"Chtěl bych, abyste bojovali s námi, s elfy proti skřetům." Vyslovil své poslední přání čaroděj opírající se o hůl, na jehož hlavě se rozprostíral mohutný šedivý klobouk, zahalen v plášti a černé masce, která odkrývala jen jedno oko."S trpaslíky? To nemyslíš vážně." Odpověděl černovlasý muž, vždy zamračený.
"Fugaku, musíme bránit naše domovy, není jiná možnost." Pousmál se.
"No tak dobře…" Povzdychl a otočil se k němu zády.
Čaroděj měl vyhráno, trpaslíky sice také nebylo lehké přesvědčit, ale nakonec se mu i to podařilo.
Ti už asi týden kráčeli k hoře, poměrně svižným tempem v čele s půlčíkem.
"K naší hoře, abychom ji ubránili a dobili zpět." Odvětila poněkud menší růžovlasá trpaslice. Trpaslíci mají být malí, ale tohle už dávno neplatí. Měla na hlavě naraženou hnědou ocelovou přilbu s ostny. Na zádech vláčela sekeru velkou jako polovina jejího těla. Hobit byl trošku spořeji oděný. Nevadilo mu, že neměl boty, jeho nohy byly dostatečně chlupaté. Měl dlouhý hnědozelený plášť secvaknutý kovovým listem. Pod bílou košilkou nosil poklad jeho otce zvaný mithril, byl lehký jako peříčko a jeho hlavním údělem; neprůstřelný.
Ti dva se rychle stali přáteli, i když byli naprosto odlišní. Bylo to možná proto, že to byli vrstevníci a růžovláska byla vždy vstřícná a blonďák velmi přátelský.
Lesní lidé, elfové, kteří vyrazili jen před pouhým dnem je na svých jelenech snadno dohnali. Vždy se vyprávěli pohádky o elfech, kteří měli zlaté vlasy a pomněnkové oči, ale ani to dávno neplatí. Nyní byli elfové známí jako ta temná stvoření, i když často vypadali elegantně. Dusali na svých černých zvířatech, havraní vlasy jim splývaly s očima.
Čaroděj, který je doprovázel, i když ho vůdce vyprovodil už dřív, se konečně mohl ke skupině trpaslíků, obohacených o jednoho hobita, připojit.
"Naruto!" Pozdravil půlčíka, na kterého shlížel ze svého vraníka.
"Kakashi, konečně jsi tu." Usmál se na něj, a když slezl z koně, podal si s ním ruku.
"Dobrý den." Pozdravila také růžovláska a slabě se uculila.
"Ahoj i tobě, Sakuro." Zazubil se, i když to přes jeho masku nebylo znát.
"Už jsou tady ti parchanti?" Zeptala se. I přes svou velmi milou slupku byla Sakura zásadně proti elfům. Denně slýchala od svého otce názory, jak je před lety opustili a nechali je na holičkách. V tomhle se Sakura potatila, i když jí tyhle rozmíšky často matka rozmlouvala, byla už zkrátka taková. Kouzelník se zamračil.
"Vím, že se s elfy moc nemusíš, ale tak bys jim říkat neměla." Řekl znovu jednu ze svých moudrostí, i když to nebylo nic nového.
"Chtějí si zachránit jen vlastní zadky, vůbec je nezajímá, že jsme o tu horu přišli hlavně kvůli nim!" Měla chuť si více zanadávat, ale přestala s tím když čaroděje slyšela, jak si hloubavě povzdychl.
Den se nenávratně přibližoval více noci než večeru a Kakashi se rozhodl, že se utáboří. Každého pověřil úkoly a on sám se uchýlil k ohni, u kterého se už ohříval Naruto. Zapředli konverzaci.
"Chtěl bych ti někoho představit." Sdělil mu v půlce rozhovoru a opřel se o svou hůl, aby mohl vstát. Byl už starý, ale ne tak moc, aby nemohl bojovat za svou vlast. I když, kde přesně bydlel, se hobit nikdy nedozvěděl. Vlastně to netušil nikdo. Potom hvízdl. Obvykle tak přivolával ptáky gigantických rozměrů, ale teď to nebylo tak hluboké. Skoro odnikud se zjevila postava. Byl vysoký, zašpičatělé uši prozrazovali, že je to elf. Toulec se šípy upevněný na zádech a luk kolem těla.
"Yo." Ušklíbl se a vyšel ze stínu.
"Tohle je Sasuke. Z rodu Uchiha nejmladší syn, velice nadaný. Pod vedením Itachiho, jeho staršího bratra." Černovlásek jen protočil očima, nesnášel, když se neustále zmiňovali o jeho sourozenci, na kterého neustále žárlil. V srdci ho však miloval. Poté zmizel.
Sakura byla u srubu a brala do dlaní dřevo, které jí donášeli elfové. Takhle jí nevadilo, být jim na blízku, vlastně je skoro ani neviděla. To jí vyhovovalo. Jedno poleno dala na pařez, rozmáchla se a sekla, dřevo se rozpůlilo. Na chvíli si sedla a sundala si helmu. Už bylo pozdě. Sledovala okolní krajinu, dívala se na hvězdy a měsíc, který ji osvětloval její bledou tvář. Otočila se. Měla pocit, jako kdyby ji někdo sledoval.
Vzala svou sekyru a usekla ze stromu větev. Namířila a hodila do neznáma. Do lesa. Neslyšela její spadnutí, a to byla ta podmínka. Ušklíbla se a opřela si zbraň o rameno.
"Vylez, vím, že tam jsi!" Vyzvala ho, v podstatě ani nečekala, že by vylezl, ale stalo se.
"Zřejmě jsou trpaslíci lepší posluchači, než se říká." Stanul přímo před ní, ve své modré tunice s ornamenty.
"No jo, elf, co jsem mohla čekat." Hodila na něj nenávistný pohled.
"Neměla bys náhodou sekat dřevo, nebo ani to nedokážeš?" Hrál s ní její hru, i on sdílel stejnou nenávist.
"Jestli máš problém, můžeš si to zkusit." Přišla krok k němu a to už musela trochu zdvihnout hlavu.
"Klidně." Odfrknul si. Růžovláska mu hodila sekeru k nohám.
"Tohle, fakt drsný no. Proč si trpaslíci furt myslí, že tímhle někoho složí?" Stále mluvil tak namyšleně. Sklonil se pro sekeru, ale když ji uchopil, ne a ne ji zvednout.
"Ale ale, kdopak to tady nemá svaly?" Posmívala se mu. Věděla to, věděla, že elfové jsou dobří ve střelbě lukem, ale zvednout něco těžšího, to tak.
"Hmpf." Odpověděl.
"A tohle je ještě jedna z lehčí ráže, holčičko." Vyplázla na něj jazyk.
"Tyy…" Procedil skrze zuby a zatnul pěsti. Tohle už na něj bylo moc. Sebral se a nakvašeně odkráčel. Růžovláska se mu jen začala smát.
Ráno bylo chladné, a tak není divu, že se všichni probrali o trochu dřív, než se mělo vyjíždět.
Hobit byl stále unavený, ale museli se dát na cestu. Čaroděj šel vedle něj, ale po chvíli nasedl na svého oře a jel někam do předních linií. Blonďáček si zívnul a otřásl se zimou. Trochu víc se zabalil do svého pláště.
Najednou se vedle nějak jako zčista jasna zjevil černovlasý elf.
"Jé, ahoj Sasuke." Pozdravil ho a on na něj jen kývnul.
"Celkem pruda tohle, co?" Zeptal se a blonďák jen přitakal. A tak se mezi nimi započala první konverzace.
Zrovna ve stejný okamžik si s ním chtěla povídat i Sakura. Ale jakmile uviděla, že je s ním černovlásek, chtěla se stáhnout, ale bylo moc pozdě.
"Sakuro! Já tě viděl!" Zasmál se a přivolal ji k nim. I když nerada, pro svého přítele to udělala.
"Ahoj Naruto." Mávla na něj a stoupla si na jeho levou stranu, protože na pravé byl elf.
"Sakuro, jak se máš? Tohle je Sasuke, Sasuke tohle je Saku-"
"My už se potkali." Přerušil ho Sasuke a probodl Sakuru pohledem. Růžovláska ho napodobila.
"Nevím, možná se mi to jen zdá, ale je tu nějaká divná atmosféra." Podotknul, ale nikdo ho neposlouchal. Šli a dívali se do očí. Sakura si uvědomila, že takové ještě nikdy neviděla. To samé si říkal černovlásek, byl to zvláštní pocit. Pak v jeden moment své hlavy stočily do jiného směru.
____________________________________________________________________
Tak, první díl je na světě!
Moc děkuju za komentáře k recenzi, doufám, že budete stejně štědří i k prvnímu dílu :D Tak, sdělte mi vaše názory :3


















Skvelé, nemám slov :3
Veľmi sa teším na ďalšiu časť, som zvedavá, čo sa udeje medzi Sasukem a Sakurou ;) Krása! :3