SakuraZaklapla za sebou dveře a sesula se k zemi. Cítila se, jako kdyby doběhla maraton. Však od Konohy do jejího domu to byla pěkná dálka. Ani sama nevěděla, proč tak rychle chtěla být pryč.
Zatřásla hlavou, to by si jen nalhávala, cítila to až moc jasně. Tělem jí proudila bolest, delta byla její srdce. Tak zlomeně se snad ještě nikdy necítila. Už má jinou… Opakovala si stále. Poprvé si myslela, že by to mohla být ona, ale to není možné. Mluvili spolu dvakrát! DVAKRÁT!
Dívka, která mne v posledních dnech okouzlila… Hučelo jí v hlavě. Musel se s někým scházet a ona to nebyla.
Kéž by se do něj tak nenávratně nezamilovala. Kéž by nikdy nezavolal na tu linku a kéž by to nikdy nezvedla. To by jen zbožně obhlížela jeho plakáty a mohla si aspoň namlouvat, že není milý, že je to jen další namyšlená star.
Ale už bylo pozdě. Propadla jeho nádhernému hlasu, který slyšela i jinak, než v jeho písních. Měl své temné stránky, ale i ta jeho část ji nějak zvláštním způsobem neskonale přitahovala. Chtěla ho mít jen pro sebe.
Rukama si objala kolena a hlavu zabořila do nich. Nechala, ať jí slané slzy smáčí její bezchybnou tvář.
Sasuke
Byl šťastný, když ji uviděl. Byl si tak jist, že to byla ona. Myslel si, že k němu třeba taky něco cítí. Že ho má aspoň trochu ráda, nebo aspoň tak, že zůstane až do konce koncertu, on ji pak mohl pozvat na drink. Mohli si konečně hledět do očí. Ty její oči…Nebyla noc, kdy by si je před spaním nepředstavoval.
Dozpíval poslední píseň a sestoupil z podia. Přežil nával fanynek a autogramiádu, následně se s těžkým srdcem rádoby doploužil domů. Proč rádoby? Jednoduše, vezl se limuzínou. Ale v tu chvíli mu připadalo, že i ta nejede více jak třicet kilometrů za hodinu.
Plácl sebou na postel a zíral do stropu. Znovu si v mysli vybavil její energická kukadla, růžové vlasy lemující její krásnou tvář a rty, zkroucené do lehkého smíchu. I on se musel zazubit. Sáhnul si na ústa. To jen díky ní to dokázal. Nemusel ho falšovat, byl od srdce…jeho úsměv.
Otevřel oči a růžovláska se rozplynula. Musel ji znovu vidět. Popadl svůj mobil a vyhledal stránky důvěry.
Kliknul na políčko kontakt a téměř okamžitě našel jméno Sakura Haruno. Nebyla u toho fotka, ale byl si jistý, že jinou stejnojmennou zaměstnankyni tam nemají. Zapsal si do poznámek adresu, ve které se nacházela, když pracovala. Takhle mu to znělo trochu úchylně, když se na to podíval z jiného úhlu, ale čert to vem. On musí najít jeho Sakuru. Ale ne teď, jsou dvě hodiny ráno.
Uložil se ke spánku, no…kdyby mu to šlo…
Sakura
Ráno ji probudil řvoucí budík. Vzala ho do rukou a práskla s ním o zem, aby konečně přestal zvonit. Pomrvila se v posteli a když otevřela oči, musela je zase rychle zavřít. Hlavu měla bolavou jako střep.
Byl tu další pokus podívat se na svět, ale znovu bezúspěšně. Takhle by to dneska v práci rozhodně nedala. Navíc poslouchat neustále něčí stížnosti, přitom by si sama nejraději někomu vylila srdíčko.
Po slepu šmátrala na nočním stolku, ale ohnala se moc a ona vytoužená věc skončila na zemi.
"Do prkna." Ulevila si, protože se musela posadit, aby neposlušné části jejího telefonu poskládala.
Vytočila číslo a znovu spadla na postel.
"No ahoj Hinato, můžete za mě dneska někdo zaskočit? Mám pocit, že se asi pozvracím." Chrčela, byla vůbec ráda, že se jí podařilo promluvit.
"Panebože Sakuro! Zníš hrozně… jasně, jen se pěkně prospi, my to tu snad nějak zvlá- sakra Naruto nech mě!" Nad tím se růžovláska musela usmát. Raději zmáčkla červený čudlík a do mysli se jí znovu vetřel černovlásek.
Nenáviděla ho. Ale proč? Vždyť on nemohl tušit, že někdo jako ona pro něj může chovat city, a i kdyby to věděl, byla si jistá, že by to pokládal za otravné, stejně všech jeho fanynek musí mít dozajista plné zuby. Brzo ji bolest hlavy přemohla a ona se poroučela do říše neklidných snů.
Sasuke
Nahodil na hlavu kšiltovku a na nos upevnil černé brýle. Nechtěl být přece venku poznán. Teď chtěl jen jediné, vidět Sakuru a pokud možno z ní učinit svou dívku. Nevěděl, kde bere takovou jistotu, že ona, čistá, krásná, úžasná by chtěla někoho tak zkaženého dnešní společností, jako je on. Musela se ho bát. A to mu přišlo, že jeho včerejší píseň, kterou složil jen pro ni, byla optimističtější a nečiřila z ní pochmurnost jako ze všech ostatních.
Vyrazil do ulic, dnes si zvolil jízdu motorkou. Limuzína by byla totiž vážně ´nenápadná´.
Během pěti minut už ji měl zaparkovanou, před mrakodrapem její práce.
"Kde najdu kancelář Sakury Haruno?" Poupravil si brýle a zeptal se sekretářky, která si ho už od příchodu měřila.
"Druhé patro, sdílí jej s Hyuuga." Pravila jemnějším hlasem, než se zdál její pohled. Jen kývnul a vyhledal výtah. Přišlo mu zvláštní, že ho sem pustí jen tak bez doprovodu, co kdyby chtěl třeba něco ukrást? No, jejich chyba.
Zaklepal na dveře a asi za tři minuty (během kterých nervózně podupával nohou o zem) mu bylo otevřeno.
"Dobrý den." Vyhrkla, ale místo pozdravu jí černovlásek doslova vyrazil dveře z rukou. Porozhlédl se kolem, ale nikde ji neviděl.
"C-co si to dovolujete?!" Štěkla po něm modrovlasá, ale on tomu nevěnoval nějakou velkou pozornost. Chtěl jen najít Sakuru a nikdo jiný ho nezajímal. Až teprve, když spadl na zem, musel se ohlédnout. Ta žena nad ním stála s vítězoslavným výrazem ve tváři.
"Ostraha!" Začínala už volat, když v tom ho poznala. Při tom pádu se totiž jeho ´oční chrániče´ rozbily a on se teď snažil posbírat střípky.
"Počkat. Ty jsi Sasuke Uchiha!" Usmála se a nejmenovaný se konečně vyškrábal na nohy. Bylo mu trapně, že ho poznala.
"Ne tak nahlas prosím." Zašeptal a ona jen chápavě přikývla.
"Sakura o vás pořád něco blekotá, ale já ji nikdy moc neposlouchala, kéž bych dávala větší pozor." Povzdychla si.
"Vážně?" Pozvedl jedno obočí a srdce mu poskočilo. Opravdu o něm mluví? Bez svého svolení se začal potěšeně usmívat a až pak mu došlo, že na něj její kolegyně hledí a okamžitě ústa srovnal do pevné linky.
"Ale proč jste tady?" Nenáviděl tyhle otravné otázky. Povzdychl si, asi by jí měl podat nějaké vysvětlení. Ještě jednou si ji přeměřil pohledem. V celku vysoká a vyvinutá, nad tou myšlenkou se chtě nechtě začervenal. Tohle musela být…
"Vy jste Hyuuga viďte?" Tentokrát je to on, kdo se bude ptát. Už si opravdu začínal připadat jako nějaký stalker.
"Ano, Hinata, a jak víte tohle?" Říkal, že teď se bude ptát on, hodlal si nastolit pořádek.
"O to se teď nestarejte. Se Sakurou jsem se seznámil přes linku, pozval jsem ji na koncert, přišla, ale pak nečekaně odešla. Potřebuju vědět, kde je." Mluvil s ledovým klidem, i když vevnitř běsnil. Myslel si, jak to bude jednoduché. Prostě by přišel a sevřel ji v náručí, řekl jí, že to možná neřekl dost jasně, ale že to ona je ta, která ho, nejdříve trochu a pak docela, pobláznila.
"Momentálně tu není. Bylo jí dnes zle, je doma." Odsekla. Tenhle chlap se jí ani za mák nelíbil. Černovlasý si všiml jejího nervózního pohledu.
"Adresu." Bylo mu jasné, že tato osoba by mu nebyla schopna odporovat. Na to mu připadala, až moc laskavá, i když se snažila vybudovat jakous takous drsnou slupku, on prokoukl vše.
Přesto ho trošku překvapilo, že mu za okamžik podala papírek, na kterém stála nějaká ulice. Usmál se a poděkoval. Musel ke své motorce dojít co nejvíce zahalený, což bylo těžké, když se mu jeho brýlky roztloukly.
Sakura
Její hlava se snad chtěla rozskočit nebo co. Už ani spát nemohla, tak to bolelo.
Nikdy si nedávala léky, pokud to nebylo nezbytně nutné, což právě byla tato situace. Povzdychla si a s pomocí vody spolkla medikament.
Ani ne za půl hodiny se jí zdálo, že fyzická újma ustoupila, ale o to více se prodrala na povrch ta psychická.
Vzala si ze skříně čokoládu, pustila si televizi, svírajíce polštář. Dávno nebyla malá holka, aby kolem postele měla plyšáky, kteří by ji utěšili. Vlastně nikdy nebyla zamilovaná, a kdyby věděla, že to tak pálí, nikdy by to nedopustila. Ale už bylo pozdě, tak pozdě…Jak dlouho jí zabere, než se z toho vyhrabe? Měsíce? Roky?
Venku uslyšela hlasy, které přehlušily i televizi, a to bylo co říct, protože řvala pořádně nahlas. Oba se jí zdály tak povědomé. Vykoukla skrz záclonu a nemohla tomu uvěřit, co zde zrovna ti dva dělají? Oči se jí znovu zalily slzami.
Sasuke
"Sakra nech mě, nejdřív se tváříš, že ti to vůbec nevadí a teď, když už jsem konečně tady tak mi bráníš?! Jak ses sem vůbec tak rychle dostala?!" Jeho pevná slupka se porušila a on ječel jak na lesy. Byli už před jejím domem a jeho stres se mísil s různými pocity nejistoty.
"Protože jsem si uvědomila, že musím bránit kamarádku, úplně jsem zapomněla na to, že lidem nemůžeš věřit a i někdo tak slavný jako ty by mohl někoho zabít! A mimochodem, nejsi jediný, kdo umí řídit motorku!" Zakřičela na oplátku ta dříve harmonická tmavovláska a stále ho tahala za jeho koženou bundu.
Nemohl tomu uvěřit. Už byl tak blízko svému cíli, své lásce, když se na něj nalepila její spolupracovnice. Vzdychnul, teď zřejmě bude muset kápnout božskou.
"Já a zabít. Tak to jsi sakra daleko od toho, co chci doopravdy udělat." Ztišil hlas a jeden koutek mu vyletěl nahoru při té představě, že by se jí už za chvíli mohl dotýkat, že by ji mohl políbit.
"A co chceš teda dělat?" Pustila ho a zadívala se nahoru. I když měla podpatky, od ní byl minimálně o půl hlavy vyšší.
"Chci jí říct, že už to bez ní nemůžu vydržet." Zasmál se a strčil ruce do kapes. Jeho nervozita se vytratila, když si to konečně dokázal otevřeně přiznat. Přiznat se k tomu, že se do ní nenávratně zamiloval.
Sakura
Nejdřív řvali, takže jim mohla rozumět, ale pak vedli normální konverzaci a ona neuměla odezírat. Proč jsou před jejím domem a proč je tam on? Hinata ji musí bránit? Před ním? Takže to znamená, že jde za ní?
Zaradovala se a utíkala se alespoň trochu zkulturnit. Nestihla to však ani do poloviny, stále byla v teplácích a její vlasy nebyli rozčesané, když zacinkal zvonek. Ztuhla v půli pohybu.
Byla si jistá, že je to on, ale měla by mu vůbec otevřít?
Sedla si na pohovku. Ještě před chvílí byla rozhodnuta se mu ukázat, ale teď o tom pochybovala. Prohlédl snad, jak se na něj dívá? Přišel jí říct, že on má rád jinou a že její naděje jsou marné? To je blbost, to by se radši nechal vyfotit s jeho novou přítelkyní do časopisu, aby to všichni viděli.
Začínala být moc patetická. Zatřepala hlavou. Nevěděla co dělat. A tak se rozhodla učinit ze sebe mrtvého brouka.
"Sakuro… otevři prosím." Uslyšela hlas své nejlepší kamarádky. Z očí jí ukáplo pár slz. Vstala a došla až ke dveřím. Mrtvá nevydržela dlouho.
"Hiny…" Vzlykla. Ano správně, Hinata, proč byla s ním? Kde se ti dva mohli potkat.
"Ty brečíš?" Zeptala se a jí se sevřel krk. Zatřepala hlavou, vytřela si násilím slzy z očí a přikázala si víc nezaplakat. S tím otevřela dveře.
Sasuke
Brečela kvůli němu? Co si to namlouval, myslela vůbec na něj? Určitě jí připadal jako blbec. Rockový zpěvák zavolá na linku důvěry a pak ji pozve na koncert. Byl bláhový.
Otevřela a před ním se naskytl její obraz. Poněkud začervenalé oči hleděly vytřeštěně na něj. Vlasy jí volně splývaly až na její proužkované tričko. I když ubrečená, pro něj byla neskutečně nádherná.
Bez jejího svolení ji více zatlačil do bytu a zabouchl dveře Hinatě přímo před nosem. Ta mu byla jedno, důležitější byla teď dívka stojící před ním, nesměle schovávajíc svou tvář za malé ručky.
"Já ti neublížím." Zasmál se a poněkud hrubě jí ruce stáhnul dolů za zápěstí. Stále na něj hleděla tak vyděšeně. Přiblížil se k ní a naposledy se jí zadíval do jejích smaragdů, těsně předtím než ji úplně poprvé políbil. Líbal něžně, jakoby si myslel, že se před ním rozplyne. Jako kdyby ji jen tak ochutnával. Chtěl mnohem víc, ale zároveň ji nechtěl vystrašit. Pustil její předloktí a své dlaně přesunul na její čelisti. Plně se do toho polibku ponořil. Už neměl v úmyslu přestat.
Sakura
Cítila jeho ruce na své tváři, jeho jazyk ve svých ústech. Nemohla tomu uvěřit. Sasuke Uchiha, světová hvězda a její jediná láska ji právě líbal. Vytřeštila oči a prudce ho od sebe odstrčila, což ji stálo dost sil.
"Nevoď mě za nos." Kuňkla, když na ni vyjeveně hleděl. Pozorovala, jak se jeho tvář zklidnila a on opět přistoupil blíž k ní. S každým jeho krokem vpřed, ona couvla. Ale její strategii překazila stěna. Ta mrcha.
"Myslíš si, že já si zahrávám se svými fanynkami?" Ušklíbl se a ona sklopila pohled k zemi. Tak tohle pro něj je, jen pouhá fanynka?
"Právě proto, řekls, že máš dívku, kterou máš rád." Promluvila a snažila se, aby se jí netřásl hlas.
Znenadání se začal zubit. Odvážila se vzhlédnout. Jak by mohla odolat někomu, kdo se tak krásně směje? Podlomila se jí kolena, ale naštěstí nespadla. Co to s ní dělá? Chce, aby dostala infarkt, určitě.
"Ty jsi blázínek. Dělám si srandu. Chtěl jsem tím říct, že nejsi jako ostatní. Myslel jsem, že když se na tebe budu dívat, pochopíš, koho myslím." Zavrtal se jí do očí a ona mohla snadno zřít, že nelže.
Stoupla si na špičky. Momentálně jí bylo jedno, jak tohle dopadne.
Sasuke
Na svých ústech ucítil tlak. Usmál se, když poznal její sladké rty. Vpletl jí ruce do vlasů a více si ji přitáhl. Přisál se na její krk, ale dlouho to bez jejích úst nevydržel.
Ti dva si nemuseli vyznávat lásku. Jejich gesta to činila sama za sebe.
To, jak si pohrával s jejími růžovými vlasy. Jak často fetoval její vůni, jakoby si ji chtěl nastřádat do zásoby, jakoby měla vyprchat.
Taky to, jak se mu dívala do očí a nesměle poznávala jeho tělo. On měl strach, aby se mu nerozpadla pod rukama. Dával na ni velký pozor a nehodlal si ji nikým nechat vzít. Protože nalezl někoho, kdo mu je drahý a kdo ho miluje celým svým srdcem takového jaký je; ne jen kvůli jeho andělské tváři.
Miloval ji a ona zase jeho.
______________________________________________________________________________
Fajn, tak tohle se mi fakt nepovedlo -_____-
Chtěla jsem ten konec úplně jinak, ale nějak se mi to vymklo z rukou. Řekněte mi, že se vám to alespoň trochu líbilo! Prosím si komentáře, s tímhle výtvorem fakt nejsem spokojená.
Nechala jsem vám to delší, abyste si to více užili. ~
Měla to být taková lehká zamilovaná jednorázovka ale ten děj se totálně zvrtl. Tak, čas na vaše názory.


















Osobně si myslim ze to bylo................skvělé :) moc pěkné vazne píšeš uzasne :)