"Sakuro!" Promluvil do ticha hlas, ne příliš potichu, ale nebyl to ani přímo řev. Zkrátka tak akorát, mladý muž uměl své hlasivky dobře regulovat. Nebylo to tak, že by chtěl, aby ho dívka, kterou volal, zaslechla, či se mu vzdala, chtěl jen vycítit její přítomnost podle toho, jak se okolí začne hýbat.Jeho černé obezřetné oči se dívaly kolem, nemohly však zachytit žádný obraz. Třeba to bylo tím, že už snad osm a čtyřicet hodin nespal, možná tím, jak mu před chvílí, teď už zaschlá, krev stékala po čele.



Jistě jste si všimli, že jsem tady nějakou dobu nebyla. Užívám si život. 













