Zatmění - část jedenáctá - Beznaděj

9. ledna 2015 v 21:36 | Ufonek |  Zatmění
Vešli jsme společně, ze stropu na nás padalo něco mokrého, ale byl jsem si jist, že voda to nebyla. Pomalu mi naskákávala husí kůže a cítil jsem, jak se mi svírá hrdlo. Takový pocit jsem ještě nezažil, měl jsem strach, ale zároveň jsem byl odhodlaný zachránit mou růžovlásku.


Postupovali jsme stále dál a dál, ale kde nic, tu nic. Žádné světlo, jen tma a občas nějaký šum, který pocházel z proudícího vzduchu o holé kostrbaté stěny, pokud se to tak dalo nazývat.
"Sasuke, vypadá to, že zde je rozcestí." Promluvil Kakashi a já měl co dělat, abych nedostal infarkt. Tak jsem se lekl.
"Dobrá, já půjdu doprava." Hlesl jsem ustaraně a vykročil tím směrem, doufejme, že právě zde Tě najdu, má milá…

Když jsem ani po dlouhé době nic nenašel, měl jsem co dělat, abych to neobrátil. Nevěděl jsem, kolik minut už uběhlo, ale připadalo mi to jako celou věčnost. Musel jsem našlapovat pomalu, abych o něco nezakopl. Neviděl jsem ani na svou ruku před nosem natož na krok.
Konečně jsem uslyšel nějaký zvuk! Bylo to jen slabé sípaní, ale slyšel jsem. Bylo to, jako kdyby se mi zlepšily všechny ostatní smysly, když můj mozek nedokáže dost dobře používat zrak.

Trochu jsem zrychlil, ale jen tak, že kdybych se narazil, aby mne to moc nebolelo. Stále tu nic nebylo, zrychlil jsem ještě víc, ale to jsem neměl dělat, protože mi uklouzla noha a já padal…
"Ááh." Zakřičel jsem, než jsem skončil na tvrdé zemi. Byla to asi dva metry propadlina. Ale byla slabě osvětlená. Tady musí být někdo, kdo ovládá sílu mysli.
Chtě jseml se postavit, ale místo toho, abych se narovnal, praštil jsem se do hlavy.
"Jauvajs…" Zabědoval jsem a sehnul se, bylo to něco jako tunel, po stranách lucerničky a já znovu uslyšel ono známé sípání.

Prošel jsem okolo nějakého pokoje, z něhož zřejmě byly ty divné zvuky. Měl jsem pravdu. Naneštěstí pro mě si mne všimli.

"Ale ale, kdopak si nám to tu přišel pro děvenku." Promluvil slizce a já se rozhodl přestat schovávat ve stínu, protože to stejně nemělo cenu.
"Kde ji máš?!" Předstoupil jsem a v tomto pokoji byla už normální výška, takže jsem mohl stát.
"Chichichi…" Neodpověděl, jen se tak falešně zašklebil a oblízl si horní ret svým dlouhým jazykem.

Porozhlédl jsem se kolem,Orochimaru ležel v posteli, byly tu dveře vedoucí kamsi do neznáma.
Vzal jsem ze země kus spadlé omítky a zavřel oči. Představoval jsem si ten kus jako dýmovničku. Když jsem oči otevřel, cítil jsem jak rudě žhnuly.
"Sasuke-kun…" Znovu jsem uslyšel jeho sprostý hlas. Nechtěl jsem. Pravou rukou jsem po něm hodil onu dýmovnici, která se ale přímo před ním rozplynula v prach.
"S tímhle na mě nechoď." Ušklíbl se.
"Tak pojď, vstaň a postav se mi čelem!" Zakřičel jsem na něj a přitom si všiml, že má na rukou obvaz.
"Kdybych mohl, už bych to udělal, nemyslíš?" Zasmál se. Když jsem se nad tím zamyslel… musel už mít toho hodně natrénováno, byl jsem naivní, že jsem na něj chtěl jít jen s dýmovnicí. Kéž bych měl tak víc času na trénování.
"Kde je Sakura?" Zeptal jsem se.
"Á, mladík jde rovnou k věci, myslíš tu zázračnou dívku, která je vaší zbraní?" Vykulil jsem oči, ale vzápětí se mi vrátily zpět do důlků. Takže on si myslí, že to ona je ta, která může vrátit svět zpátky do normálu a přinést mu opět zářivé světlo. Asi trochu přebral, chudáček.
"Tu mám pečlivě schovanou…" Dořekl. Možná bych ho měl jednoduše ignorovat a jít do tamtěch dveří.
"Ah, všiml sis, ne, to není ono." Měl bych mu věřit, nebo je jednoduše rozrazit? Rozhodl jsem se pro tu druhou možnost, rozběhl jsem se k nim a to co jsem měl v úmyslu, se mi povedlo, ale nečekal jsem, že místo toho, abych někam dopadl, jsem stále letěl.

Asi za dvě minuty padání jsem se sklátil. Myslel jsem, že umřu, ale nebylo tomu tak. Seno bylo měkké, skoro bych usnul, ale představa spoutané a využívané Sakury mi byla stále na blízku a díky tomu jsem své smysly udržoval bystré.

Tady už nebylo tolik světla, jako v tom předchozím tunelu. Místo toho jsem jen tiše našlapoval, což se mi dařilo, jelikož tu bylo jen seno a nic víc. Víc než svůj vlastní dech jsem slyšel i jiné kroky. Jako kdyby tu někdo chodil.
"Haló?" Zavolal jsem do prázdna, což asi nebyla moc dobrá volba, pro toho, kdo by se chtěl ukrývat.
"Sasuke?" Uslyšel jsem v odpověď a oddechl jsem si. Tohle byl jen hlas Kakashiho.
"Našels něco?" Pokračoval a já kývl hlavou, asi až o sekundu později mi došlo, že mě nemohl vidět.
"Ano, Orochimara, ale po Sakuře, jako kdyby se země slehla." V mém hlase bylo slyšet smutek, i když jsem se snažil ho zamaskovat.
"Iruka se zase kamsi propadl i se zbytkem skupiny a já vůbec nevím, kde je hledat." Narazili jsme do sebe.
"No, myslím, že nám nezbývá nic jiného, než tu chodit a doufat, že najdeme nějaký východ." Řekl jsem a Kakashi jen přitakal.

A tak jsme chodili tmou, až do té doby, než někomu z nás zase neuklouzla noha a my se opět ocitli rozděleni.

Procházel jsem chodbami nejrůznějších rázů, stále otevíral nové dveře, ale ani za jedněmi nebyla moje růžovláska. Pomalu jsem začal propadávat beznaději, i když jsem si stále opakoval, že si to prostě nesmím dovolit, bylo tomu tak.

Začal jsem se obviňovat, ale ani to, překvapivě, k ničemu nevedlo.
Až jsem zakopl. Tedy, alespoň jsem si to myslel, než mě něco začalo tahat za nohu úplně opačným směrem, než jsem šel. Jako kdyby to bylo nějaké chapadlo. Zuby nehty jsem se o něco snažil zachytit, ale nešlo to.

Vtáhlo mě to do nějakého pokoje a já visel hlavou vzhůru nohama. Byl tam Orochimaru.
"Nenašel co, nenašel, já jsem ti říkal, že to ty dveře nejsou, ale tys mě neposlouchal." Hlasitě zamlaskal a mě přejel mráz po zádech.
"Naneštěstí jsi teď plně v mé moci, tak co s tebou uděláme, hodíme tě do kobky za tvou milovanou Sakurkou? Víš, jen pro tvou informaci. Ona tu není. Byl jsem tak chytrý a předpokládal jsem, že mě budeš chtít vyhledat, a proto jsem učinil jistá opatření." Ušklíbl se. Cože?! Ona tu není? Strávili jsme tolik hodin hledáním a šplháním na tu proklatou horu. To nemůžu být pravda, třeštil jsem na něj obě dvě oči a cítil, jak se mi pomalu překrvuje mozek…
_____________________________________________
Komentíky prosím, snad se líbí :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Elliador Adís Elliador | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 11:59 | Reagovat

Wow! :o mně trvalo 2 hodiny než sem přečetla všechny díly..:3 Je to boží..:3 Jak dlouho ti trvá napsat jeden díl? Píšeš bez chyb a toho tolik..:3 :) :D

2 sima sima | 10. ledna 2015 v 21:32 | Reagovat

kawai yep :)

3 Saky Saky | E-mail | Web | 10. ledna 2015 v 22:34 | Reagovat

Krásny dielik, som naozaj zvedavá, čo sa stane ďalej :O :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama