Zjistil jsem, že to, co mě tahalo byl jakýsi obří hadí ocas a já ne a ne se z toho vymotat."Co takhle se trošku pobavit Sasuke-kun?" Znovu si přejel svým nadměrně velkým jazykem po horním rtu a na nose se mu objevila už jeho charakteristická skrčená čárka. Nejdřív jsem myslel, že si jen dělal srandu, ale najednou se mnou začal máchat o stěnu. Moje levá část mě začala nesmírně pálit a já ucítil teplou krev na své tváři. Musím něco vymyslet. Zavřel jsem oči a představoval si, jak je z mých nohou hořící teplá láva. Nečekal jsem, že to zabere, ale v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo a světe div se, vážně jsem se z toho vymotal.
Spadl jsem tvrdě na zem a ano, znovu na svou levou stranu, která byla celá dodřená a zakrvácená. Postavil jsem se na své roztřesené nohy a pravou rukou, se kterou jsem ještě mohl hýbat, jsem si utřel krev z úst.
"Tak mi řekni kde je!" Zařval jsem na něj. Byl jsem opravdu naštvaný a nechtělo se mi poslouchat ty jeho trapné kecy. Chtěl jsem to skončit, ale zatím jsem neměl plán, jak bych toho mohl dosáhnout.
Tak jsem se prozatím jen vykrýval jeho ranám, až se mi v mysli zrodil jakýs takýs plán a já se ho po chvíli rozhodl uskutečnit. Ze země jsem sebral nějaký ostrý předmět, měl jsem pocit, že je to kus skla z vázy, ale to nebylo podstatné. Rozeběhl jsem se proti zdi, představil si, jak se z toho kusu něčeho stává nabušená pistol, odrazil jsem se od zdi a udělal přemet. Namířil jsem na Orochimara a trefil ho trošku větší kulkou než normálně, kousek vedle srdce. Zadýchán, jsem dopadl na zem a pozoroval, jestli to, co se právě událo, je pravda. K mému zadostiučinění, tomu tak bylo.
Vytřeštil jsem oči a snažil se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Musel jsem se uklidnit. Teď byla moje šance, ústa jsem semkl do jedné tvrdé linky a zamračil se. Dvěma skoky jsem se dostal až ke svíjejícímu Orochimarovi. Cítil jsem, jak mi ubývaly síly, ale moje oči stále rudě žhnuly, mohl jsem tedy předpovídat každý nepřítelův krok, ale jak jsem viděl, nepokusil se vůbec o nic. Jen se držel za probodnuté místo, aby nevykrvácel.
"Kde je Sakura?" Upřel jsem na něj svůj zrak, měl zelené oči, jako růžovláska, až na to, že tyhle se mi tak strašně hnusily. Na tváři se mu znovu rozlil ten jeho ošemetný úsměv.
"Pryč…" Foukl mi do tváře a jeho oči se začínaly zavírat.
"Ne… ne že si teď umřeš ty srabe, dělej, vyklop to!" Dal jsem mu ruce na krk a stiskl, mohl jsem tušit, že takhle tomu moc nepomůžu, ale i tak.
"Je pryč… stejně jako můj život… dám ti vodítko. Nezůstane tu kámen na kameni, když to uděláš, možná najdeš něco dalšího. Dejme tomu, zahrajeme si takovou hru…" Po jeho posledním slově se zakašlal, krev z jeho úst mi přistála na tváři. Pod mýma rukama mu klesla hlava a jeho černé vlasy se rozprostřely po ještě tmavší zemi.
"Sakra…" Zaklel jsem a pustil ho.
"SAKRA!!!!" Zařval jsem jak nejvíc jsem dokázal a ukopnul mu hlavu. Byl tak nechutnej. Ještě párkrát jsem na ni šlápl a potom jsem se vydal hledat ostatní.
To jsem vlastně ani moc nemusel, protože hned jak jsem chtěl vyjít se strop propadl, trošku jsem se přikrčil. Něco tu začínalo smrdět, otřel jsem si krev z obličeje, protože jsem na ni zapomněl.
Z hromady trosek se s kašlem vynořila blonďatá hlava a hned jak se na mě podívala, byla na ní vidět značná úleva.
"Sasuke! Jsem tak ráda, že tě vidím." Došla až ke mně a hned jí spadl po hled na ukopnutou hlavu a hruď, ze které stále vytékala čerstvá krev.
"Co se tady stalo?" Vyslovil Iruka otázku za Tsunade, když došel až za námi.
"Spíš kde je Kakashi?" Moje oči směřovaly zpátky na prsatici a v jejích očích se opět značilo přemýšlení.
"Na chvíli jsme se potkali, ale pak jsem ho ztratil, jak ho najdeme?" Zeptal jsem se a Tsunade se usmála.
"No, jej pravda, že tady kolega má taky pár triků v rukávu, i když ho to značně unaví, ale myslím, že teď už se nemusíme ničeho bát." Iruka to jen přešel mávnutím ruky a klekl si. Přiložil dlaň na zem a obočí se mu shluklo pevně k sobě. Asi minutu na to se zvedl.
"Je přímo pod námi." Napolo se usmál a já jsem nechápal jak to udělal.
"Iruka dokáže vycítit jakoukoliv lidskou bytost co je v okolí jednoho kilometru. Nevím, jak to dělá, ale asi je to jeho tajemství." Tsunade bleskově zareagovala na mou vyjevenou tvář.
Téměř hned jsme šedovláska našli a myslím, že on byl rád, protože se tvářil poněkud neurčitě, i když se dá říct, že on se tak tváří pořád, ta jeho maska, kdyby ji neměl, bylo by to všechno snazší. Když jsme vyšli z téhle podělané jeskyně, začli se na mě všichni dívat.
"No co tak vejráte?" Zeptal jsem se poněkud nervózně. Skousl jsem si spodní ret.
"Chceme vědět, jaks zabil Orochimara a co se stalo se Sakurou." Všichni se na mě dívali tak vážně, měl jsem chuť se rozbrečet, jen co jsem pomyslel na zelenoočku.
"Zastřelil jsem ho." Odpověděl jsem stručně.
"Zastřelils ho?!" Vykřikli všichni tři unisono.
"Chtěl jsem z něj vydolovat nějaké informace. Ale nic, mlčel jako hrob. Nezůstane kámen na kameni, pak možná něco najdeš.To bylo pár z jeho posledních slov. Zřejmě to tu budeme muset pěkně zruinovat." Trošku jsem se zasmál, ale hned mě to štěstí zase přešlo.
"No, my teda nemáme moc čím, ale třeba nám něco vykouzlíš." Zhodnotil situaci Kakashi a hodil mi trošku větší kus dřeva.
"No, tak dáme se do toho." Zamumlal jsem si pro sebe, zavřel jsem oči a začal přetvařovat fantazii ve skutečnost.
"Jeden, dva, tři." Každému jsem hodil jeden neodjištěný granát. "Každý půjdeme z jedné strany, když zařvu tři, odjistíte, pak se tady sejdeme a společně ustoupíme, je vám to jasné?" Zorganizoval jsem si situaci a všichni přikývli.
__________________________________________________
Tak, další díl na světě.
Moc jste mě potěšili komentama na Pozměněný život! :3 Jste úžasní! Slibuju, že další díl bude co nejdřív. :3
Tak, další díl na světě.
Moc jste mě potěšili komentama na Pozměněný život! :3 Jste úžasní! Slibuju, že další díl bude co nejdřív. :3


















Wáá..:33 To je krááása! :3 Dalšíí!
Né, kecám.
:P :3 ^v^