"Našli to…našli to." Klimbala v rohu malinká dívenka stočená do ještě menšího klubíčka. Po tvářích se jí kanuly slzy velké jako hrachy. Stále tomu nemohla uvěřit."Našli co?" Vyptával se jí hlas vycházející snad ze stěn. Od toho se odvíjelo tisíce ozvěn, které se jí rozvířily v hlavě. Odhrnula si vlasy z lícních kostí, i když sotva to udělala, její prameny jí zase zasahovaly do jejího strnulého výrazu. Bylo to tak nepřípustné…tak…
Nemohla se hnout z místa, byla tu tma, zima, i když postel s dozajista teplou pokrývkou byla jen kousek od ní. Nemohla to udělat. Prostě se pod tu deku nemohla schoulit, ani kdyby stokrát chtěla. Vše bylo od krve. Její ruce, podlaha, i ta postel. Všechno tu smrdělo.
Zrada. Zadostiučinění.
Znovu otevřela svá veliká tmavá kukadla. Už nebyly plné slz a smutku. Něco se v ní zlomilo a rozletělo se to na tisíce kousků, měla si to uvědomit už dávno dřív. Dřív, než se do toho stihla zase chytit.
Za všechno může jen ona. Ta, jejíž tělo teď leželo bezvládně na podlaze v obýváku.
Podraz. Lež. Všude samé lži. Tlačily se jí do všech tělních otvorů.
Ale teď už jí bude lépe. Rozhodla se bojovat. Silný záblesk očí.
Zrada. Zadostiučinění.
Znovu otevřela svá veliká tmavá kukadla. Už nebyly plné slz a smutku. Něco se v ní zlomilo a rozletělo se to na tisíce kousků, měla si to uvědomit už dávno dřív. Dřív, než se do toho stihla zase chytit.
Za všechno může jen ona. Ta, jejíž tělo teď leželo bezvládně na podlaze v obýváku.
Podraz. Lež. Všude samé lži. Tlačily se jí do všech tělních otvorů.
Ale teď už jí bude lépe. Rozhodla se bojovat. Silný záblesk očí.
_______________________________________________________________________________
200 slov... co říkáte?
200 slov... co říkáte?


















Tak tohle je moc povedené a zajímavé