Green eyes

11. října 2015 v 10:32 | Ufonek |  Jednorázovky
Když pohlédnu do tvých očí,
ach, ty tvé krásné zelené oči. Ty oči nadělaly mi tolik neplechy. Nikdy jsem si nemyslel, že jednoho dne to bude takto. Je pravda, že když jsem nastoupil do prváku, ty a ještě jedna další holka jste se mi moc líbily. Myslím, vzhledem. Což se ale postupně změnilo a muselo se to změnit, jelikož jsem měl tou dobou někoho úplně jiného a odlišného než jsi ty.
Teď jsme ve třeťáku a spolu. Konečně šťastní.


Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme se dali dohromady.

Byl červen, asi prokletý měsíc nebo já nevím. Rozešel jsem se se svou dívkou, se kterou jsem trávil bezmála dva roky. Bolelo to, to ano, ale když jsem byl konečně sám, došlo mi, že ten vztah už dávno neměl smysl. Byl to jen zvyk, ne láska.
V tomto měsíci červnu se rozešli skoro všichni, které znám. I ty jsi se rozešla. Začali jsme si psát mnohem víc. Ptal jsem se, co se stalo, řeklas, že ti ani nedal pořádný důvod. To mě trochu rozčílilo.
Začaly prázdniny. Nevěděl jsem proč, ale začaly jsme chodit ven víc a víc, ať už s někým a nebo tu byly dny, kdy jsme byli úplně sami.

Červenec, tou dobou jsi byla dva týdny na táboře, já byl na Slovensku a v poté v práci. Nemohl jsem se dočkat dne, kdy konečně přijedeš a my si zase napíšeme. Neměla jsi simku.
Byl čtvrtek, den, kdy jsi se měla vrátit z tábora, jen jsi dala vědět, ale hned jsi šla na nějakou potáborovou schůzku, no co jsem měl dělat jiného, než čekat.

Ale dočkal jsem se. V ty dny jsem si začal uvědomovat, jak strašně moc chci, aby mezi námi bylo něco víc. Když jsme byli na beachi, když jsme seděli se studenou zmrzlinou v rukou u kašny a smáli se. Tvůj zvonivý smích odrážel se mi v uších a já nechtěl, aby to kdy nějaký jiný zvuk nahradil.

Dohodli jsme se, že pojedeme k vodě, k jezeru, kam denně chodilo desítky lidí. Tam, kam jsem jezdil už jako malý. Ale tys tam ještě nikdy nebyla. Večer předtím, ležel jsem ve své posteli a přemítal o tobě. O tom, jak moc chci, aby se konečně něco stalo. Aby se něco stalo tam…
Věřím, že když budu dostatečně věřit, mé sny se splní. A opravdu.
Den na to, vzal jsem do rukou kolo a jel ti naproti. Dorazili jsme na určené místo, já vytáhl deku a společně jsme vedle sebe leželi. Šli jsme se vykoupat… Poprvé, podruhé, potřetí…

Nemohl jsem to vydržet, myslel jsem si, že mé náznaky byly až moc viditelné, ale asi to nebyla nevyhnutelně pravda. Lehce jsem tě chytl za prst a tys mi to opětovala. Měl jsem v hlavě zmatek, pořádně jsem nevěděl, co to znamená.
Šli jsme znovu do vody, snažili jsme se vzájemně potopit. Nemůžu se ubránit úsměvu, když na to vzpomínám.
A pak, když už nám slunce, které už sešlo podstatně níž, olizovalo paty a naše mokré vlasy, ulehli jsme a já ti znovu začal hladit dlaň. Tehdy jsem se odhodlal ji pořádně chytnout. Zvedl jsem se na loktech a jen tak ti zíral do tvých nádherných olivových očí. Pořád jsem přemýšlel, jestli to mám udělat. Jestli je správné, udělat ten první krok. Jestli to chceš taky.
Uplynulo asi deset minut a já se stále nehnul z místa. Střídavě jsem hleděl na tvé rty, které jsem tak zoufale chtěl ochutnat. Nakonec jsem se přece jen odhodlal, přimkl víčka k sobě a spojil naše rty.
Byly tak jiné, tak sladké. Není den, kdy bych svého prvního kroku litoval. Když jsme se od sebe odpojili, jen jsme se usmáli.
"Nad tímhle jsem přemýšlel už dvě hodiny." Prolomil jsem ticho, lhal jsem, jako když tiskne. Byly to určitě dny…
"Jo, já asi týden." Oplatilas a já jsem se cítil nesmírně potěšeně.
"Tak proč jsi něco neudělala?" Zeptal jsem se.
"Protože jsem nevěděla, jestli to chceš taky." Dostalo se mi odpovědi, jo, přesně takové pocity jsem měl také.

Asi dva dny na to jsme znovu byli venku. Přijelas za mnou na kole, odhodila helmu a znovu ses vedle mě uvelebila na dece. Políbili jsme se. To je vždy první myšlenka, která mě napadne, když tě vidím. Líbat tě a už nepřestat…
"Co teď jsme?" Zeptal jsem se. Pořád jsme si to tak nějak neřekli. Ale doufal jsem, že to není jen chvilkové pobláznění.
"Pár, řekla bych…" Zazubil jsem se. Jo, jsme pár.

Ani ne po měsíci začala škola a my byli nuceni se vrátit do lavic.
Snažili jsme se náš vztah tajit, přece jen jsme byli spolužáci a alespoň já jsem nepotřeboval slyšet nějaké ty blbé kecy.
Ale asi po dvou týdnech nás to přešlo. Začínal jsem přemýšlet nad něčím víc, než jen líbání a hlazení.
Ale říkal jsem si, že je příliš brzo na to, abych něco takového začal řešit.
Ale jak šel čas, nedokázal jsem to vydržet.
Byli jsme spolu právě dva měsíce.

Domluvili jsme se, v pátek vezmu stan a prostě někde přespíme. Chtěli jsme to, oba. Chtěli jsme se.
Byla jsi tolik pravdomluvná, ale nakonec jsi i ty dokázala zalhat svým rodičům o tom, kde budeš.

A tak, po tom dlouhém týdnu, i když asi utekl rychleji, než jsem si mohl přát, tu konečně byl pátek. Přežili jsme školu bez nějakého zbytečného zkoušení, rychle jsme se otočili doma, abychom se znovu mohli shledat. Nasedli jsme na vlak a jeli, kam se nám zachtělo.

Vystoupili jsme a teď už bylo jen na nás, kde se utáboříme.
Všude byla pole nebo vysoká tráva. Šli jsme už docela dlouho a tak jsme se rozhodli. Prostě si tu vysokou trávu vyšlapeme!
"Skvělé maskování!" Prohlásil jsem a ty jsi se zasmála.
Nebylo vtipnějšího momentu, než když jsme odhodili batohy a vyšlapávali jakýsi útvar, který se zřejmě měl podobat čtverci. Tolik jsem se nenasmál už hodně dlouho.
Nakonec jsme začali stavět samotný stan, při tom bylo taky hodně zábavy, ale nakonec jsme to úspěšně zvládli.

Roztahali jsme karimatky a spacáky a oblíbili si jeden dost dobrý hrbol. A bylo to tu. Byli jsme sami. Jen já a ona. Téměř okamžitě jsme se začali líbat. Lehl jsem si na tebe. Nemohl jsem to vydržet. Kolik představ jsem nad tímhle strávil? Nesčetně moc.
Začali jsme se pomalu vysvlékat. Roztrhl jsem krabičku od kondomů. Už dávno jsi musela cítit, jak jsem tvrdý. Nemohl jsem toho spratka dostat ven. Podal jsem ti to a tys to měla během chvilinky. Byla jsi silná. Opravdu silná.

"Asi bys měl vědět, že jsi můj první." Přitáhla sis mě k sobě.
"Já vím." Odpověděl jsem a vypadalas poněkud zaskočeně.
"Ty víš?" Usmála ses a bylo vidět, že ses trošičku uvolnila. Cítil jsem se trochu blbě, jelikož budeš má druhá. Ale byl krásný pocit vědět, že ty se svého pannenství vzdáš jen pro mě.

Pomalu jsem do tebe vnikl a zakrátko už se ozývaly jen naše steny. Bylo to tak krásné…
Složil jsem se vedle tebe…

Uvelebila ses mi na hrudi a já jen hodnou chvíli poslouchal, jak mi spokojeně předeš v náručí.
"Jak moc mě máš rád?" Vzhlédla jsi ke mně.
"Strašně moc." Vydechl jsem bez přemýšlení. Nemohl jsem jí říct nic víc, co když… znovu jsem se nadechl.
"Jak moc mě máš ráda ty?" Optal jsem se. Jen ses mi podívala do očí a usmála se. Potom jsi znovu jen klidně ležela a neměla ses k odpovědi. Zřejmě je to pro tebe těžké. Teď už však nebylo cesty zpět.
"Víš, já tě mám možná víc než rád." Políbil jsem tě na vlasy a přičichl si k nim. Vždy jsi tak krásně voněla. Jako to červené ovoce, třešně, maliny…
"To jako, že mě miluješ?" Znovu jsem upoutal tvá krásná kukadla. "Protože já tě miluju." Na to jsi jen spojila naše rty. Byl jsem tak neskonale šťastný.

"Už tě nechci ztratit." Řekla jsi, když jsem pro změnu ležel já na hrudi tobě.
"Já tebe taky ne…" Opáčil jsem a myslel jsem to vážně. Nechci ji ztratit. Zvlášť ne po tomhle. Nikdy jí neublížím.
Zírali jsme si do očí a já znovu se zájmem obdivoval jejich nádhernou barvu.
"Miluju tě." Řekla jsi zničehonic a já se musel usmát.
"Taky tě miluju." Natáhl jsem se po tvých rtech. Znovu se mě zmocnila touha a tys mi znovu dopřála uspokojení. Tak moc pocitů na tak krátkou dobu. Prostě jsi mě úplně dostala a já jsem teď celý tvůj a ty celá jenom moje…
___________________________________________________________________________
Hey! Po dlouhé době se hlásím s nějakou povídkou, tak snad vás potěší.
Škola mě zabíjí. Teď nejvíc biola a chemie. No, držte mi palce a doufám, že zanecháte nějaký komentář.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Koko~Chan Koko~Chan | E-mail | Web | 11. října 2015 v 17:27 | Reagovat

Opět krásná jednorázovka :)

2 Demonjoker Demonjoker | 13. října 2015 v 11:10 | Reagovat

Nice

3 Sim Sim | 14. října 2015 v 22:50 | Reagovat

Gratulace :-)

4 Demonjoker Demonjoker | 20. října 2015 v 19:08 | Reagovat

Celibát (z latinského přídavného jména caelebs = neženatý, svobodný) je závazek žít bez manželství, případně též bez pohlavních styků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama