This is my december

24. prosince 2014 v 0:00 | Vánoční Ufonek :D |  Jednorázovky
Neustále jsem měla v mysli jeho obraz, jeho suché rty, které si vždy oblízl tak, aby je měl zase měkké. Vždy jsem se dívala za ním, já zůstávala jen za jeho zády, ale i tak… záda měl mohutná a mně se vždy líbily. V jeho stínu byl příjemný chládek, až na to, že jsem si vždy připadala tak bezmocná…


V poslední době jsme se hodně sblížili. Chodíváme ven skoro každý den, když nemůže, jsem smutná. Nevím, co to se mnou je.
Už je to tu zase, venek….Mám na sobě světle růžovou sukni, ladící akorát k mým vlasům, i když ty jsou možná trošku tmavší. Zelený svetr, ve kterém mi je trošku zima. Je noc, přituhlo a začíná sněžit. Procházíme se ulicemi a já se snažím, aby nebylo moc vidět můj velký zájem o něj. Nechci aby viděl, ty úhybné manévry očima, které vytvářím, kdykoliv se na mne podívá.

Jsem šťastná i v tento den, především v tento den jsem doufala, že se ozve. Že alespoň napíše, ale teď jsem ještě šťastnější, když jen tak bloumáme městem, které je liduprázdné. Kdo by se divil, každý teď večeří nebo rozbaluje dárky. Je dvacátého čtvrtého prosince. Den, kdy se všem dítkám rozzáří oči, až uvidí nazdobený stromeček a pod ním haldu dárečků, čekající, až je někdo rozbalí.

I já taková byla, ale zřejmě ta moje dětskost alespoň v tomto ohledu vymizela.. Teď bych si přála jen jediné. A to, aby mě měl upřímně rád… tentokrát jsem už nemohla udržet oči a pohlédla na něj. Byl, jako vždy, tak krásný…Vlasy barvy havraního peří, pergamenová tvář a oči… ach ty oči… černé jako noc, ba skoro ještě hustší. A zíraly na mne. Pootevřela jsem ústa, uhnula a okamžitě zrudla jako rajče. Okolo krku měl přehozenou zelenou šálu, kterou jsem mu už před dávnou dobou dala… Byla jsem tak šťastná.

"Jaké je tvé nejoblíbenější roční období, měsíc, den?" Zeptal se najednou. Vytřeštila jsem na něj oči. Tohle jsem vůbec nepochopila, ale musela jsem se nad tím zamyslet… které období mám nejraději…
Usmála jsem se a začla pátrat ve vzpomínkách, nemohlo mi ujít, jak mě skenoval očima.
"Moje nejoblíbenější roční období je asi podzim…" V té době se o mě začal víc zajímat. "Je tak barevný,ty listy, ty stromy." Nemohla jsem zapomenout, jak mě shodil do kupy javorových listů a jak nás potom seřval nějaký dědek, co to děláme, že to právě nametl. Pak jsme utíkali…
"Oblíbený měsíc…mmm…nevím, ale den… tím jsem si jistá. Asi v listopadu, nevím přesné datum, ale vím, žes mě pozval poprvé ven." Sebrala jsem veškerou odvahu, kterou jsem v sobě našla a podívala se mu do očí. Byl v nich zvláštní lesk. A je možné, že jsem viděla, aby se v jeho tváři objevil červánek. Nemohla jsem se na to pořádně soustředit, protože hned na to, co jsem to zaregistrovala, uhnul hlavou a tváře schoval pod peřinu svých černých vlasů.
"A ty?" Pousmála jsem se a znovu se na něj podívala… Byl stejně okouzlující, jako v jakékoliv jiné chvíli.
Zadumal se. Už už se chtěl nadechnout a něco říci, ale stále nic. Mlčel jako hrob. Ušli jsme asi padesát metrů a stále nic. Chtěla jsem to vzdát, ale nakonec přece jen něco řekl.
"Pravděpodobně tento." Zakotvil očima na mě. Když jsem v nepochopení zvedla jedno obočí, pochopil…
"Pravděpodobně tento den je mým nejoblíbenějším." Pootevřela jsem ústa. Nikdy by mě to nenapadlo.
"Dvacátého čtvrtého prosince?" Vydechla jsem s úžasem a hleděla před sebe. Tam se právě vynořilo ze tmy dětské hřiště. I k tomu se váže mnoho vzpomínek.
"Nemyslím konkrétně…" Odpověděl a já na moment zastavila, nechápala jsem, co tím chtěl říct…Byl tak zahloubaný do svých vlastních myšlenek, nato se na mě s trhnutím podíval.
"Tak… tak jak to teda myslíš?" Zakoktala jsem se, když ke mně udělal krok, já se pro změnu vzdálila a přiložila si ruku na prsa.
"Sakuro...!" Vyřkl, rychlým krokem se přiblížil a spojil naše rty v jedny. Trvalo to jen kratičký okamžik, ale mě to připadalo jako celá věčnost. Třeštila jsem oči, on držel obě dvě mé zápěstí ve svých dlaních, pevně je svíral, poté nečekaně pustil. Stále jsem na ústech cítila jeho dotek, tváře mi hořely a celá jsem se chvěla. Automaticky mi do očí vjely slzy, shodila jsem vlasy, aby to nebylo vidět.
"Omlouvám se."
"Za co?" Opáčila jsem ihned trochu roztřeseným hlasem.
"Asi jsi nechtěla… promiň, neovládl jsem se." Ustoupil ještě víc, nechtěla jsem aby to dělal.. chtěla jsem, aby se mi věnoval ještě víc…
"Chtěl jsem říct, můj nejoblíbenější den je tento, protože aspoň dnes jsem tě chtěl políbit, omlouvám se, pokuds nechtěla, já to jen už nemohl vydržet, stále se na tebe koukat a koukat a nemoci se tě dotknout. Promiň mi to…" Stále se vzdaloval, jeho hlas slábl a já stále nebyla s to se pohnout. Jak moc bych mu to chtěla říct, ale moje tělo bylo jako paralyzované. Stála jsem tam jako solný sloup a civěla do země. No tak Sakuro, seber se! Podařilo se mi alespoň narovnat hlavu tak, abych na něj viděla, po tvářích se mi koulely slzy.
"Já tě rozplakal, to ne…" Zakryl si jednou rukou hlavu. Netušila jsem proč to dělá. Já byla šťastná, tak moc šťastná…
"Sasuke…" Pomalu jsem došla k němu a vzhlédla. Vypadalo to, že jsem znovu dostávala cit do mých končetin a ovládla své hlasivky.
"Ty nic nechápeš… nechápeš, jak moc jsem teď šťastná." Vzlykla jsem. "Jsem a byla jsem šťastná jen z toho, kdy jsem tě viděla, nedokázala jsem si představit, že bys tohle někdy udělal, byly to mé největší sny. A ty si myslíš, že bych nechtěla? Odmalička jsem ti říkávala, jak moc tě miluju a ty to stále nechápeš. Neberu svá slova zpět a nikdy jsem je nevzala… Stále tě tak strašně miluju Sasuke…" Vydechla jsem a doufala, že to pochopí. Tvářil se pořád stejně.
"Sakuro…" Pevně vzal mou tvář do svých dlaní, jedenkrát přejel po mých rtech a sehnul se.
"Šťastné a Veselé…" Pohladila jsem ho po zádech a více se k němu přivinula. Nemohla jsem se nabažit jeho polibků, chtěla jsem stále víc a víc…
________________________________________________________________________

ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!!!!
P.S. Komentáře nevadí :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 24. prosince 2014 v 8:34 | Reagovat

Nádhera jako vždy,  i tobě Šťastné a Veselé Vanoce ;) a Nový rok :)

2 kyuubinka kyuubinka | 24. prosince 2014 v 16:34 | Reagovat

Krásné :-) Šťastné a veselé :-D

3 SakuraUchiha123 SakuraUchiha123 | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 20:28 | Reagovat

Nádherná povídka :-)

4 Aki Aki | Web | 27. prosince 2014 v 15:34 | Reagovat

Prekrasna poviedka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama