close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Arrows and axes - 4. část

30. května 2015 v 9:40 | Ufonek |  Arrows and axes
Vrány, ty zpropadené potvory už byly hodně blízko. Musel se rozeběhnout, jak nejvíce dovedl. Paže měl ohnuté přesně do pravého úhlu, trošku se přikrčil, aby mu vzduch moc nepřekážel. V jeho myšlenkách byl zmaten.
Byl to jen záblesk, to co viděl, anebo skutečně hlava otravné trpaslice? Měl vůkol ji nenávidět, dokonce i jeho starší bratr mu to nakázal. Ale pomalu zjistil, že mu nějak nejde. Snaží se jí mít nablízku, alespoň tak, aby na ni mohl dávat pozor a tahle situace se mu nějak začínala vymykat z rukou. Přemýšlel nad tím, že jeho kamarád? Mohl by ho tak začít nazývat; to blonďaté třeštidlo s ním neustále navazuje konverzaci, a jak už úspěšně stačil zjistit, on se tomu nijak nebrání. A to ho i trošku děsilo, jenže v koutku duše převažoval jiný cit. Jen nevěděl jak ho popsat. Sevřel ruku v pěst a jeho levý koutek mu vyjel nahoru o trošku víc, než je pro něj zdrávo.

S jen nepatrným zadýcháním vběhl do malého lesíka, který by byl jinak velmi malebný, kdyby jim nešlo o život. Akatsuki nesmí za žádnou cenu zjistit, kde se právě teď nacházejí. To by byl poprask.
Více přimkl ústa k sobě a rozhlížel se kolem.
"Kruci." Zaklel, když nic nenašel, vydal se se svěšenou hlavou k nejbližší skrýši, aby ho vrány nenapadly. Mráz mu přejel po zádech, když na svém rameni ucítil čísi dlaň. Akatsuki, tak brzy? Pomyslel si, bleskově se otočil a obtočil své prsty okolo protivníkova krku.
Když pohlédl do jasně zelených očí, začal v něm bublat vztek, ale zároveň mu spadl obrovský kámen ze srdce. Pustil ji a ona se sesula k zemi. Přece jen, když vás někdo škrtí, není to nic příjemného.
"Sasuke, co tu děláš?" Zachraplala, on neváhal a strhl ji za loket za strom. Co nejvíce se naklonil, aby mohl vidět, kde ta neposlušná stvoření poletují, byli maximálně dvacet metrů od nich.
"Sasuke, co se děje a proč mě tu držíš?" Zmítala se v jeho náruči, ne že by jí to bylo nepříjemné, jen prostě cítila, jako kdyby nebyl ve své kůži. Navíc ještě před pěti sekundami ji nepřátelsky držel a teď? Pohlédla na jeho dlaň na jejím bříšku. Povzdechla si. Tohle nemohlo být nic dobrého.
"Mlč." Poručil jí, ale to by nebyla ona, aby ho v něčem poslechla.
"Sasuke, už mi konečně vysvětlíš, co-" Ucítila tlak na svých rtech. Vytřeštila oči a neviděla nic jiného než černovláskova zavřená víčka. Chtěla ho odstrčit, ale on si ji naopak přivinul k sobě těsněji. Skoro to vypadalo, jakoby chtěl, aby mu nikam neutekla. Za chvíli se její řasy také lepily k sobě. Co to vyvádí…
Zvedl se vítr a za zády jim prosvištělo něco. Byli to víc než jen vrány.
"Poběž." Rozkázal. Jakmile poryv ustal, Sasuke se rychle stáhl, vyskočil zpoza stromu a ji nechal tam, zmatenou a červenou.

­­­****

"Sasuke, kde je Sakura?!" Začal ho blonďák obsypávat otázkami, když s rukama v kapsách přirázoval zpátky do tábora, který se ještě před chvílí schovával pod kameny. Malý hobit se v tu chvíli nestrachoval jen o sebe. V mysli měl stále tu sympatickou růžovlásku, se kterou se výškou mohl srovnávat.
A teď, když černovlasý přišel bez ní, se mu krk stáhl a kolem jeho srdce se ovinula ledová dlaň.
Tázaný si jen odfrkl a chtěl kolem něj bez řečí projít, ale blonďák ho zastavil.
"Sasuke!!!" Svou rukou tlačil do jeho hrudi. On musel otevřít oči. Hleděl na Naruta s takovou nenávistí, jakou on ještě neviděl. Jeho oči nabyly červeně a jeho čelo se svraštilo. Chvíli na sebe tak civěli a útočenému se zdálo, jakoby mu prohledal celou jeho duši v jediném pohledu.
Modrooký s úlekem o pár kroků ustoupil, tohle ještě nikdy necítil. Jasně, tradovalo se o elfím sharinganu po mnoho let, ale nikdy by ho nenapadlo, že bude takhle děsivý. Myslel si, že je to jen nějaký mýtus, který si hobiti a různá jiná stvoření vymyslela, aby strašila své mladé potomky, ale očividně to byla pravda. Všechno to… Ve skrytu nitra pocítil kapku strachu.

"Naruto!" Zvolala nadšeně, když byla pár kroků od něj a on se stále díval tak nepřítomně. Jakmile zaslechl své jméno, několikrát zamrkal a konečně zaostřil na právě přicházející.
"Sakuro, konečně, bál jsem se o tebe, našel tě Sasuke?" Přihopsal k ní nadšený jako velikonoční zajíček s velkým roztáhlým úsměvem na rtech.
"Bál, proč?" Byla trochu vyvedená z míry, zmínil se snad černovlásek, co má v plánu udělat? Políbit ji? S tou myšlenkou se znovu začervenala. Nemohla snést pomyšlení na jeho rty přilepené na jejích.
"Proč?! Byli tu Akatsuki vrány se spoustou očí a… předtím, než nám to Itachi přišel oznámit, jsi někam zmizela! Už jsem tě chtěl jít taky hledat, ale věřil jsem Sasukemu. Takže říkáš, ochránil tě?" Pousmál se a ona jen kývla, nevěděla co na to říct. Takže to bylo úplně jinak, než si ona domýšlela? Nebylo to žádné romantické gesto proti všem pravidlům o lásce trpaslíka a elfa? Bylo to jen z toho důvodu, aby se neprozradili? Musí se ho na ho na to později zeptat.
"To jsem moc rád!" Ignoroval její myšlenky, jak taky jinak, když je nemůže slyšet? Hodil se jí okolo krku. Růžovláska si poupravila helmu a konečně procitla a objala ho zpět. Potěšeně se usmála a do nosu se jí vecpala jeho vůně.

*

Kolonie se pomalu šinula kupředu. Avšak někomu se to nezdálo zas tak pomalé, jako například nám již známému blonďatému chlapci.

"Zastavméééé! Mě bolí nohyyyy…" Mudroval už pěknou půlhodinku a Sakuře to pomalu začínalo lézt na nervy.
"Tak si je třeba ohol, třeba to bude líp klouzat!" Uzemnila ho. On pohlédl na své chlupaté hnáty, na ni, zase na hnáty a s ublíženým pohledem zmlkl. Dívka se jen vítězoslavně usmála. Myslela, že konečně docílila toho, aby zavřel hubu. Netušila, jak šeredně se plete.
"MOJE NOHYYYYYYY!" Zařval přes celý konvoj a nemálo tváří se otočilo.
"Naruto, co se děje?" Seskočil ze svého šedáka a zahalen v plášti se k nim na chvíli rozhodl připojit.
"Bolí mě nohy… Kakashii, zastavme na chvíli." Prosil, ale ten jen zavrtěl hlavou.
"Mohls odpočívat, když jsme leželi pod těmi kameny no ne? Bylo to příjemné ochlazení, skoro by sis nevšiml, že vrány proletěly." Potměšile se usmál, i když to přes jeho masku, nešlo moc poznat.
"Haaa?! Jak mám odpočívat, když se bojím?" Zafňukal a odpojil se. Šel hledat vysokého černovlasého elfa.
__________________________________________________________________________________
Dlooooouho tu nebyla. Tak si prosím komentáře.
V pondělí jedu na cyklák se třídou, takže až do soboty nebudu moci nic přidat. Tak se mi tu mějte krásně :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sima sima | 30. května 2015 v 19:42 | Reagovat

už!! rychle dlaši !!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Adís Adís | E-mail | Web | 31. května 2015 v 12:34 | Reagovat

Týýjo!  :D Kdyby si sem nedala další část, myslím, že bych se na tuto povídku ani nevzpomněla. :D
Moc pěkný díl! >< Těším se na dalšíí ! :3

A užij si to tam. ^^

3 Cam Cam | E-mail | Web | 31. května 2015 v 19:20 | Reagovat

Slovo HNÁTY mě opravdu porazilo. Perfektní díl, doufám, že se brzy dočkáme dalšího :D

4 Daisy Daisy | Web | 6. června 2015 v 16:56 | Reagovat

zdá sa, že Sakuru netrápi ten bozk od Sasukeho :D inak Itachi patrí k Akatsuki (a nikto to o ňom nevie) alebo je úplne mimo nich? :) Len tak na ujasnenie si príbehu :D

5 Saky Saky | E-mail | Web | 7. června 2015 v 21:27 | Reagovat

Nemám slov, znovu ma tvoje dielo očarilo :) Moc pekné, už aby tu bola ďalšia časť :3

6 Sayuri Sayuri | Web | 12. června 2015 v 17:44 | Reagovat

Super co nejdřív novej díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama