Selfish Asshole 5

18. dubna 2015 v 22:05 | Ufonek |  Selfish Asshole
Uběhl asi týden a já chodil do práce stále neklidnější. Jako kdyby se snad vše obracelo vůči mně. Nesčetněkrát, když jsem šel přes chodbu až do mé kanceláře, kopíroval jsem očima každý záhyb a každou židli, jako kdybych snad očekával, že tam jednoho dne růžovláska prostě bude sedět, že se naše oči setkají a že se na mě zářivě usměje. Stále jsem měl v mysli její dokonalé zuby, které ukazovala tak často. Občas jsem jí to oplácel, ale většinu času jsem na ni jen omámeně hleděl, neschopen jakéhokoliv slova. V mysli jsem si znovu představil, jaké to bylo, když jsem bříšky prstů přejížděl po její růžové hřívě.

Z úst se mi vydral povzdych a já zapadl do židle, hlavu si na okamžik položil na stůl a zavřel oči. Pořád jsem byl v myšlenkách s ní, i když mě podrazila. Co to meleš, nezradila tě, jen tě odkopla jako kus hadru. Opravilo mne mé podvědomí a musel jsem uznat, že mělo, jako ve většině případů, pravdu.
Právo říkat, že mě zradila, by nastalo až tehdy, kdyby mi s někým zahnula, a to neudělala, jak by mohla, když jsem jí pořád sledoval nebo drtil v náručí v její posteli? Otevřel jsem oči a zvedl hlavu, výhled mi zastínil pramen vlasů, které jsem automaticky odhrnul rukou. Stejně to teď bylo jedno. Už není moje, už nejsme spolu, věděl jsem jen to, že moje srdce po ní stále touží. A tělo jakbysmet. Neubránil jsem se dalšímu bolestnému přivření očí. Přece NIKDY neřekla, že mě miluje.

"Oběd?" Uslyšel jsem přes mé ťukání do klávesnice, na chvíli jsem se zarazil a zakotvil zrak na nově příchozího.
"Slušelo by se zaklepat." Zopakoval jsem větu, kterou jsem naposledy řekl Sakuře. Jak jsem zmiňoval, mé myšlenky kolem ní proudily neustále, i když jsem si pomalu začínal myslet, že ne.
"Já klepal." Setřel mě blonďák a zazubil se. "Nic se neozývalo, tak jsem si řekl, že jsi zase v jednom ze svých transů." Na tváři mu hrál pobavený úsměv.
"Transů?" Povytáhl jsem na svého nejlepšího přítele obočí, načež jsem znovu oči zabodl do rozdělané práce.
"Počkám tě dole." Houkl ještě, když už se pomalu ztrácel z mého dovidu (něco jako z doslechu; čtěte vidění).
Ještě chvíli jsem něco datloval, ale pak jsem se na to vykašlal; popadl jsem své sako a vyšel z kanceláře.

"…přivítejte Sakuru Haruno, která nám představí…" Slyšel jsem matně a nemohl jsem se neotočit. Stál jsem tam jako smyslů zbavený. Zíral jsem na obrazovku televize, která byla postavena na něčem, co bylo hodně podobné stolečku, akorát, že to trčelo ze stropu. Byl jsem jako přikovaný. Před dav předstoupila dívka, kterou jsem znal tak důvěrně. Krátké červené triko nad pupík bylo jiné, než ten černý topík, jenž k ní přiléhal. Tohle na ní prostě jen viselo. Hnědobílé baleríny ladily s jejími tříčtvrtečními kalhotami (jeden knoflík ležérně rozeplý!), které držely popruhy zavěšené na ramenou. Ale ještě více klukovský vzhled jí dodávaly na krátko střižené vlasy! Ten dlouhý závoj, který jsem úplně zbožňoval, jí teď nesahal ani po ramena.
Něco vykládala do mikrofonu, ale já to nevnímal. Přejížděl jsem její postavu a celkově se snažil vstřebat tu změnu. Ale stále byla krásná tak moc, až mi vyrazila dech. Vlastně jí to slušelo, jen to bylo…zatraceně zvláštní…a divoké…a sexy. Skousnul jsem si spodní ret.
A pak už jí vystřídal její nový nadřízený. Sevřel jsem pěsti, když před pultík předstoupil Lee - přezdívaný tlustoobočnatec, jinak mu zde nikdo neřekne - a uslyšel jsem halasný smích. Rozhlédl jsem se, všichni se zubili nebo přinejmenším usmívali. To bych dělal taky, ostatně kombinace jeho kulatých očí, tlustého černého obočí a zeleného obleku je dost dobrý důvod. Jen se mi nějak nechtělo. Teď Sakura pracovala pod ním, ne pode mnou… Povzdychl jsem si a prošel dlouhou chodbou, sjel výtahem a přede dveřmi už jsem uviděl netrpělivě postávajícího Naruta.
"No že sis dal teda na čas, takhle možná tak stihneme párek v rohlíku a to si budeme muset pospíšit!" Pokáral mě, ale hned na to už mu tvář pročísl jeho charakteristický široký úsměv.
Natáhnul jsem si před tvář svou levou ruku, švihem paže si odhrnul rukáv a očima vyhledal mé rolexky. V duchu jsem zasténal, měl pravdu. Zbývalo asi pět minut do konce polední přestávky.
S nadějí jsem zamířil zrakem na hladové okno na druhé straně ulice a pak oči stočil na Naruta. Laškovně přikývl. On si tedy dal ten svůj párek v rohlíku a já panini s parmskou šunkou a sýrem.

Vděčně jsem vzal svůj pokrm.
Usadili jsme se na lavičku a spokojeně žvýkali své jídlo, tedy alespoň Naruto, ten byl rád snad vždy, když měl možnost něco zakousnout. Nad tím jsem se chtě nechtě musel ušklíbnout. Takový on už prostě byl; chlap, kterej se nestará o svoje problémy, jako kdyby mu ten úsměv do tváře někdo vytesal, jakoby mu bylo všechno jedno. Takový bych chtěl být taky. Býval jsem bezcitný, ale ona můj život prostě obrátila naruby, měl bych se k tomu životu vrátit? Bylo to tak lepší?
"Nemrač se furt." Napomenul mě. "Vím, že jsi ze Sakury dost zničenej, to my všichni, nikdo nečekal, že nás takhle zradí a poběží ke konkurenci!" Podíval jsem se na něj. Naruto teď dal mým myšlenkám o zradě úplně nový rozměr (jak mě to předtím nemohlo napadnout?! No jasně, city se zbláznily a racionální myšlení odešlo, gratuluju Sasuke, jsi naprostý tupec)
"Hm…" Vydal jsem ze sebe a ukousl si další kousek, teplé jídlo se na jazyku lahodně rozplývalo a mému vyhládlému žaludku dělalo vážně dobře.
"Vlastně jsem ti chtěl něco říct…" Odmlčel se a dojedl poslední kousek párku.
"Tak co?!" Vyjel jsem po něm, když už podivně dlouho nic neříkal.
"Dneska přenos běžel živě, Lee právě dost vydělal a tak se rozhodl uspořádat večírek a my, jakožto společnost Uchiha's jsme zváni. Ale jestli nechceš." Podíval se na mě. Byl jsem tak vyveden z míry, ale nesměl jsem na sobě dát nic znát. V duchu jsem však panikařil. Naskytla se mi další možnost, jak se s ní setkat. V okamžiku jsem chtěl zařvat ano, ale je vážně moudré, abych se s ní viděl? Zlomila mi srdce, kdo mi zaručí, že až tam budu, že se udržím ji nepolíbit? Zavrtěl jsem hlavou, takové myšlenky jsem musel z mé hlavy naprosto vytěsnit.
"Tušil jsem to." Zanotoval blonďák.
"Ale tak jsem to nemyslel." Pousmál jsem se a svraštil čelo. "Půjdeme." Pokračoval jsem rozhodně a Naruto na mě jen vyjeveně civěl.
"Vážně?! Ty tam chceš jít?" Věřil jsem i tomu, že kdyby měl nějaké jídlo, určitě by se mu zaseklo někde v půlce krku a teď by dávivě kašlal; volat záchranku jsem však nemusel, když nebylo kvůli čemu, že (aneb Naruto je prase a všechno sežere během dvou vteřin).
"No a proč by ne?" Vykročil jsem si to přes silnici zpátky k mrakodrapu. Zastrčil jsem ruce do kapes. To je fakt takovej ňouma?
"Proč by ne? To jako vážně, už týden se tady utápíš ve sračkách kvůli Sakuře a teď tam chceš jít, aby ty pocity rozdmýchala znovu?" Zasyčel. Dělá novinové sloupky, tak se nedivte, jak bohatou má slovní zásobu. Až po tom zhodnocení jsem se zaměřil na to, co mi vlastně řekl. Nikdy bych si nepomyslel, že někdo jako on, totiž naprosto natvrdlý hlupák a pako, si všimne něčeho jako mého trápení kvůli růžovlásce.
"Já se neutápím ve sračkách." Odsekl jsem, i když jsem věděl, že zatraceně lžu, jak mu tak i sobě.
"Sasuke, nemysli si, že to nevidím!" Zahulákal za mnou.
"Sklapni a běž makat." Zaúkoloval jsem ho. Nemínil jsem se s ním bavit o mém osobním životě, s nikým se o tom nechci bavit. Tohle je jen mezi mnou a Sakurou.
__________________________________________________________________________________________
Tenhle díl byl víceméně jen Sasukeho city, ale i tak doufám, že si zaslouží komentáře a děkuju vám za ty minulé! :-)
Btw viděli jste Last Vegas? Nejlepší :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cam Cam | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 9:49 | Reagovat

Páčí sa mi to :D Velice. Těším se na další díl, chci aby se setkali a dali to zas dohromady, sakra :D
Hezký díl ;)

2 sima sima | 19. dubna 2015 v 16:19 | Reagovat

O_O  O_O  další další další! :-)

3 Saky Saky | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 22:50 | Reagovat

Neskutočne si ma potešila :3 AKo vždy, dielik nesklamal a súhlasím s Cameliou, nech sú konečne SAKRA spolu :D <3 Som nedočkavá pre ďalšiu časť :)

4 Yukki Yukki | 23. dubna 2015 v 3:46 | Reagovat

Moc pekne, uz se tesim na dalsi dil snad tu bude co nejdriv. =)

5 Aki Aki | Web | 1. května 2015 v 15:20 | Reagovat

krásni dielik , som zvedavá čo sa stane na tom večierku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama