Sakura"Sak, volá sem nějaký pán a ten říká, že nechce mluvit s nikým jiným než s tebou!" Zatřásla jí ramenem její tmavovlasá přítelkyně.
"Řekni mu, ať chvíli počká, mám na drátě Ino." Podívala se jí do levandulových očí. Musela se dost přemáhat, když ještě asi pět minut musela poslouchat kecy blonďaté, které jí připadaly totálně nezajímavé. S každým kdo zavolal, doufala, že je to Sasuke. To od té chvíle posledně, kdy jí požádal o důvěrnější oslovování. Tehdy zazmatkovala a urychleně to típla. Nevěděla, proč to udělala, ale když v ruce svírala sluchátko, které hlásilo jen čas a velký telefonní seznam, bylo pozdě bycha honiti.



Tak je to tady, "znovu" si můžete napsat o jednorázovku, stačí se držet těchto pokynů:
Uběhl asi týden a já chodil do práce stále neklidnější. Jako kdyby se snad vše obracelo vůči mně. Nesčetněkrát, když jsem šel přes chodbu až do mé kanceláře, kopíroval jsem očima každý záhyb a každou židli, jako kdybych snad očekával, že tam jednoho dne růžovláska prostě bude sedět, že se naše oči setkají a že se na mě zářivě usměje. Stále jsem měl v mysli její dokonalé zuby, které ukazovala tak často. Občas jsem jí to oplácel, ale většinu času jsem na ni jen omámeně hleděl, neschopen jakéhokoliv slova. V mysli jsem si znovu představil, jaké to bylo, když jsem bříšky prstů přejížděl po její růžové hřívě.
Představuji vám další design!
Sakura hleděla ještě dlouho na noční měsíc a přemýšlela, o světě, o trpaslících a elfech. Nesnášela elfy, ale v posledních pár dnech o tom nebyla zas až tak přesvědčená. Ten vysoký elf s havraními vlasy a uhrančivýma očima jí pořádně zavařil. Nevěděla co, ale něco na něm bylo tak zvláštně tajemného. Možná to, že se tak snadno neotvíral, jako třeba Naruto nebo v jistých případech i ona sama. Mluvil tak málo…
"…tři!" Křičel jsem a sám hodil jeden nabušený kousek pyrotechniky. Pozoroval jsem, jak rychle letí nahoru a pak zase klesá, při tom všem jsem utíkal, jako o závod, abych stihl mé přátele, a spolu jsme uskočili.
Kdo si chce přečíst moje žvásty, případně je okomentovat, here you are!
Stále jsem čekala na den, kdy za mnou přijde. Kdy se vrátí z cest a my budeme moci žít plnohodnotný rodičovský život.













