Pozměněný život I

17. listopadu 2014 v 11:13 | Ufonek |  Pozměněný život
Podzimním listím se proháněl studený vítr, který zalézal všem lidem ve vesnici pod oblečení a nepříjemně jim tak ochlazoval tělesnou teplotu. Lidé v Listové měli rádi teplo jak ve dne, tak ještě více v noci, kdy se dlouho procházeli po temných ulicích mnohdy ve strachu, že je někdo napadne.


Teď jim však po dlouhé době tento strach ani neolízne paty. Mají totiž nového Hokageho a válka je za nimi. Všichni opravují svá obytná místa a na nějaké loupeže ani chudina nemá čas.

Dívka s dlouhými modrými vlasy právě sedící u okna si mne své suché ruce a zírá do ulic již osvětlených pouličními lampami. Vidí na zdi vytesán obličej jejího milovaného. Ráda by ho měla u sebe, ale má tolik práce, že většinu času stejně není doma. Ví, že by se chtěl starat o rodinu, ale opravdu to jde?

O několik metrů dál napříč domy se prochází růžovláska a míří si to k hlavní bráně. Už by se měl dostavit, slíbil jí, že dnes v noci se vrátí. Dodrží své slovo?
Nebylo ještě moc hodin, vyšla si v jedenáct, protože pochybovala, že nakráčí za tmy hned v sedm. Sedla si na sloup a čekala. Zanedlouho i ji zmohla únava a víčka jí samovolně klesla.

Když se opět probudila, necítila pod nohama nic pevného, jen čísi ruce. Opatrně otevřela oči a pohlédla nahoru. Vážně to byl on. Nemohla věřit svým zeleným očím. Dusal ulicí tak rázně, jako kdyby z ní ani nikdy neodešel. Jeden pramen černých vlasů přehozen přes levé oko.
Ani se na ni nepodíval a ona ho přitom obdivovala po zbytek cesty do jejího domu, pamatoval si to tak dokonale.

Donesl ji až do jejího domu, kde ji něžně položil na postel, ona se okamžitě s trhnutím probrala. Byla jako v transu.
"Sasuke…" Promluvila do ticha, které lomilo jen tikot malých budíkových hodin. Jen nepatrně se na ni usmál a přisedl si k ní. Jeho ruka vystřelila k její tváři a zanechala hebké pohlazení. Vytřeštila oči, i tohle nepatrné gesto jí dokázalo natolik vyvést z míry.
"Ahoj." Řekl na začátek a znovu se nadechl. "Sice jsem ti to už říkal, ale to všechno… promiň." Sakura nemohla uvěřit vlastním uším, sice jí to říkal už předtím, ale až teď to mělo to zvláštní kouzlo. Zamilovala si ten pocit, že by bylo možné, že už nikam neodejde.
"Víš, ne že by to pro mě nic neznamenalo, byly to nejtěžší časy v mém životě, ale to, že jsi teď tady…" Na chvíli se odmlčela. "Dokážu ti to odpustit." Upřela na něj své smaragdy. Černovlasý pocítil radost, bylo to něco, co ještě nikdy doopravdy nepocítil.
"Je pozdě, měla bys jít spát." Chtěl zakrýt svůj úsměv, ale i přes veškerou snahu, trochu odkryl svůj bílý chrup.
"Já nechci jít spát, nechci jít spát, protože co když je tohle zase jen sen, sen ve kterém vidím tvůj nejkrásnější úsměv." Posunula se blíž k němu.
"Sakuro, tohle není žádný sen, jsem tu a budu tu i zítra. Přeju hezkou noc." A dřív než růžovláska stihla něco namítnout, zmizel pod rouškou tmy.

Dívka sklopila oči a vstala z postele, aby si došla pro sklenici studené vody. Vážně tohle nebyl jen sen? Byla to realita, ve které žila?

Lehla si do postele a zavřela oči. Chtěla spát a přitom stále musela zírat do stropu. Její sen se možná stává skutečností. Na chvíli si vzpomněla na Ino. S tou se o něj vždy tahaly, i když on nebyl žádná hračka, ale živý člověk. Ona teď našla jisté zalíbení v člověku, který je opravdu zvláštní. A shodou okolností je to taky černovlásek s pergamenovou tváří. Jmenuje se Sai, na jejího Sasukeho však nikdo nemá… S těmi myšlenkami usnula.

Sasuke ji stálě úpěnlivě sledoval. Seděl na větvi stromu, který byl před jejím domem a měl výhled přímo do její ložnice. Viděl, jak se neklidně převaluje. Dozajista už spí. Pohlédl na nebe, uviděl tisíce hvězd. Vždy miloval jasnou noc. Dávala mu pocit zadostiučinění.

Ráno nadešlo a s ním i krásný východ slunce, černovlásek už nervózně stepoval před kanceláří, chvíli trvalo, než ho ostraha vpustila dovnitř.
"Dejte ty pracky pryč." Odsekl a setřásl je ze sebe. Naskýtal se mu pohled na nového Hokageho zaházeného množstvím nezpracovaných papírů a obalů od kupovaného ramenu.

"Tak takhle ty na sebe dbáš? Chudák Hinata." Zatřepal hlavou a pleskl Naruta po tváři. Stráže okamžitě zbystřili a blonďák se probral. Okamžitě začal nadávat, ale jakmile spatřil Sasukeho tvář, automaticky se zklidnil.
"Ahoj, co ty tu?" Nadzvedl jedno obočí a obličej si podepřel pěstí. Stále napůl spal.
"Jen jsem tě chtěl pozdravit a říct ti, že tě Hinata čeká doma. Chtěl jsem si ještě pokecat, ale jak vidím, máš spoustu práce." Mrknul na něj a s tou větou znovu zmizel z Narutova dohledu.

Černovlasý se procházel ulicí sem a tam, až znovu došel k Sakuřinému bydlišti. Vylezl na strom a jednoduše se přehoupl do jejího bytu. Ucítil příjemnou vůni bábovky.
Dopajdal až do kuchyně a opřel se o rám dveří. Zelenoočka se právě skláněla k troubě, kam dávala čerstvě promazaný plech s těstem.

"Voní to báječně." Řekl sotva zavřela troubu. Nadskočila. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Podívala se na něj jako na blázna, poté se její pohled zklidnil. Mávla rukou a posunula se na lince. On si mezitím sednul za stůl a provokativně na ni hleděl. Chvíli tak na sebe civěli, až to Sasuke nevydržel a přišel za ní.
Ruce obmotal okolo jejích boků a jen tak chvíli spočívali, až do té doby, než mu je ona ostýchavě položila na krk. Zírali si do očí hloubavě, oba měli pocit, jako kdyby to trvalo věčnost a přitom opak byl pravdou. Netrvalo ani minutu a už se Sasuke skláněl nad jejími ústy a jemně je ochutnával. Sakura jednou rukou projížděla jeho vlasy tak jemně, jakoby se bála, že je poškodí. Nic takového se ale nestalo.
Odpojili se od sebe, ale Sasuke ji nepouštěl.
"Vím, že jsem ti udělal hrozné věci a strašně toho lituju. Skoro nevěřím, že mi dokážeš odpustit, ale i tak chci udělat něco, co jsem si promýšlel dlouhou dobu." Kleknul si na jedno koleno, zaštrachal v kapse, ze které, po sléze, vyndal malou tmavomodrou krabičku.
"Vezmeš si mě?"
___________________________________________________________________________

Tak, první díl je na světě, budu ráda za všechny komentáře, doufám, že vás to moc nenudilo. Nebojte, ještě se to rozvine! :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nanashi Nanashi | 17. listopadu 2014 v 13:27 | Reagovat

Tak na prvý diel to ušlo, po mange už mi to Sasukeho nechladné chovanie nepríde také zvláštne a popravde mi k nemu asi sedí viac, keďže som ani nemala problém ho pobrať :D

2 Aki Aki | Web | 17. listopadu 2014 v 15:57 | Reagovat

Mne sa to veľmi páči , len ma prekvapilo , že ju hned v prvom dieliku požiadal o  ruku.

3 N.simca N.simca | 18. listopadu 2014 v 9:37 | Reagovat

Parada

4 sakurauchiha123 sakurauchiha123 | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 20:06 | Reagovat

Už se těším na pokráčko, jo a máš moc krásný povídky :-)  :D

5 Sak Sak | 1. ledna 2015 v 8:31 | Reagovat

rychlo další dielik  pjosiiiiim :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama