Love

1. července 2016 v 19:40 | Ufonek |  Jednorázovky
Poslední dobou hodně přemýšlím nad věcmi nevyhnutelnými a věcmi, které dokážeme ovlivnit. Můžeme se jakkoliv snažit a stejně to přijde. Stejně vás něco musí praštit jako facka, když děláte něco špatně. Musí vás vyvést na světlo a zpět na vaši cestu, po které kráčíte.

Musíte si uvědomit věci, které tu jsou a žít v přítomnosti, je dobré snít, ale ne přespříliš. Jsem idealista. Vždy jsem byla. Spoustu věcí jsem dělala jako malá, naivní holčička. Ale svou minulost nezměníme. Ta tam vždy je, straší nás po nocích, ale naopak nám dělá dobrého učitele a díky ní víme, co chceme a co ne. Člověk musí zkoušet nové věci. Neměl by lhát, jako to má ve zvyku většina dnešní mládeže. Lhát přímo do očí, to jsme se naučili, takoví jsme srabi.


Můžu říct, že se konečně blížím něčemu, co se dá říkat dobrá cesta. Ještě přesně nechápu, jak to všechno funguje, ale věřím, já věřím, že mi s tím někdo pomůže, věřím, že to dokážu a že s postupem věku se stanu moudřejší, ne jen umírněnější.

Člověk musí věřit v něco, aby mu to pomohlo překonat nástrahy života. Ale hlavně musí věřit v sám sebe, protože když okolo všichni odejdou, nezbude mu nikdo jiný než on sám.
Milujte svůj život, přijímejte, jaké klacky vám hází pod nohy a učte se z nich. Buďte vyrovnaní a nikdy nic nevychutnávejte najednou. Mírněte se, těšte se z každodenních radostí a ceňte si svou povahu. Protože každý je jedinečný a každý má cestu, po které musí jít. Miluji svůj život, protože je můj a já píšu svou budoucnost.

Všude vidím jen samou touhu, ale ne lásku, ta má pěkné tělo, je to kočka, ale záleží v dnešní době někomu na vnitřní kráse? Jistě, musí přeskočit jiskra, aby se vám někdo zalíbil, ale rozhodně se nezamilujete jen díky tomu, jaké ve vás vzbudí pocity tam dole, když se na něj koukáte. Ne, tak to není.

Když se dívám do jeho očí, vidím sebe, vidím tu nekonečnou lásku, která proudí našimi žilami. Vidím jeho krásná kukadla, přes která se zrcadlí cit, jenž tomuto světu vládne a nese nad ním ochrannou ruku.
Zároveň zřím, jak on se na mě dívá. Nic si neidealizuji, ne, tentokrát je to tak opravdu. Jak hloupá já jsem byla! Chci si to zapamatovat navždy. Na to, jak se cítím, když mi tiskne dlaň, když mi něžne líbá zápěstí, když na mě pomrkává.
To vědění, že někoho milujete a jste milováni, je nejhezčí na světě.

Bude to těžké, ale já se nevzdám. Budu bojovat. Za to, jak se při něm cítím, aby to už nezmizelo. Aby to nebyla jen iluze, kterou si napíšu do deníku a otočím list. Ne.
Tenhle oheň chci ochraňovat tak, jako matka ochraňuje své novorozeně. Ta láska, která dvě srdce táhne a spoutá k sobě. To překoná všechno.

Poté jde na řadu odpuštění. Existují chyby, nikdo nejsme dokonalí. Nikdy se nenajde dokonalá žena, ani dokonalý muž. To jen spolu můžou vytvořit ideál. Musíme se naučit odpouštět.

JÁ se musím naučit odpouštět a ZAPOMÍNAT. Takové věci se dějí, ale nejsou tu s námi napořád. Něco napořád je.
Chci dospět, chci to dítě ve mně udržet, ale jen do jisté míry. Nechci se rozplakat kvůli každé kravině. Musím se naučit prohrávat, poučit se z chyb a příště to zlepšit.
Zvládnu to. Zvládneme to.
_____________________________________________________________________

Slova od srdce. Láska vládne všemu. Blog zažil 6. narozeniny a já svoje 18., omlouvám se za neaktivitu, snad se najde pár příznivců a zanechají zde svůj komentář. :)
Mějte krásný den.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeny Jeny | Web | 2. července 2016 v 17:33 | Reagovat

Krásný, pod to se podepisuji.

2 Pája Pája | 6. července 2016 v 20:41 | Reagovat

Nádhera, jsem moc ráda, že jsi konečně přidala další povídku.

3 Aki Aki | E-mail | Web | 7. července 2016 v 15:19 | Reagovat

Veľmi nádherne napísané. A všetko najlepšie a najkrajšie k 18-ske.

4 Saky-chan Saky-chan | Web | 20. srpna 2016 v 13:04 | Reagovat

Velmi zajimave :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama