"Sakuro promiň mi to, já…" Vstal jsem a došel jsem až k ní."Obleč se." Odvrátila ode mě pohled. Vzal jsem na sebe trenky a košili.
"Promiň." Ještě jednou jsem se omluvil.
"To není tvoje chyba, snažils mě zastavit, měls pravdu, byla jsem trošku podnapilá, chtěla jsem to, co to se mnou je." Otírala si slzy, avšak marně.
"Sakuro." Semkl jsem rty, připraven to říct.
"CO je? Chceš mi říct ještě něco, co mi zkazí život ještě víc?" Pohlédla na mě pohledem plným beznaděje, takhle ji neznám.
"Miluju tě." Nechápal jsem, kde jsem nacházel ten klid, se kterým jsem to říkal.
"No ještě lepší! MŮJ ŠÉF MĚ BALÍ!" Pleskla mi do tváře, musím se přiznat, tohle vážně ranilo mé city. Ale to, co následovalo, je ranilo ještě víc. Rozbrečela se a sesula se k zemi.
"Promiň Sasuke, promiň, není to tvoje chyba. Musím odsud zmizet, nemůžu pracovat s někým, kdo se mnou měl sex, panebože. Musím pryč. Promiň mi to." Plakala. Vzdychl jsem.
"Dám výpověď." Odpověděl jsem.
"Mně? Jo dej." Stále si otírala slzy.



Well, ahoja lidáčci, dnes tu máme opět něco k zamyšlení, co bych s vámi chtěla probrat.
Ciao, 













