Jak šel čas, slunce pomalu opisovalo jeho dráhu a všichni už byli značně vyčerpaní.Blonďáček si zřejmě povídal pro sebe, protože ani jeden z jeho parťáků ho neposlouchal. Oba byli zahloubáni do vlastních myšlenek a ani jeden se nechtěl moc bavit.
"Sasuke!" Přerušil je hluboký hlas z jejich úvah, ať už o včerejším sekání dřeva nebo toho, jak je dnes krásný den a chtělo by se to projet na jelenovi. Všichni tři zvedli hlavu a otočili se za původcem onoho tajemného hlasu, dokonce i Naruto přerušil své neustálé brebentění, které všem lezlo na mozek, ale nikdo se mu to neodvážil říct.
Vedle nich seděl na mohutném zvířeti vysoký elf, černé vlasy mu v culíku splývaly skoro až k pasu. Oči stejné barvy probodávaly růžovlasou. Jak by taky ne, byl to elf, ke všemu syn krále, jehož výchova nespadá do těch, kteří si přejí světový mír.
Ani nemusel nic víc říkat, Sasuke mlčky přešel k jeho lani a vyskočil jí na záda, těsně za něj.



Stále mi tuhne krev v žilách.
Příštích pár týdnů bylo pro mne neskutečně nádherných. Spával jsem u ní v jejím skromně zařízeném, a přesto krásném bytečku. Její dům byl nasáknut její vůní. Miloval jsem to tam. Mívali jsme neskutečný sex. Byla neuvěřitelná.
Tramtadá! ~
Dlouho do noci se Sakura jen tak převalovala na své prostorné posteli. Přemýšlela… O Sasukem a o tom co se před několika hodinami stalo. Chtěl to s ní… Tak brzo po tom, co se vrátil. Nebyla na to připravena, taky jak by mohla? Vždyť ho v podstatě ani nezná. Na mysl jí padla svatební noc. Byla tak unáhlená, když v mžiku vykřikla, že se za něj provdá. Neměla vůbec čas o tom pořádně přemýšlet, což teď měla. Zmocnila se jí úzkost, kousla se do horního rtu. Měla strach, bude to bolet? Bude tvrdý? Bude jí naslouchat? Je Sasuke ještě panic? Jeho pohyby tomu tak moc nenasvědčovaly. Co dělá, když pořád mizí pryč? Růžovlásce v hlavě proudily tisíce myšlenek, na které nemohla najít odpovědi. Možná se jen nechtěla zklamat, chtěla, aby jí všechno vysvětlil.













