close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Everything to me

27. října 2014 v 16:53 | Ufonek |  Jednorázovky
Někdo speciální… v dáli hořely stromy a já jen tak nečinně ležela ve změti třísek a na mých nohou spočíval jeden trám z dřevěného domu. Špatně se mi dýchalo, měla jsem probodnutý hrudník díky jehlici, které jsem si nevšimla, která se mi ještě více zapíchla do masa, když se na mě celý betonový domek zřítil.


Vzpomínala jsem na všechny ty hrátky a lehoučké mise, které jsme pomalu ale jistě překonávaly. Ale já už nejsem ta holka, která je všem pro smích a k ničemu. Ale tohle jsou zřejmě mé poslední myšlenky, takže jimi nesmím plýtvat.
Vesnice je celá zničená, všichni se zapojili do bitvy. Zažili jsme už mnohem horší, ale tahle, nevíme proč, byla až příliš drtivá a nikdo to neočekával. Nebo jenom já? Viděla jsem přes mžitky Naruta jak úpěnlivě odráží rány jednoho z mlžných ninjů. Byla jsem tak slabá, cítila jsem, jak mi chlad proniká až do morku kostí. Byla mi zima, ale to už je teď stejně jedno, protože mě nejspíš už nikdo nezahřeje. Naruto nemá čas, aby mne znovu zachránil, a moje ruce mi nějak vypovídají službu.
Ale chci, aby mé poslední myšlenky patřily JEMU. Tomu, kterému jsem naprosto odevzdala svůj život. Říkala jsem, že už na něm nejsem tolik upjatá, ale mám pocit, že na něj myslím dvakrát více než předtím. A teď, když je na naší straně, je to tak moc těžké…

Zadívala jsem se přes koruny stromů, až jsme uviděla jednu zářivou hvězdu. Představovala jsem si, jak s ní splynu a budu moci na všechny dohlížet zvrchu. Na Naruta, na Sasukeho…
Nevím, kde teď je, ani co dělá…Mám takový pocit, že kdyby mne někdo zachránil, mé tělo by se dokázalo uzdravit, ale dokázala by to i má duše? Nejsem si jistá… na moment zavřu oči…

"Sakuro! Sakuro! Kde jsi?" Uslyšela jsem své jméno. Vytřeštila jsem oči.
"Hinato…" Zašeptala jsem a v hlavě pomyslela na modrovlásku s těma nejvznešenějšíma očima.
"SAKURO!" Uslyšela jsem znovu a pokud jsem měla předtím vyvalené oči, nevím co bylo tohle… Po tváři se mi začala automaticky koulet slza. To je on…
"Sasuke…" Takže přežil… Zavřela jsem oči. Teď už můžu v klidu umřít. Ale proč bych měla umírat, když můžu žít? Ozvalo se mé podvědomí dotčeně.
"Sasuke…" Zopakovala jsem v odpověď. Plakala jsem a usmívala se. Slyšela jsem, jak mne někdo míjel a najednou zastavil. Znovu zakřičel mé jméno. Jediné, co jsem slyšela bylo hoření a šelest trávy ve větru. Bylo to…Bylo to jako kdyby se zastavil čas.

"Sasuke…" Snažila jsem se říct hlasitěji, v mém hlase se už zračilo pozdvižení, přála jsem si, aby mě zachránil a najednou udělal jen dva rychlé kroky a byl přede mnou, nebo spíše.. nademnou.
"Sakuro!" Vykřikli s Hinatou unisono a rychle se snažili mne odbavit od větví a trámu. Ten byl asi nejhorší, noha bolela jako čert. Dokonce mám pocit, že i ta jehlice bolela míň než to.

Asi za 10 minut jsem byla vyproštěna, ale moje dýchací ústrojí se ani tak nezlepšilo. Ucítila jsem černovláskovi ruce, jak se vsunují pod má záda a jemně zvedají. V tom momentě jsem usnula.

Chtěla jsem otevřít oči, ale nač se tak namáhat? Slyšela jsem jen pípání přístrojů a tíhu na svém klíně. Jakoby mi tisíc nožů do hlavy bodalo. Lehce jsem nadzvedla víčka, ale oči mě strašně pálily. Zřejmě z toho kouře.
Nemohla jsem nic vidět, ač jsem velmi chtěla, byla jsem tak hrozně unavená. Zkusila jsem alespoň pohnout rukou, to nebylo tak těžké jako to, že mé dýchání by se jen ztěžka dalo označit za normální.

"Sak…" Uslyšela jsem. Sasuke? Je tady? Moje srdce se málem rozskočilo. To znamená,že jsem naživu! Slyšela jsem zběsilé pípání a to asi zavinil on, že jsem dostala málem infarkt.
"Sakuro uklidni se." Snažil se, ale nešlo to. Mermomocí jsem otevřela oči, i když mé žilky nejspíš všechny popraskaly.
A náhle i přes všechny ty bolesti jsem ho viděla. Jako kdyby se všechny mé nervy vzpamatovaly a do žil se mi dostal nový život. Hleděl na mě přes svoje husté řasy tak jasně. Věnoval mi svůj pohled tak, jako nikdy v životě. Poté jsem však své oči opět zavřela a zklidnil se mi dech.

Je tohle pravda… vážně se to děje? Musí… jinak si nedokážu vysvětlit všechnu tu bolest. Myslím, že kdybych byla v nebi, nic z toho bych necítila a kdyby v pekle Ďábel by se mi představil osobně a nepronikal by mi do těla.

"Sasuke…" Zašeptala jsem šťastně, a i když jsem ho nemohla vidět, cítila jsem jeho přítomnost a už jen to mi dodávalo sílu. Jsem znovuzrozená?
"Probrala se!" Dveře se rozrazily a najednou jsem vnímala změnu. Byli tu další dva lidé. Naruto, poznala jsem ho po hlase.
"Konečně…" Vzdychla Hinata, druhý člověk, který navštívil můj pokoj.

"Jak dlouho jsem byla mimo?" Zeptala jsem se, oči stále neotevírajíc.
"Skoro dva dny, měla jsem takový strach!" Sedla si ke mně.
"Ale prosím tě…" Zachraptila jsem. Měla jsem pochopení pro její strach, ale aby se někdo strachoval o tu malou holku, která byla vždy jen na obtíž?

"Co tu všichni děláte! Pacientka potřebuje klid, smí tu být jen jeden z vás!" Zavelel někdo a já poznala, že se jedná o Tsunade. Nic se nedělo a ani ne za minutu jsem slyšela, jak někdo odchází. Nedokázala jsem poznat, kdo tu zůstal. Co je to s mými smysly? Nejdříve si nevšimnu jehlic, které tak jasně sviští vzduchem a teď tohle.

"Sakuro… Jsem rád, že jsi v pořádku…" Sasuke… Nikdy ke mně nebyl tak milý, co se stalo?
"Co… vesnice?" Zakašlala jsem.
"Je v pořádku…ne úplně, ale útočníci už jsou v pánu." Pousmál se a já ucítila teplo jeho dlaně na mé pravé tváři a rty na svém čele. Ruka mi automaticky vystřelila a zachytila se o jeho tričko. Pousmál se.
"Neodcházej…" Vzdychla jsem a prudce se nadechla, což způsobilo můj další kašel. Teď mu musím připadat ještě víc slabá. Znovu mne zachraňoval.
"Neodejdu… už ne…" S těmi slovy lehce spojil naše rty…Tohle je tak strašně zvláštní… Nikdy bych nečekala, že něco takového udělá a nechápala jsem to, ale ani jsem nepotřebovala. Bohatě mi stačilo už jen to, že to není sen, jelikož mě celé tělo pálilo… Miluji tě, Sasuke-kun…A to se nezmění, ani kdybys odešel třeba stokrát.
______________________________________________________________________________

Vím, zas to vzalo takovej rychlej spád, ale strašně jsem sem chtěla něco hodit ^^""
Tak snad se líbilo:-)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mayu Uchiha Mayu Uchiha | Web | 28. října 2014 v 8:34 | Reagovat

Jasné je to moc povedené i když je ten spad tak rychle dole ale pořád to má to kouzlo

2 katuška katuška | E-mail | 28. října 2014 v 10:38 | Reagovat

Celkom pekne ale ten koniec bol rychly

3 Ann^^ Ann^^ | 28. října 2014 v 14:54 | Reagovat

Krásné ^^ ... jako vždy :)

4 Satuka Satuka | 28. října 2014 v 20:21 | Reagovat

Moc krásné :D

5 simona simona | 28. října 2014 v 21:18 | Reagovat

Dokonale :)

6 Iva Iva | 28. října 2014 v 22:22 | Reagovat

*o* Skveleeee ^^

7 Saky-chan Saky-chan | Web | 20. srpna 2016 v 12:59 | Reagovat

Krasa ... skoda ze je to tak kratke :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama