The only one 3/3 - Pro Simu

23. prosince 2015 v 12:35 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Dívala se do onyxů, jako za starých časů. Znovu se ponořila do jejich nitra, ve kterém dokázala číst jen ona, i když to sama nevěděla. On byl pánem těch očí a věděl, kdo na něj jak působí.
Když tam tak stáli, uvědomoval si, že ona je jediná, která ho může navždy vyvést na světlo z jeho nekonečné temnoty, která ho už nesmírně vyčerpávala.

Vařečka se neustále válela po zemi a jídlo začínalo být převařené. Jako první se z transu vzpamatoval on, položil květiny na linku, přiskočil k vařiči a vypnul ho, odstavil hrnec. Růžovláska na něj další chvíli jen bezvládně zírala, ale když se uchechtl, rázem byla ta agónie pryč a oni dva se opět museli setkat tváří tvář realitě tak tvrdé, jak jen dokáže být; ona žila s někým jiným a on se plno let neukázal.


Sakura se začala ošívat. Sasuke to zpozoroval, ale nepřikládal tomu velkou váhu, snad jen doufal, že je z něj právě tak unešená, jako on je z ní. Její červená líčka, roztěkané zelené oči.
Vzal do dlaní ostnaté proutky a předložil je před ni.
"Něco jsem ti přinesl." Natáhl ruku a stále se jí snažil fixovat zrakem. S velkým úsměvem si je vzala a ovoněla. Voní skoro tak, jako můj šampon. Napadlo ji. I barvu měly jen nepatrně odlišnou, než její vlasy. Ty teď měla spletené do lehkého copu a přehozené k jednomu rameni.
"Děkuji, ale budu je muset odmítnout." Procitla. Sklopila oči k chodidlům. Moc ráda by si je nechala, ale nemohla. Kdyby Ar přišel domů a uviděl je ve váze, jistě by neuvěřil, že jí je Ino darovala jen tak. Navíc jich bylo dost. Museli stát úplný majlant.

Sasuke Uchiha na okamžik ztratil dech. Odmítá jeho růže? Odmítá jeho? Nechce s ním tedy mít nic společného? Ještě ne…ještě to nemohl vzdát. Vzdá to až teprve tehdy, až odmítne jeho polibky.
Jeho tělo reagovalo souměrně s myšlenkami, které se mu rodily v hlavě.
Překonal tu metrovou vzdálenost jedním krokem, strhl ji za paži, ve které držela rostliny a které v důsledku spadly na zem. Nezajímaly ho peníze, které za ně utratil, zajímala ho cena jejího srdce.
Druhou rukou si ji přitáhl za pas, sklonil se v momentě už tiskl jeho rty na dva plátky, které si z hlediska anatomického říkaly ústa. Blahem přivřel oči, když se nebránila.

Na něco takového byla až příliš paralyzována jeho osobitou vůní. Stále voněl stejně, tak krásně, do této vůně se zamilovala už jako malá. Nechala, ať ji líbá, dokonce dovolila svým horním končetinám, aby ho sevřeli. Hladil ji po tváři, všechno by v ten moment bylo idylické kdyby…

"Hned ji pusť, ty šmejde!" Zařval někdo přes celý obývák a dolehlo to až do kuchyňského koutu, ve kterém se nacházeli.
Sasuke bleskově odrazil shurikeny, které onen mladík vyslal spolu s jeho výkřikem…
"Co si myslíš, že děláš?! Líbat mou ženu!"
"Ženu?" Zašeptal spíše pro sebe a měl co dělat, aby se v jeho očích neprojevil strach ze ztráty.
"Ženu?" Podivila se i Sakura. Byla jeho… to ano, ale rozhodně ne tohle oslovení.
"Budoucí žena. Sakuro, vezmi si mne!" Šel přes celý obývák, až stanul před dvojicí, která teď byla metr od sebe.
Nejmladší Uchiha se na to díval s neuvěřením. Sakura stála jako opařená, už je to dlouho, co jsou spolu a on se teď odhodlal učinit významný krok k jejich budoucnosti, ale byla na to připravená?
"Tak?" Dorážel na ni. Nedokázala se rozhodnout takhle na místě.
"Já…" Nevěděla co říct, byla zaskočená. Dívala se do ještě modřejších očí, než byly ty Narutovy, a kterým podlehla.
Najednou Arata něco skolilo k zemi. Byla to Sasukeho pěst. Teď stál před ní v obranné pozici a čekal protiúder. Nic se nedělo.
Ar se sesbíral ze země a ušklíbl se.
"Někdo nám tu vystrkuje drápky." Popíchl ho, ale s klidem černovláska to ani nehlo. Bude o ni bojovat a nepřestane, až dokud ho nebude stále líbat se stejným zalíbením…
"Popereme se tedy o ni, kdo vyhraje, může si ji vzít a ten druhý navždy zmizí z našeho života."
"Jsem snad nějaká trofej nebo co?!" Křičela po nich růžovláska, ale vypadalo to, jako kdyby ji ani neslyšeli.
"Dobrá." Přikývl Sasuke a v tu ránu oba zmizeli. Sakura tam stála naštvaná, ale zároveň rozklížená. Nevěděla, co v jejím nitru převyšovalo více.

Ještě pět minut bloumala nad tím, co to právě udělali, než jí došlo, že by je asi měla následovat. Mohli jít jen na jediné místo; tréninkové pole.

Asi za další dvě minuty dorazila no ono zázemí. Měla pravdu, byli tam. Oba už značně od krve, div, že si vlasy netrhali. Stále to byli ninjové, kteří ví, jak na boj. Začali letmými seky, ale když už se rozehřívali, načekali ani minutu na to, aby se protivník stihl vzpamatovat. Sasukemu plála v očích zloba, láska, ale strach ze znovu možné ztráty rodiny. To už nehodlal dopustit.

Sakura se na to dívala poněkud kriticky. Stále ji brali jako výhru, neměla z toho dobrý pocit. Dívala se na dva lidi, kteří její život ovlivnili neuvěřitelným způsobem. Sasuke, který na ni působil svým šarmem už od dětství, a byla do něj nespočet let zamilovaná. Ale pak tu byl ten druhý muž, Arat. Líbal ji každou noc za poslední chvíle. A přec jen líbal, neboť dále nedošli… růžovláska se mu stále nedokázala celá odevzdat. Nemohla si s ním představit děti. Myslela jen na to, jak se Ar musí cítit. Dozajista ji miloval. Ale opravdu tolik, jako milovala ona Sasukeho? Něco v koutku duše jí říkalo, že její srdce bude navždy patřit jen jednomu…

Možná Sasukemu ten strach až příliš zastínil zdravou mysl a schopnost reagovat a zapamatovat si určité věci, jinak si nedokázal vysvětlit, proč najednou klečel před tím druhým, neschopen popadnout dech. Ar si přitáhl Uchihovu katanu a namířil mu ji na krk. Sasuke v duchu litoval, že na něj šel tak zlehka. Nikdy se nevyplácí podcenit nepřítele. Musíte si být jisti, že na něj stačíte. V duchu si začal přehrávat možné konce. Když tohle prohraje, tak Sakuru navždy ztratí. Je potom smrt opravdovým řešením? Hrdě k útočníkovi zdvihl hlavu.
"Do toho, udělej to." Díval se smrti vzdorovitě do očí. Její oči teď byly modré jako pramen. Nemohl uvěřit, jak moc byly podobné těm Narutovým a přitom tak jiné. Nebyla tam blonďákova láska, ale jen spalující nenávist. Napřáhl se…

A sekl.
Krev prýštila a kapky této životodárné tekutiny dopadaly na hnědou půdu.

"Sakuro?!" Zařvali oba naráz. Stála tam, Sasukeho katanu zabředlou do její dlaně, kterou posílila ochranou, ale ta nestačila na to nejjemnější ostří. Teď je na ní, aby snášela všechnu tu bolest, před kterou ji Naruto se Sasukem neustále chránili.
Sakura si zbraň vytáhla z tkáně a začala se léčit. Nebyla vyčerpaná, naopak. Něco ji zoufale pohánělo kupředu. Bylo to její štěstí.
"Tímto Sasuke vyhrál." Prohlásila a zadívala se do pomněnkových očí, jejichž pohled se rázem změnil.
"Omlouvám se, ale nemůžu si vzít někoho, kdo nemá mé srdce. To totiž bude navždy patřit někomu jinému." S tím se otočila k poraženému Uchihovi.
"I když jsem neměla v plánu ti odpouštět tak snadno, stále jsem pro tebe nenašla žádnou odolnost. Vždy ti budu patřit." Trochu si vydechla, zároveň s jistým šarmem a jistotou propichovala jeho zrak.

Sasukemu svitla nová naděje. Ona bojovala za něj, ne on za ni. Byl příliš zaslepený svým strachem, ale konečně se může zase nadechnout. Světlo jeho života. Vstal a došel až k ní. Byl by ji chytnul za ruku, kdyby tu nebyl jeden rušivý faktor.
"No co tak okouníš? Vypadni z našeho života!" Zavolal na Arata a ten se jen, neschopen slova, otočil na patě. Byl by býval ještě bojoval, ale růžovláska mu dala jasně najevo, že to nemá cenu. Ženskou lásku si nemůže vynutit, ta musí přijít sama. Nenucená.

Usmála se na něj, stále z ní sálala bolest, ale byla si jista, že on ji dokáže napravit. Konečně cítil teplo jejího těla, když obemkl její malé tělíčko svými pažemi a zabořil hlavu do jejího ramene.
"Omlouvám se." Vyřkl.
"To je v pořádku. Miluji tě, Sasuke." Zašeptala a on se znovu narovnal, aby na ni mohl pohlédnout. Po tvářích jí kanuly slzy, ale na rtech hrál úsměv.
Sice jí neodpověděl, ale ona věděla, že k ní cítí to samé.
_______________________________________________________________________________________________________
Strašně moc se omlouvám, že jsem se vám tak dlouho neozvala. Tento díl byl trochu delší! Jsou tu jisté věci a pak škola a podobně.
Tohle berte jako takový Vánoční dárek, chci vám popřát hezké svátky, užijte si chvíle s rodinou a hlavně dobré jídlo!
Děkuji za podporu a doufám, že zde taky zanecháte nějaký ohlas.
Mějte se krásně! :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bori Bori | Web | 23. prosince 2015 v 21:11 | Reagovat

Pane bože já tě miluju 😍😍😍 Naprosto úžasný povidky,stránky. Všechno!!!! Jsi úžasná Dokonalá proste wow 😍😍😍

2 Camelia Camelia | E-mail | Web | 23. prosince 2015 v 23:37 | Reagovat

Slovní spojení: "Nenašla odolnost" mě opravdu rozesmálo :D Co třeba: Stále nepříšla na to, tak mu odolat?
Ale jinak pěkné, díky za dárek *já sama se za sebe stydím, ale mou omluvou je, že taky nestíhám* Takže ti rozumím, přeji krásné svátky i Tobě a hlavně si to pěkně užij a odpočiň si.

Těším se zas na příště, Cam

3 Sima Sima | 24. prosince 2015 v 23:06 | Reagovat

Úžasné arigato 😊

4 Mia Mia | Web | 25. prosince 2015 v 2:03 | Reagovat

Super :3 čekala jsem ba ten díl už od minulého :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama