Stála na pahorku a přejížděla svýma zelenýma očima krajinu. Vyhlížela ho. Jejího milého, o kterém všichni říkali, že je nestvůra. Možná že byl. Nebyl totiž obyčejný smrtelník. Jeho ruce byly spíše tlapy, a kůže byla pokryta srstí. Alespoň to říkali zvěsti, ona tomu od začátku ani za mák nevěřila.Rozhodla se sama zjistit, jestli taková příšera, jak říkali, existuje.
Zafoukal vítr a kolem začali poletovat včelky. Ptáčci se rozezpívali. Musela zavřít oči, lehké a dlouhé řasy se jí otřely o trochu červené tváře. Větřík si s jejími cyklámenovými vlasy pohrával, jako kdyby snad nechtěl, aby viděla.
Když smaragdy znovu otevřela, stál před ní. Musela pohlédnout nahoru, aby mu vůbec viděla do tváře. Do jeho krásné alabastrové tváře. Černé vlasy mu splývaly kolem hlavy a neposlušná ofina spadala do očí. Inkoustové oči se vpíjely do těch jejích. Úplně ji očaroval. Při jejich minulém setkání jí prozradil, že toto není jeho skutečná podoba. Ale jen nějaký převlek a způsob, jak se držet dál od zkaženého lidstva.
"Čekala jsem." Promluvila, ale jako kdyby jí někdo sebral slova z úst. "…na tebe." Dodala špitnutím a konečně se uvolnila z jejich očního kontaktu.
"Já vím." Pronesl klidně a vyrovnaně.
Teď už to věděla, on nebyl obluda, která děsila jejich město. On byl někdo, kdo ho zachraňoval. Od všech zlých věcí, byl hrdina zvířat, všechny k němu vzhlíželi. Staral se o rostliny. Ani nevěděla, jak se do něj stihla tak rychle zamilovat. A to se viděli jen párkrát.
Vyndal ruku ze svého převleku a pohladil ji. Přičichl si k jejím vlasům, ucítil třešeň. Ta byla jeho nejoblíbenější. Možná proto ji tak rád navštěvoval, i když nenáviděl království za to, co udělala s přírodou. Ale ji prostě nemohl nemít rád.
Vtiskl ji letmou pusu na ústa, ale hned se zase odtáhl. Říkala si, že je tak roztomile plachý, jako veverka. Usmála se. Alespoň takhle se mohli stýkat.
Nebyli nikým a ničím rušeni a mohli si vychutnávat sebe, kousek ze sladkého zakázaného ovoce.
___________________________________________________________________
Aspoň nějaké kratší drabble jsem sepsala. Moc se omlouvám za neaktivitu. Známky a tak mě dost štvou. Snad hodíte komentář. Mějte se fanfárově ~
"Čekala jsem." Promluvila, ale jako kdyby jí někdo sebral slova z úst. "…na tebe." Dodala špitnutím a konečně se uvolnila z jejich očního kontaktu.
"Já vím." Pronesl klidně a vyrovnaně.
Teď už to věděla, on nebyl obluda, která děsila jejich město. On byl někdo, kdo ho zachraňoval. Od všech zlých věcí, byl hrdina zvířat, všechny k němu vzhlíželi. Staral se o rostliny. Ani nevěděla, jak se do něj stihla tak rychle zamilovat. A to se viděli jen párkrát.
Vyndal ruku ze svého převleku a pohladil ji. Přičichl si k jejím vlasům, ucítil třešeň. Ta byla jeho nejoblíbenější. Možná proto ji tak rád navštěvoval, i když nenáviděl království za to, co udělala s přírodou. Ale ji prostě nemohl nemít rád.
Vtiskl ji letmou pusu na ústa, ale hned se zase odtáhl. Říkala si, že je tak roztomile plachý, jako veverka. Usmála se. Alespoň takhle se mohli stýkat.
Nebyli nikým a ničím rušeni a mohli si vychutnávat sebe, kousek ze sladkého zakázaného ovoce.
___________________________________________________________________
Aspoň nějaké kratší drabble jsem sepsala. Moc se omlouvám za neaktivitu. Známky a tak mě dost štvou. Snad hodíte komentář. Mějte se fanfárově ~


















Krásné! Povedlo se :)