Plume 1/?

15. dubna 2015 v 0:10 | Ufonek |  Jednorázovky
Sasuke

"Jsem zpěvák." Začal, když se po dlouhém stresujícím týdnu konečně odvážil tam zavolat. Vždy takovými lidmi pohrdal; těmi slabými. Ti, jenž nebyli jak on, silní. Ale postupem času se jeho noční můra uskutečnila, nápor novinářů a všech těch blbin okolo byl tak nátlakový, že i jeho nezdolný charakter to nevydržel a city se prodraly napovrch. Najednou ho začal zajímat jeho snad jediný přítel a chtěl se s ním sblížit. Přemýšlel, jestli lidi jeho písničky baví a zajímají, nebral to jako samozřejmost.

A tak se rozhodl zavolat někam jako je linka důvěry, pro něj to byla neskutečná potupa, ale když se ozval příjemný hlas, jako kdyby z něj všechny ty pocity rázem opadly. Cítil i přes telefon, jak se usmívá a připadala mu velice sympatická.
"A jaký?" Zeptala se a to pohladilo jeho sluchové ústrojí. Nikdy neslyšel tak zvonivý smích, který doprovázel snad každé její slovo, i když nechápal, co jí na tom přišlo tak vtipné. Chtěl se prostě jen vyzpovídat.
"Rockový…" Hlesnul a lehnul si na postel, sluchátko těsně přiložené k uchu.
"Myslela jsem si…jste známý?" Neměl chuť na nic odpovídat, ale jejímu hlasu nešlo říci ne.
"Trochu ano. Vlastně raději bych vám to neříkal." Přemohl se alespoň na částečný odpor.
"Chápu." Dodala a na chvíli zavládlo ticho, ale vůbec nebylo zas až tak nepříjemné. Černovlásek po chvíli zjistil, že se do toho mobilu snad usmívá, i když ho ona na druhé straně nemohla vůbec vidět. Okamžitě proto zklidnil svou tvář a semknul ústa do přímé linky.

Sakura

Chtěla se ho zeptat na jméno, ale moc dobře věděla, jakou odpověď by dostala. Ten hlas by poznala všude.
Sasuke Uchiha. Byl to její největší idol. Dokonce i teď, když seděla v práci, nohy na stole, měla před sebou jeho plakát.
Skládal temné písně, ale vždy, když se dívala na jeho videa, měla pocit, jako kdyby měl v očích něco zvláštního. Nějaký záblesk čiré lásky, stejně tak i smutku. Jinak by ho snad ani neposlouchala. Ale jeho poslední skladba jí naprosto vyrazila dech. Byla tak procítěná, úplně jiná než ty předtím. Nebyla pomalá, jak to dělá většina zpěváků, když do toho chtějí dát co největší elán, byla prostě jen rychlá… a tak krásná.
"Zazpíváte mi?" Vypadlo z ní najednou, jako kdyby úplně zapomněla, že je na lince důvěry. Nikdy by si nepomyslela, že se s ním někdy setká, natož že si právě s ním bude volat.
"No…když chcete, ale nečekejte, že to bude nějaká nádhera." Zasmál se do mikrofonu a pak se odmlčel. Zaposlouchala se do jeho pravidelného dýchání, poznala, že to dělá, aby hned po prvním hlasovém vyhoupnutí neskonal.
"The key to my rusted heart…Is always nearby… Laughing!" Začal zlehka a ona se potěšeně usmála, byla by mu řekla, že to jí naprosto stačí, ale on pokračoval. "I want to fing a happiness that has no shape. Even if by mening it, a rain of darkness starts falling…" Zanotoval a znovu bylo ticho. Poznala v tom jeho poslední a zároveň její nejoblíbenější písničku.

Sasuke
"Líbilo se?" Tázal se projednou on, když už ho ticho tlačilo na ušní bubínky.
"Moc!" Vzdechla a mu se na tváři znovu roztáhl úsměv. Bylo vidět, že je z toho nadšená a on kdožvíproč začal přemýšlet nad tím, jak vypadá. Nemohl se nezeptat, touha po poznání byla příliš vysoká, kéž by to tak měl ve škole. Nemusel by být zpěvákem, nikdy by takhle nezměkl a neponížil se, a nikdy by neslyšel ji.
"Jaké máte oči?"
"Zelené." Přišla vzápětí odpověď, v jejím hlase rozeznal kapku zaváhání, ale asi uznala, že na světě chodí spousta lidí se stejnou barvou duhovek. Zamyslel se, zelená je prý nejvzácnější. Na okamžik ty své černé onyxy zavřel a představil si v mysli ta velká zelená kukadla. Neřekla sice, že jsou velká, ale on si byl jist, že takhle nějak musí vypadat.

Sakura

"A vy?" Obrátila konverzaci znovu na něj, neboť neustále musela přemýšlet nad tím, proč ho to zajímalo a neubránila se zčervenání. Motala si telefonní kabel okolo prstu a děkovala, že ji nemůže vidět.
"Černé, ty by se vám nelíbily." Odvětil. Věděla, jaké má oči, jak by ne, když každý den pečlivě znovu a znovu studovala jeho tvář. Zachichotala se.
"Je vám něco k smíchu?" Trošku na ni vyjel, ale ona tomu nedávala moc velkou váhu, přece jen se neznali, on se tu má zpovídat ze svých strastí, ale zatím z něj jen vyplynulo to, že je zpěvák a následně se to zvrtlo v poněkud zvláštní téma.
"Ne, jen mne nesprávně odhadujete." Poupravila si vlasy, spíš ty by se mu nelíbily. Růžové. Každý je jen kritizoval, ale skoro nikdo neměl tušení, že jsou od přírody a ona si je teda rozhodně obarvit nenechá.
"No." Uchechtnul se. "Promiňte, zapomněl jsem vaše jméno…?" Oznámil v nevyslovené otázce.
"Sakura. Sakura Haruno." Nechtěla se představovat dál, že je tu pro něj s tím, aby mu pomohla, aby se mohl vyzpovídat, tohle už mu jednou říkala. Nebylo třeba to zmiňovat znovu a připomínat si tak, že ona je jen pouhá sociální pracovnice a on zpěvák na světové úrovni.
"A vy?" Pokračovala dál a dlouho se neozvala odpověď.

Sasuke

Zeptala se ho na jméno a on nevěděl, co má dělat. Měl neskutečnou chuť jí to říct, chtěl, aby ho oslovovala jménem, ale nebyli ani přátelé; netykali si. Měl by jí to navrhnout? Jak stará vlastně je? Je vůbec slušné se zeptat ženy na věk? Povzdychl si.
"Jsem Sasuke." Neodolal, prozradil jí to. Teď si ho určitě vyhledá na internetu a rozhlásí všem jeho číslo, i když na takové lince by to mělo být asi ztraceno v záznamech. Nic z toho, co poví, by se nemělo dostat nikam dál, doufal, že ona bude mít alespoň kousek toho citu.
"Abych pravdu řekla, věděla jsem, že to jste vy, jen jsem chtěla vědět, jestli mi to řeknete sám." Usmála se a v něm v jednu chvíli bublal vztek, ale v tu druhou se ovládal, protože na ni nechtěl být zlý, na to byla až moc milá.
"Aha." Vypadlo z něj a dál už nepokračoval.
"Promiňte mi to." Začala se horečně omlouvat, zřejmě si myslela, že se ho nějak dotkla, což nebyla tak úplně pravda, ale nějak zvláštně ho těšilo, když ji slyšel se omlouvat.
"V pořádku." Už to nemohl déle snášet. "Nechcete si tykat?"
Tak a bylo to venku, nebyl si ničím jist, jestli přijme, jestli odmítne. Bude si myslet, že je to moc troufalé? Upřímně, byl sice zpěvák ale vůči ní naprosto cizí chlap. Bude mu věřit? Neměl ponětí, proč ho to tam vyvedlo z míry a doufal, že se neurazí. Kéž by býval zůstal tím chladným, kterého nemohlo rozhodit zhola nic, ani to, když ho fanynka začne na podiu zběsile líbat a ve vyzývavých šatech se na něj tisknout. Bůhvíproč si teď představoval, že ta, která ho líbala, měla smaragdově zelené oči.
__________________________________________________________________________
Původně jsem sem chtěla dát SA, ale tenhle nápad mi už déle leží v hlavě a včera jsem to sepsala, tak proč to sem nehodit. Mimochodem, ta písnička co jsem tam opisovala se jmenuje Scenario a doopravdy ji zpívá Sasuke (jeho seiyuu) tak hledejte! :3 AVE Hejčín, dnes a zítra máme "studijní" volno :D
Moc vás prosím o komentáře, nakopne mě to k dalšímu dílu :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sim Sim | 15. dubna 2015 v 8:05 | Reagovat

To je dokonale vazne :) ;)

2 Nanashi Nanashi | 15. dubna 2015 v 12:09 | Reagovat

Úprimne, z posledných poviedok sa mi táto zrejme páči najviac :D Už sa teším na ďalší dielik :D

3 momo-chan momo-chan | 15. dubna 2015 v 15:06 | Reagovat

To je moc hezké a povedlo se ti to moc se mi to líbí a myslím že nejen mně ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) O:-) O:-) O:-) O:-) O:-) O:-) O:-) O:-)

4 Manka Manka | E-mail | 15. dubna 2015 v 19:55 | Reagovat

Pekná poviedka :) Sasuke je trocha citlivejší, ale dúfam, že sa ten chladný Sasuke úplne nevytratí ;-)

5 Daisy Daisy | Web | 16. dubna 2015 v 16:14 | Reagovat

s začiatku som mala skeptické myšlienky, že čo z toho chceš urobiť...ale je to super :D a neviem ako veľa častí chceš, ale po tejto sa mi núka otvorený koniec ;) ale teším sa na ďalší diel :)

6 Adís Adís | Web | 25. dubna 2015 v 11:48 | Reagovat

Wau :33 To je nádhera :3 ^^ *rozplývá se*

7 Aki Aki | Web | 15. května 2015 v 20:01 | Reagovat

skvelý dielik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama