Dlouho do noci se Sakura jen tak převalovala na své prostorné posteli. Přemýšlela… O Sasukem a o tom co se před několika hodinami stalo. Chtěl to s ní… Tak brzo po tom, co se vrátil. Nebyla na to připravena, taky jak by mohla? Vždyť ho v podstatě ani nezná. Na mysl jí padla svatební noc. Byla tak unáhlená, když v mžiku vykřikla, že se za něj provdá. Neměla vůbec čas o tom pořádně přemýšlet, což teď měla. Zmocnila se jí úzkost, kousla se do horního rtu. Měla strach, bude to bolet? Bude tvrdý? Bude jí naslouchat? Je Sasuke ještě panic? Jeho pohyby tomu tak moc nenasvědčovaly. Co dělá, když pořád mizí pryč? Růžovlásce v hlavě proudily tisíce myšlenek, na které nemohla najít odpovědi. Možná se jen nechtěla zklamat, chtěla, aby jí všechno vysvětlil.Má práci? Co Hinata a Naruto, je to na něj moc? Post hokage. Sama si to nedokázala představit, velit velké vesnici jako je Listová, plná ambiciózních lidí a temnou minulostí.
Dala si pod hlavu polštář a otevřeným oknem hleděla do noci na měsíc. Byl nov. Ta bílá záře jí připomněla šaty. Začala si v hlavě pomalu plánovat svatbu. Představila si Sasukeho v bílém obleku a poté zhodnotila, že to by mu asi moc nesedělo a tak zůstala u klasicky černého.
Bude černovlásek chtít velkou a honosnou svatbu nebo jen malou soukromou, na kterou pozvou jen Sakuřiny rodiče. Více se jí zamlouvala ta první možnost. Se spoustou přátel a dobrého jídla. S těmi myšlenkami její hlava klesla ještě víc do polštáře a ona zavřela oči.
Ráno, když se probudila, ležela stále na boku a dívala se ven. Bylo jí to už nepříjemné, tak se přetočila a okamžitě zaregistrovala nepříjemné bolení za krkem. Pak si uvědomila, že večer se záclonami nehla a najednou byly zastřeny. Pohlédla vedle sebe.
Někdo tam ležel, ten někdo byl přesněji Sasuke. Trošku ji to vyděsilo, ale hned na to se uklidnila a vydechla. Viděla, jak se mu pod víčky oči neklidně chvějí. Pro sebe se usmála.
Vstala z postele a očima zakotvila na jeho oblečení. Tak černé, jako jeho vlasy. V tom její pozornost upoutalo něco jiného. Nebyla to židle, ale to, co leželo na ní. Byla tam maska. A ne nějaká ta maškarní, ze které dostanete srážku z ceny vstupu. Jiná, jí velmi povědomá. Vzala ji do rukou, on dělá u ANBU?
Vzpomněla si na ta léta, kdy Sasuke opustil vesnici. Kromě pláče a červených očí tu byly i dny, které jí připomínaly, že stále stojí za to žít, i bez její jediné lásky. Kromě toho, že lady Tsunade ji přijala za svou žačku, bylo tu ještě jiného, co jí zpestřovalo dny a bez čeho by se nikdy nedostala do nemocnice.
Také byla u této organizace a udělala si tam slušné jméno. V té době byla zlá, nelítostná. Přezdívaly ji Světlý Květ. Tam si vybíjela všechnu svou zlost a pak, když se vrátila znavená do domu své matky a otce, byla příjemná a pohodová. Ale pak nastal ten zvrat. Došlo jí, že lepší je život vracet než ho brát.
"Na to bys sahat neměla." Pošeptal jí do ucha. Málem vyskočila z kůže, tolik se zasnila, až si ani nevšimla, že postel je prázdná, neměla před očima nic jiného než její vzpomínky. Maska byla v mžiku pryč.
Růžovláska se otočila, Sasuke seděl v křesle, třímajíce onu zvířecí napodobeninu. Zíral jí do očí, jako kdyby ji chtěl zhypnotizovat.
"Promiň, byla jsem jen zvědavá…" V hlavě se jí míjelo tolik otázek, ale ta nejdůležitější… "Ty děláš u ANBU?" V jejím hlase se dal lehce rozpoznat smutek. To černovláskovi neuniklo. Nechtěla, aby byl celé dny pryč a ona zůstala v domě sama s jejich budoucím potomkem. Ona by na něj počkala, to si je jistá, ale…
"Ano." Odpověděl stručně, ani se nenamáhal vymyslet něco, co by její bolavé srdce utěšilo. Čekala to, ale v koutku duše doufala, že jí něčím překvapí.
"Proč?" Nevěděla, co jiného na to říct.
"Musím mít nějakou práci." Uchechtl se a to ji ranilo. Zatlačila slzu.
"Ty chceš dostávat odměnu za to, že jsi vrahem? Že bereš lidem jejich životy?" Polkla. Dlouze se na ni zadíval, lehce nahnul hlavu, položil masku na stolek a stoupnul si. Došel až k ní. Musela se podívat nahoru, byl zatraceně vysoký, nebo ona tak děsně malá? Svírala pěst. Lehce se sehnul a vtiskl jí letmou pusu na čelo, potom ji objal. Chvíli tak stál, ale netrvalo to moc dlouho. Na tyhle sentimentální věci si asi ještě tolik nepotrpí, i když ona by to zvládla.
"Neboj se tolik, my jsme jako vojáci této vesnice, chráníme, nezabíjíme, pokud to není vysloveně nutné, od Kakashiho dob se ANBU hodně změnilo, to mi věř. Danzovi už odzvonilo. Jsem v pohodě, ale raději si hleď svého." Znovu ji políbil a pak se odtáhl. Na chvíli jí to upokojilo. Pohladil ji a přešel k oknu.
"Znovu odcházíš?" Znovu mě opouštíš? Ptala se pro sebe. Nechtěla před ním vypadat slabě, nebo se tak už stalo?
"Ty taky musíš do práce." Odsekl jízlivě. Vždyť se tak moc nestalo, nebo ano? Copak ji vůbec nechápe?
Další dny byly pro Sakuru velmi zvláštní, černovlásek ji navštěvoval jen zřídka, už ho ani neočekávala a on se objevil. Nedával moc znát, že by ona měla být jeho snoubenka. Nelíbal ji, skoro žádná něžná gesta. Ale jednoho dne, se stalo něco, co ji zaskočilo.
"Tak co bylo v práci?" Sedl si vedle ní u kuchyňského stolu a klasicky jí přehodil jeho svalnatou ruku přes rameno. Kdyby ji chytl aspoň za pás…
"Nic moc, dnes jsem neoperovala, co ty?" Usmála se a víc se k němu přitiskla. Snažila se tvářit tak, že jí vůbec nevadí, že nechodí domů. I když neměla právo jejímu bytečku říkat jeho domov.
"Bylo to zvláštní, slyšel jsem od vedle, teda ne že bych šmíroval, že hledají bývalého ANBU vojáka, přezdívalo se mu Světlý Květ. Prý by mohl nosit něco zvláštního pod srdcem. Že by nějaký drogy. Chtějí ho za to zabít." Zalaškoval, ale Sakura, jako kdyby ji polily.
"Co?" Zeptal se a ona se vzpamatovala.
"Ale nic, jen mě překvapilo, že máš takovýhle druh humoru." Usmála se, nejistě. Sasuke si ji změřil přísným pohledem, ale asi to nechal být. Doufala, že to zamluvila. Chtějí ji zabít, kvůli Sasukemu? Kvůli jejich potomkovi? Bylo zjevné, že Sasuke frázi "nosit pod srdcem" moc dobře nepochopil. Ale nesměla mu to říct…
Tak, tahle povídka tu vážně dlouho nebyla, tak tady máte další díl. Moc děkuju za komentáře k minulému dílů i k nové povídce, moc jste mě potěšili. Děkuji vám :3 A doufám, že tu bude podobný počet ohlasu. Zvlášť od kluka, kterému se nelíbilo nečasté vydávání :D Chápu :)


















úžasní dielik,som zvedavá na pokračovanie