Jak šel čas, slunce pomalu opisovalo jeho dráhu a všichni už byli značně vyčerpaní.Blonďáček si zřejmě povídal pro sebe, protože ani jeden z jeho parťáků ho neposlouchal. Oba byli zahloubáni do vlastních myšlenek a ani jeden se nechtěl moc bavit.
"Sasuke!" Přerušil je hluboký hlas z jejich úvah, ať už o včerejším sekání dřeva nebo toho, jak je dnes krásný den a chtělo by se to projet na jelenovi. Všichni tři zvedli hlavu a otočili se za původcem onoho tajemného hlasu, dokonce i Naruto přerušil své neustálé brebentění, které všem lezlo na mozek, ale nikdo se mu to neodvážil říct.
Vedle nich seděl na mohutném zvířeti vysoký elf, černé vlasy mu v culíku splývaly skoro až k pasu. Oči stejné barvy probodávaly růžovlasou. Jak by taky ne, byl to elf, ke všemu syn krále, jehož výchova nespadá do těch, kteří si přejí světový mír.
Ani nemusel nic víc říkat, Sasuke mlčky přešel k jeho lani a vyskočil jí na záda, těsně za něj.
Sotva popojeli kousek dál, už se dali do řeči.
"Itachi…"
"Sasuke, co tě to napadlo, teď se tady jako budeš kamarádíčkovat s nějakou trpaslicí?" Začal do něj hustit, jeho mladší bratr nestačil nic říct. Jen si povzdychl a znovu si v mysli vybavil Sakuru. Od včerejšího setkání nevěděl, jak se jmenuje, i když blonďákovi nekompromisně vmetl do ksichtu, že už se setkali.
"Není to tak, jak si myslíš. Včera jsme se s hobitem spřátelili a povídali jsme si, nemůžu za to, že tam byla i ona." Řekl na svou obhajobu. Itachi si povzdechl, jako kdyby ho snad jeho malý sourozenec vůbec nechápal.
"No tak snad odejdu ne." Pokáral ho, jako kdyby mu bylo pět let.
Krajinou se rozlehl lesní roh, tak hlasitý, aby ho zaregistrovaly i ty nejzadnější linie. To znamenalo zastávku. Zřejmě obědovou.
Blonďatý půlčík si poskočil.
"No, nevypadáš, že bys neměl zas tak málo energie." Od srdce se mu zasmála, co Sasukeho vyzvedl jeho starší bratr, atmosféra se trochu uvolnila a ti dva si začali povídat o všem možném, najednou Sakuře nebylo tak otravné jeho klábosení, nýbrž právě naopak, vesele se přidávala do řeči.
Ale měl pravdu, i její žaludek začal protestovat, že už od rána nejedl. Ale strava se bude muset ještě připravit, což budou mít vůkol ženy, jak si správně domyslela.
Nalezla svou matku a spolu se všemi začala něco kuchtit. Spojili se s elficemi, oběma rasám to nebylo příjemné, ale ani nijakou zvláštní přítěží. Prostě se jen ignorovaly ve všem, co se netýkalo jídla nebo jeho příměsí.
Každý dostal příděl. Jídla bylo málo a hladových žaludků moc, ale s tím se nedalo nic dělat.
Sakura nabírala jídlo do misek, někteří elfové byli dokonce tak zatvrzelí, že protestovali a jídlo, které podával trpaslík, si prostě nevzali. Ale to Sakuru nijak netrápilo. Potom přišel na řadu Sasuke.
Růžovláska vzala do rukou misku a hrábla do polévkového kotle. Na to mu do rukou vtiskla horkou nádobu a on spěšně odkráčel, ani se na ni nepodíval. Musel si vzít trochu k srdci to, co mu Itachi navykládal, přeje jen on je elf a ona trpaslice.
Růžovláska si nabrala jídlo jako poslední a šla hledat Naruta. Od té chvíle co se spřátelili, vyhledávala jeho přítomnost skoro pořád. Trochu ji překvapilo, když vedle něj našla sedět i Sasukeho. Bylo to dost zvláštní, on, energický a vždy s plnou pusou keců a pak tu byl on… Zadívala se na jeho silné paže, svírající šálek, do kterého foukal. Vypadal silný, i když včera ani neuzvedl její sekeru. Černé vlasy mu spadaly do tváře, nejraději by mu je odhrnula, aby se mohl v klidu najíst.
Ale vraťme se zpět k tématu. Byl tu on, ten, který byl arogantní, zlý, skoro nikdy nemluvil…a hlavně zatraceně vysoký. Neubránila se pousmání.
Černovlásek ji počastoval pohledem, který hned opět stočil ke svému jídlu. Rozhodl se, že ji prostě bude ignorovat, ale nemyslel si, že bude až tak těžký jí něco nevyčíst.
Přestál ještě to, když ho při nabírání jídla spálila, když mu podávala misku, dokonce i to, jak neustále okupovala jeho jediného kamaráda, kterého v konvoji měl, ale když se rozhodla vyřezávat v noci šípy, to už na něj bylo moc. Nevěděl, proč se na ni pořád dívá, ale bylo to tak.
Chvíli ji pozoroval a pak už to nevydržel a vyšel z ústraní. Sedl si na pařez před ni a očima kritizoval veškeré její záseky do dřeva. Potom jen zakroutil hlavou.
"Co je?" Zeptala se ho a on jen pokračoval ve svém nic nedělání. Myslel si, že to ještě chvíli vydrží, ale nevydržel. Sebral jí to z rukou a vytáhl z kapsy nožík.
"Nesmíš to dělat tak na prudko, musíš třísku po třísce, jinak nikdy nedosáhneš toho, aby to letělo tam, kam chceš. Budeš si myslet, že míříš na srdce a přitom ho trefíš do plíce, takhle by to nešlo." Zalamentoval a pokračoval v její rozdělané práci.
"Ale zraníš protivníka a to je účel." Opáčila a vůbec jí nepřišlo divné, že tu s ní najednou sedí, i když před dvěmi minutami tu byla úplně sama.
Chvíli nechal šíp šípem a zadíval se jí do očí. Do těch zelených dvou kaněk, které ještě nikdy neviděl, byly tak energické a plné lásky, jako kdyby na chvíli naprosto zapomněly, že patří trpaslici, která nenávidí elfy. Jako kdyby byli jen on a ty oči, naprosto ho upoutaly. Pootevřel ústa a kolem nich jakoby se svět najednou zastavil.
Ovál je studený vítr a to Sasukeho trochu probralo. Zamračil se.
"Protivníka nechceš zranit, chceš ho zabít. Si myslíš, že Akatsuki se nad námi slitují, to v žádném případě." Zavrtěl hlavou a vrátil se ke svému vyřezávání.
"Přemýšlels někdy nad tím, že by tu nebyly rasy, ale jen stvoření, která by se měla ráda?" Zasmála se nad tou ironií a vzhlédla k měsíci. Zářil tak jasně, a přesto tu byla tma jako v pytli.
Černovlásek se k ní připojil, ale déle, než se koukal na měsíc, se přistihl, že ji znovu sleduje. Byla zajímavá, i když to byla trpaslice. Byla svá, a to se mu tak nějak…líbilo? Zatřepal hlavou.
"Hm…" Odpověděl a vrátil jí šíp. Byl prťavý, ale to byla ona též. Na to bez rozloučení zmizel a nechal Sakuru samotnou, aby nacházela odpovědi na svou otázku.
____________________________________________________________________________________________________
No teda, nejste bůhvijací komentátoři :D
ale děkuji, doufám, že se mi odměníte :3 Snad se líbilo, v těch prvních dílech je to takový nerozjěžděný ještě :D


















Už se těšim na další díl