pridala uz som sa zacala bat ci si sa tu na to nevykaslala :-)

4 Sima Sima | 3. července 2014 v 19:21 | Reagovat

Moc pěkné bude pokračko? :)

5 Satuka Satuka | 3. července 2014 v 19:36 | Reagovat

Moc pěkné :D  jsem ráda,že jsi napsala něco nového :-D

6 simca simca | 4. července 2014 v 21:36 | Reagovat

Ahojky mohlo by to pokracovat treba tim, ze az se vrati za ten mesic co bude pak jestli se zmenil, ona jestli zmenila nazor na sasukeho. Jestlinuz vi co ma na srdci, nejake drama :D. Ale i presto je to uzasna povidka. Jsem ji mela i ve snu :D

7 Aki Aki | Web | 9. listopadu 2014 v 12:41 | Reagovat

veľmi krásne ... idem na pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama