Water 1/2

31. prosince 2014 v 0:01 | Silvestrovský Ufonek :3 |  Jednorázovky
Už měl dost všech těch oslav a hloupého slavení. Měl dost všeho, už nechtěl dělat nic, jen od všech odejít.


"Sasuke! Ještě půl hodiny a bude tu nový rok!" Vykřikoval blonďatý chlapec s flaškou rumu v pravé ruce. Šampaňské čeká až na půlnoc, až vystřelí všechny ohňostroje a úsměv pročísne všechny tváře.
Ale jedna tvář byla stále zatemněna. Ani jedinkrát se neusmál, ani jedinkrát oko slzu neupustilo.
"Mám po krk toho slavení, tloustnutí a všech těch věcí okolo." Procedil skrze zuby.
"Ale Sasuke! Nečil se furt a dej si taky do nosu!" Vzal ho kolem ramen Naruto a přiblble se zaculil.
"Fuj, ty ale smrdíš." Odstrčil ho se značným znechucením.

Odešel z domu, abych se mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Vydechl a z jeho úst vyplul obláček páry. Zapnul si černý kabát až ke krku, ale stejně mu zima pronikala do všech konečků jeho těla.
"Ksakru…" Zaklel. "Tenhle vítr mi ještě chyběl."
Ale místo toho, aby zašel zpátky příbytku, kráčel směrem k lesu. Jakoby měl touhu utéct od všech těch oslav. Neměl, s kým by slavil… I když což o to, každý by stál o jeho přítomnost, ale on o to nestál. Kdyby jeho rodina ještě žila, byl by byl s ní… Trošku se mu zastesklo, ale nedal na sobě nic znát, oči mu už dávno vyschly.

Šel a šel, přemýšlejíce až došel k lesu. Podíval se nahoru, všude samé větve, vešel.
Jeho nohy šlapaly po cestě, která byla tak neznámá a na druhou stranu tak známá. Už po ní kdysi šel, ještě jako dítě, s jeho bratrem.
Možná, že kdyby mu po cestě nepřeběhla srna, nesešel by z cesty a nezabloudil. Takhle ho jen shodila a on se svalil z kopce.
"Krásný nový rok…" Pošeptal si, když se zvedal ze země. Odhrnul si černé vlasy z tváře a podíval se před sebe.

Bylo tam jezero, do kterého spadal nádherný křišťálově čistý vodopád. Měl žízeň, sehnul sek jezeru a napil se. V tu ránu jako když hrom uhodí. Byl odhozen asi metr od vody, z té vystoupala dívka, zahalena v bílých šatech s perlami. Jen tam tak stála nad hladinou a černovlásek si myslel, že sní.
"Pil jsi z mých zdrojů." Promluvila k němu, polkl. Musel si zakrýt zrak, tak moc zářila, by mu i vypálila zornice.
"A vy jste kdo?" Dokázal se postavit. Ona přešla před něj. Přestože nohy měla mokré od vody, žádné jehličí se na její bílá chodidla nelepilo. Zářila jako jasná hvězda, jako kdyby snad snížila svůj jas a nahradila jej půvabem.
"Já jsem paní vod, první by ses měl představit ty, cizinče." Pokynula a spustila své ruce podél těla, spolu s jejími šaty.
"Nemám důvod vám říkat jméno, vůbec vás neznám. Nevím, jak děláte tyhlety čáry, ale rozhodně to není normální." Rozezvučil se jeho hlas zbrkle.
"Pil jsi z mojich vod, nejsi hoden tu být, když kradeš tu vodu a představit se ti není libo." Mluvila klidně a přitom jakýsi podtón dával jejímu hlasu smrt a zášť. Sasuke se zamračil. Tohle není možné.
"Nevěřím na báchorky, voda je přeci zadarmo!" Dovolil si odporovat.
"Myslí si, že tato voda čistá jako sama noc je jen tak ledajaká? Běž si cizinče, běž si, běž, ale už nikdy sem víckrát nepáchneš!" S tím se na Sasukeho rozsypaly kamínky, studící jako kostka ledu a ona tajemná bleděmodrá postava zmizela v jezeře.
"Zřejmě nepáchnu." Řekl si pro sebe a v agónii únavy, usnul tam, jak ležel.

Nikdy by ho nenapadlo, že se nevzbudí na tom samém místě.
Otevřel oči a hleděl na strop, který byl jako z ledu. Vstal, vše naokolo bylo jako z ledu. Ale byl za mřížemi. Okamžitě se k nim rozběhl, myslíc si, že je prolomí. Namísto toho mu jen zbyl otlaček na noze.
"Cizinče." Zjevila se před ním s vítězoslavným úsměvem na rtech. "Je nový rok a ty tu jen tak sedíš, namísto toho, abys slavil se svými přáteli."
"Nemám rád oslavy, všechno je to na jedno brdo. Proč jsem tu zavřen?" Jeho obočí se tlačilo k sobě.
"Protože si i přes mé varování neopustil les. Já jsem tu zákon, copak to nechápeš?" Její podpatky klapaly o tvrdou zem.
"Jak se ten zákon vůbec jmenuje? Ne nějaká paní vod. To mě nezajímá, rád bych věděl skutečné jméno." Bylo mu jasné, že odsud se jen tak nedostane. Musí odprosit, ale to se mu taky zrovna dvakrát nechtělo.
"No, když už je ten nový rok. Jsem Sakura." Usmála se a v něm se cosi zlomilo. Hlasitě polkl. Ona zvedla jedno obočí. Vypadalo to, jako kdyby byl nervózní. Ale on, z ní? Z nějaké potvory, která navíc umí mizet.

"Teď už se mi konečně můžeš představit i ty!" Znovu se zasmála svým krásným zvonivým smíchem a naklonila hlavu na stranu, takže jí růžové vlasy lehce olízly ramena.
"Sasuke…Uchiha." Utrousil. Nechtělo se mu odpovídat, seděl na chladné zemi, bradu opřenou o kolena, cítil se neuvěřitelně poníženě. Měl radši přetrpět tu klubovou nádheru, než tady být v zimě. I když mu vlastně zima nebyla.
"Uchiha?" Vykřikla a klekla si k němu. "Ty jsi ten malý bratříček!" Vytřeštila oči. Následně se upokojila, přivřela oči a znovu jí přes rty přejel ten již známý úsměv.
"Ty jsi malý Sasuke Uchiha! To není možné." Bylo vidět, že je šťastná. "Tvoje rodina mi byla dobrým přítelem. A ty jsi Sasuke. No to je geniální." Zavýskla a stoupla si.
"Jak jsi stará?" Nebyl hloupý, aby mu nedošlo, že ona tu už musí být po celá staletí.
"No, stává se mi, že to občas zapomínám…" Pověděla a s tím odemkla jeho "klec". "Nemůžu tu držet syna někoho, kdo mi tolikrát pomohl. Běž, jsi volný." Promluvila znovu, když na ni černovlásek hleděl se zdviženým obočím.
Sasuke přikývl a odešel. Byla na ní vidět jistá únava.

Sakura si sedla a pro sebe se usmála. Nikdo nesmí vědět, že to je ten syn, do kterého se před lety zamilovala. On jí zničil všechny sny o nekonečném žití. Každým dnem nemyslela na nikoho jiného, než na něj. A teď ho, po těch letech, skutečně našla. Viděla ho jednou jako malé dítě v kolébce a pak už jen na fotkách.
Tehdy nemohla uvěřit tomu, že by se něco takového skutečně mohlo stát, ale asi tomu tak bylo.
Ve věštbě, která byla kdysi vyřknuta, bylo tohle popsáno. Zamiluješ se jen jednou do někoho, kdo bude o stovky let mladší než ty. Tak zněla, potom pokračovalo ještě pár řádků, ale to si jen matně pamatovala.

Před lety si myslela, že onen mladík bude Itachi, Sasukeho starší bratr, který se jí tuze líbil. Zažila s ním i pár horkých polibků, ale žádný z nich jí neotřásl. Nebyla to zamilovanost, jen pouhá poblázněnost staré víly. Ničilo jí to, že je tak stará. Ale ještě víc ji ničilo to, že Sasuke se do ní nikdy nezamiluje. Už nikdy nespatří jeho tvář…
Růžovláska zakřičela z plných plic, tohle už nemohla snášet.

Sasuke uslyšel křik. Otočil se a chvíli se díval na její podvodní zámek, bylo pro něj záhadou, že i bez nedostatku kyslíku, stále dokáže dýchat. Nemohl to ustát a rozeběhl se zpátky. Třeba se Sakuře něco stalo, a když to byla přítelkyně jeho rodiny, musel o tom zjistit něco víc. Chtěl znát pravdu, jak se poznali, jak…
_____________________________________
Krásný Silvestr přeji!
Těšíte se na další díl? :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 31. prosince 2014 v 10:41 | Reagovat

Jasne,že sa tešime na pokračovanie. Bomba poviedka a šup sem dalši dielik.

2 Nanashi Nanashi | 1. ledna 2015 v 16:32 | Reagovat

Začalo to celkom zaujímavo, takže som zvedavá, ako to skončí. Šup sem s ďalším dielikom :D

3 simona simona | 2. ledna 2015 v 14:38 | Reagovat

Parada uz se tesik na dalsi :)

4 kyuubinka kyuubinka | 2. ledna 2015 v 22:28 | Reagovat

Už se těším na další díl!! Zatím to vypadá opravdu skvostně :-) :-)

5 Nell Nell | E-mail | 3. ledna 2015 v 22:41 | Reagovat

honem další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama