Selfish Asshole 4

21. března 2015 v 21:55 | Ufonek |  Selfish Asshole
Příštích pár týdnů bylo pro mne neskutečně nádherných. Spával jsem u ní v jejím skromně zařízeném, a přesto krásném bytečku. Její dům byl nasáknut její vůní. Miloval jsem to tam. Mívali jsme neskutečný sex. Byla neuvěřitelná.
"Kde ses to všechno naučila?" Zeptal jsem se, když jsem znovu vyvrcholil do jejích drobných úst. Jen se uculila. Úsměv jsem jí opětoval, ale tu myšlenku z hlavy nevypudil. Že by nebyla až tak nevinná, jak jsem si, možná naivně, myslel? Ale byl jsem šťastný, nezajímalo mě, kde se tomu naučila. Teď je tu a jen má.
Ale mělo to být jen dočasné.


"Jdeme na oběd?" Vybafl jsem na ni, když jsem o polední přestávce vyšel ze své kanceláře. Natáhl jsem ruce a chytil ji kolem pasu, na to jí vtiskl letmou pusu na líce. Znovu voněla naprosto úžasně. No co, chodili jsme spolu a já se za to ani v nejmenším nestyděl.
Svou malou ručku mi váhavě položila na ramena. Tak nějak, pomalu, to nebyl její styl.
"Ano." Kývla a vyšli jsme z budovy. Byl krásný den, slunečná obloha zračila, že vše bude podle mých představ.

Vybral jsem si restauraci naproti, nebyla příliš vidět, měl jsem pocit, že jsem jen já věděl, jak výtečné v ní mají jídlo. Sakura si dala pstruha se salátem a já zvolil něco masitějšího. Steak jsem si prostě nemohl nechat ujít. Zaplatil jsem.

"Sasuke, pak si s tebou musím o něčem promluvit." Vychrlila, když jsem jí, zpět v práci, sundával kabát ladící s jejíma zelenýma očima.
"Dobře." Byla to strohá a krátká odpověď, ale než jsem ji dořekl, byla už pryč.

Po zbytek dne jsem nemohl pořádně pracovat, stále jsem musel myslet na to, co mi chtěla říct. Tvářila se divně, stejně tak se celý den chovala. Minuty ubíhaly pomalu a bolestivě. Obvykle mě má práce bavila, kohopak by ne, byl jsem úspěšný, dřív jsem nepotřeboval nikoho, ale situace se změnila. Teď jsem potřeboval ji.

Konečně to bylo tu. Jeli jsme v autě, oproti dopolednímu krásnému počasí, nebe se změnilo. Lilo jako z konve. Měl jsem v hlavě adresu jejího domu.
Tak, byli jsme tady. Chtěl jsem vzít deštník a vystoupit z auta, abych jí otevřel dveře a ona mohla vystoupit, ale ona mě zastavila. Nechtěla, abych ji doprovázel nahoru. Věděl jsem, co tohle znamená.
"Sasuke…" Jemně se dotkla mé ruky. Zase ty zvláštní pohyby. A proč si všímám takových nepotřebných informací? I přes mou snahu to zlepšit, o to víc jsem zbystřil.
Sevřela mou ruku ve své. Teď to přijde.
"Můžeme si povídat i tady." Usmála se a zastrčila si své dlouhé vlasy za ucho. Dnes je měla rozpuštěné. S tím tahem pustila mou ruku. Cítil jsem se zranitelný.
"No, jak začít. Sasuke, ty jsi úžasný chlap a já tě nechci ztratit."
"Pokud řekneš to, co si myslím, tak mě ale ztratíš." Nebyli jsme spolu ani měsíc a ona to už chce utnout. Mám takový pocit, jako kdyby mne snad chtěla zranit. Dlouze si povzdychla. Poté se párkrát hluboce nadechla a znovu se dostala ke slovu.
"Koukám, že to bez toho nejde, nemůžu chodit s někým, kdo mi dává rozkazy. Všichni v práci si myslí, že mi nadržuješ!"
"Vždyť to vůbec není pravda." Ohradil jsem se a založil jsem si ruce na prsou.
"Řekni to Karin, ty to nemůžeš vidět, když jsi pořád zabedněný v té své kanceláři!" Vyjekla naštvaně, její obočí bylo zkrouceno, teď vypadala celkem děsivě. Slyšel jsem bubnování deště do oken.
"Nemůžu chodit se svým šéfem…dám výpověď." Oznámila mi krutě.
"Takže se mnou zůstaneš? To už nebudu tvůj šéf."
"Sasuke…chci na všechno zapomenout."
"A kam půjdeš pracovat?" Chtěl jsem se s ní normálně bavit. Ale stále jsem se na ni díval těma jinýma očima.
"Už mi dali nabídku u Lee's." Odpověděla.
"U toho tlustoobočnatce? Vždyťs říkala, že je nesnášíš! Vždyť jsou to snobi!"
"Jsem si jistá, že nejsou tak strašní, platí dobře." Pokrčila rameny.
"Tak o tohle ti jde?" Zamračil jsem se a vzal do rukou volant. Ušklíbl jsem se.
"Tak běž!" Skousl jsem ret a nahnul hlavu. Něco schmátla, zřejmě MŮJ deštník a naštvaně práskla dveřmi od auta. Ona je naštvaná? To já bych měl být! Rychle jsem odjel z jejího místa.

Jediná pozitivní myšlenka se mi vloudila do mysli. Aspoň, že nikdy nebyla u mě doma. Nic mi ji tam nebude připomínat.

Aspoň to jsem si myslel, přišel jsem domů, neměl jsem sice vzpomínky na to, jak jsme se válely u mne doma, ale když jsem pohlédl na postel, byla tamta její a ona u mě v náruči. Na tohle už jsem neměl, zabalil jsem se do deky na gauči, vzal do rukou ovladač a začal bezmyšlenkovitě sledovat televizi. U takového nic nedělání člověk snadno usne a ani já nebyl výjimkou.
Ráno když jsem se probral, bedna stále běžela. Hlavu jsem měl jako střep, vypl jsem ji a šel si udělat zelený čaj. Neměl jsem náladu na práci, ale musel jsem se přemoci stejně tak, jako všichni teenageři, když vstávají ráno do školy. Do školy bych se vrátil rád, tehdy jsem ji neznal. Opovrhoval jsem všemi, kteří byli zaláskovaní a všude se na chodbách objímali a kdovíco ještě.

Seděl jsem už asi dvě hodiny za svým skvěle řezaným stolem a najednou mi něco přistálo pod nosem. Vzhlédl jsem a podepřel si rukama hlavu. Vůbec jsem ji neslyšel přijít.
"Slušelo by se zaklepat." Vzal jsem papíry a začal očima mapovat tištěné řádky. Bylo to přesně, co jsem očekával; výpověď.
"Stačí jen, abys to podškrábnul." Ignorovala moji poznámku o klepání.
"Abyste." Napomenul jsem ji, už nejsme nadále přáteli, zlomila mi srdce, zaslouží si tvrdší zacházení.
"Sasuke." Vzdychla, ale mě ji nebylo líto. Nemohl jsem jí to jen tak odpustit. Samé kecy o tom, jak nemůže nic mít se svým šéfem, tak proč tedy měla? Co ji k tomu vedlo, když je tak poctivá a zásaditá.
"Slečno, prosil bych si, abyste mne oslovovala, jako svého nadřízeného. Ještě stále ním jsem." Přejel jsem její vzdychnutí mrknutím oka.
"Jak si přejete." Jednoduše jsem podepsal její požadavek a sledoval, jak vyjde z kanceláře. Mé oči samovolně klouzaly po jejím dokonalém pozadí v růžové mini.
Měla na stole připravenou krabici, do které pečlivě vkládala své osobní věci.

Klesnul jsem do své čalouněné židle, jak jsem mohl být tak chladný, mohli jsme být přáteli. Milovali jsme se. Tedy… na chvíli jsem se zamyslel…Nebyl jsem si vůbec jistý, ona mi vlastně nikdy neřekla, že mě miluje…
__________________________________________________________________________________________
Hope you like it ~~ ^^ Děkuju vám komentáře, a prosím si i tu ~
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sim sim | 22. března 2015 v 22:34 | Reagovat

To bylo smutné ukapla mi slza ;( ale pěkně sup sup další prosím :)

2 Manka Manka | E-mail | 23. března 2015 v 18:38 | Reagovat

Čo robí Sakura O_O nee neodchádzaj od Sasukeho :-( Sasuke nenechaj ju ísť :-(
Inak super časť :-) rýchlo ďalšiu

3 Aki Aki | Web | 25. března 2015 v 11:24 | Reagovat

dosť smutní dielik ,ale som veľmi zvedavá čo bude nasledovať.

4 Saky Saky | E-mail | Web | 27. března 2015 v 12:31 | Reagovat

Najskôr som si myslela, že Sasuke tú výpoveď nepodpíše, ale on to urobil. :O Tak teraz už vôbec neviem, čo bude nasledovať, preto sa už neviem dočkať ďalšieho dieliku <3

5 Lolisek Lolisek | 2. dubna 2015 v 15:41 | Reagovat

Super povídka, těším se na další dílek :o) :-)

6 Cam Cam | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 18:52 | Reagovat

Tohle je čím dál lepší! Je mi moc líto Sasánka a jsem zvědavá, jak to dopadne :) Těším se na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama