Mužské slovo

15. března 2016 v 18:53 | Ufonek |  Drabbles
Jak moc platné je mužské slovo? Můžeš vypustit ze svých úst skoro vše a i tak to nebude dávat smysl když to nedodržíš. Držíš mě ve zlaté kleci, když tohle říkáš. Raní mě to, říkáš, že přijdeš a pak dáš stejně přednost něčemu, co je skoro úplně nepodstatné. Květná neděle, říkáš.
Kočičkový průvod. To je něco, co je ti přednější než já?
Už je to tak poněkolikáté. Klame mě to. Mate mě to.
Nechci se s tím už potýkat. Prostě řekni, že se mnou nechceš být a objasni vše, cos do téhle chvíle řekl.

Prostě mě odstrč, je to lepší než tahle falešná slova, která se nesou tvým melodickým hlasem.
Vzpomínám, jak jsem ležela v tvé náruči a tys mi četl. Máš krásný hlas. Ten, který už nikdy nechci přestat poslouchat. Je pravda, že tě miluji více, než všechny ty chmurné dny, které jsou před námi, ale kruci… musíš mi tohle pořád dělat?
Musím se na tebe snad začít dívat skrze průhledné brýle, které nebudou věřit tvému slovu a budou přeměřovat každou tvou pohnutku?
"Bylo to jen tak předběžné." To by mohl říct každý. Ale vážně, budeš mi tohle předhazovat donekonečna? Je tu vůbec něco, cos myslel vážně a nebo se z toho snad chceš vykroutit?
Vím, že musíš chodit do kostela, protože jsi spořádaný občan, ale copak snad nevidíš tu bolest v mých očích?
Pláču, už zase. Nevím, proč mě to tolik bere, ale řekla bych, že kvůli tomu, že tě mám tolik ráda a chci s tebou trávit co možná nejvíc času.
Ale už nevím, co dělat, abys mě viděl tak i ty. Abys mě viděl tak, jako já zírám na tebe. Že pro mne není nic důležitějšího. Vzdala bych se pro tebe snad všeho, kdybych mohla.

Srdce mi buší jako o závod a já nemyslím na nikoho jiného. Na tvé hebké vlasy a sametovou kůži. Jak jsi mne dnes svíral, a já tě hladila po krku. To vše mi běhá v mysli a přemýšlím nad tím, co pro tebe znamenám. Už zase pochybuji, ale proč? To přece nechci. To vůbec nechci.
Říkáš, jak moc mne miluješ, ale přitom to snad doopravdy nevím. Takovým způsobem mne opravdu doženeš k tomu, abych ti nevěřila. A to já nechci, tak to prosím už konečně pochop a začni se ke mně chovat tak, jak bych si zasloužila. Prosím, prosím tě o to. Můžeš to pro mě udělat?

Poslyš, můžu ti věřit?Jak moc platné je mužské slovo? Můžeš vypustit ze svých úst skoro vše a i tak to nebude dávat smysl když to nedodržíš. Držíš mě ve zlaté kleci, když tohle říkáš. Raní mě to, říkáš, že přijdeš a pak dáš stejně přednost něčemu, co je skoro úplně nepodstatné. Květná neděle, říkáš.
Kočičkový průvod. To je něco, co je ti přednější než já?
Už je to tak poněkolikáté. Klame mě to. Mate mě to.
Nechci se s tím už potýkat. Prostě řekni, že se mnou nechceš být a objasni vše, cos do téhle chvíle řekl.
Prostě mě odstrč, je to lepší než tahle falešná slova, která se nesou tvým melodickým hlasem.
Vzpomínám, jak jsem ležela v tvé náruči a tys mi četl. Máš krásný hlas. Ten, který už nikdy nechci přestat poslouchat. Je pravda, že tě miluji více, než všechny ty chmurné dny, které jsou před námi, ale kruci… musíš mi tohle pořád dělat?
Musím se na tebe snad začít dívat skrze průhledné brýle, které nebudou věřit tvému slovu a budou přeměřovat každou tvou pohnutku?
"Bylo to jen tak předběžné." To by mohl říct každý. Ale vážně, budeš mi tohle předhazovat donekonečna? Je tu vůbec něco, cos myslel vážně a nebo se z toho snad chceš vykroutit?
Vím, že musíš chodit do kostela, protože jsi spořádaný občan, ale copak snad nevidíš tu bolest v mých očích?
Pláču, už zase. Nevím, proč mě to tolik bere, ale řekla bych, že kvůli tomu, že tě mám tolik ráda a chci s tebou trávit co možná nejvíc času.
Ale už nevím, co dělat, abys mě viděl tak i ty. Abys mě viděl tak, jako já zírám na tebe. Že pro mne není nic důležitějšího. Vzdala bych se pro tebe snad všeho, kdybych mohla.

Srdce mi buší jako o závod a já nemyslím na nikoho jiného. Na tvé hebké vlasy a sametovou kůži. Jak jsi mne dnes svíral, a já tě hladila po krku. To vše mi běhá v mysli a přemýšlím nad tím, co pro tebe znamenám. Už zase pochybuji, ale proč? To přece nechci. To vůbec nechci.
Říkáš, jak moc mne miluješ, ale přitom to snad doopravdy nevím. Takovým způsobem mne opravdu doženeš k tomu, abych ti nevěřila. A to já nechci, tak to prosím už konečně pochop a začni se ke mně chovat tak, jak bych si zasloužila. Prosím, prosím tě o to. Můžeš to pro mě udělat?
Poslyš, můžu ti věřit?

__________________________________________________
Doufám, že se líbilo. :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 16. března 2016 v 21:39 | Reagovat

Super článek :-)

2 sima sima | 19. března 2016 v 15:50 | Reagovat

SKvělé jako vzdy nemam slov :O

3 Aki Aki | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 13:02 | Reagovat

krásne napísané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama