Selfish Asshole 8

29. prosince 2017 v 12:07 | Ufonek |  Selfish Asshole
Byl den, slunce právě vycházelo zpoza naducaných mraků, rozvalujících se po nebi. Bylo krásné, červánkové, dnes jsem nejel do práce autem… jak bych mohl, když jsem byl ještě z té včerejší noci docela přejetý a troufnu si říct, že možná i opilý.

Kráčel jsem a došel až před moji firmu. Kdyby tu byla ona, mohli jsme to vést společně. Ale nechtěla, zůstaly mi jen vzpomínky úžasného sexu… no, třeba se to ještě změní. Teď se kroutila vedle Leeho, ten z ní musel být úplně paf, nikdy neměl tak úchvatnou asistentku, no, když nad tím tak přemýšlím, to ani já ne.


Možná bych si i přál, aby se to vrátilo do toho stádia, kdy jsme byli něco jako nejlepší přátelé, aspoň bych ji měl stále na blízku.
Otevřel jsem dveře a namířil si to k mojí kanceláři, vždy se podívám na to místo, kde sedávala ona, ale jako vždy, zelo prázdnotou. Sednul jsem si, stále jsem přemýšlel nad těmi slovy ze včerejška. Málem jsem se nechala namotat… brečela! To znamená, že k tobě něco cítí! Vybavil jsem si optimistickou tvář blonďáka a také jsem se musel pousmát. No jo, ale co bych měl teď dělat? Nemůžu jen tak přestat pracovat, nebo můžu? Ne. Musel jsem něco dělat. Zajdu tam o polední pauze. Ano, do firmy Lee's.

Zíral jsem do monitoru, klapal něco do klávesnice… tik tok… občas jsem se napil vody… tik tok, tik tok… koukal jsem na hodiny… tik tok tik tok… ale dvanáctá hodina se ani náhodou neblížila… Vlastně od toho uběhla jen hodina a půl.

"Do hajzlu!" Zaklel jsem a práskl rukou do stolu. Mé dveře nejsou zvukotěsné, takže se pochopitelně všichni otočili. Jen jsem na ně pohlédl, ale neměl jsem v úmyslu se ospravedlňovat. Zřejmě se na povrch dere moje netrpělivá a rozzuřená povaha. Tohohle mé zaměstnance raději ušetřím a vypadnu dřív, než tu něco udělám.
Venku se začíná ochlazovat, popadnu kabát a vyřítím se jako velká voda. Doufám, že tam bude, musí tam být. Vždyť je to jeho asistentka, to bych měl už opravdu velkou smůlu.

Jelikož jsem nebyl autem, musel jsem chytnout nějakou městskou, no jo a teď babo raď, autobusem jsem nejel tak 100 let. Došel jsem na zastávku a díval se na místa, kde to zastavuje… no to je jedno, nějak se tam prostě dostat musím.
Nastoupil jsem na první, který přijel, ten mě dovezl ani nevím kam, před jeden obchod, který jsem věděl, že je poblíž. Ignoroval jsem pohledy dívek, které se na mě s oblibou koukaly, některé dokonce ukázaly prstem, ale nemám o ně zájem, opravdu ani v nejmenším. Ještě jsem odmítl cestou jednu, která mi úpěnlivě nabízela své číslo, až jsem konečně uviděl tu zelenou budovu s oním nápisem.
Vstoupil jsem.
A teď vážně, proč tu všechno musí být tak zelené? Všichni chodili v zelených uniformách, no dobře, nebyly to uniformy, zelené kalhoty, sukně, košile, trička. Bože, to jenom Sakura nemusí? Došel jsem na recepci.

"Dobrý den, někoho tady hledám, můžete mi prozradit, kde má kancelář Sakura Haruno?" Už jsem tak blízko, cítil jsem to.
"Ale ale, kohopak to tady máme, Sasuke Uchiha, ten nechvalně známý…" Otočila se na mě sekretářka, vlasy barvy slunce, oči kalně modré.
"Bohužel nejsem schopna vám tuto informaci podat, je mi to zakázáno, avšak, pokud to opravdu chcete… dalo by se s tím něco dělat." Stoupla si a začala si rozepínat blůzku, kdejaký úchyl by se podíval, ale já na to opravdu nebyl zvědav. Kynoucí prsa. Já chtěl vidět jen jedny.
To si ji raději najdu sám. Otočil jsem se na patě a začal běžet po schodech nahoru. Ale tahle budova byla obrovská, opravdu jsem nevěděl, kam mám jít.

Už jsem byl zoufalý, bloumal jsem sem a tam, ale všude jen zasedací místnost, koupelny, dokonce i tělocvičnu jsem tu nalezl.
"Copak tu hledáte?" Zeptala se mě postarší paní se smetákem v ruce.
"No vás mi snad seslalo samo nebe!" Doběhl jsem k ní, byl jsem už značně frustrovaný. "Kde jsou kanceláře, prosím?"
"Panáčku, to musíte až do nejvrchnějšího patra, proč jste se nezeptal na recepci?" Ta byla ale zvědavá.
"O tom bych se raději nebavil, děkuji." Pousmál jsem se a mířil ke schodům.

Konečně se mi naskytl pohled na prosluněné místnosti. Koukal jsem se na visačky se jmény, ale nikde jsem ji nemohl najít. Sakura Haruno, Sakura Haruno… Opakoval jsem si v hlavě a povzdychl jsem si, nevěděl jsem, kde ji mám hledat, avšak někoho jsem přece jen našel.

"Lee." Pokynul jsem mu. On na mě obrátil černé kulaté oči a téměř okamžitě na mě vybaflo husté obočí.
"Uchiha Sasuke, koho nám to čerti vedou." Jemně mi škublo obočí, budu dělat, že jsem to neslyšel.
"Kde ji máš?" Musel jsem se držet, abych nekřičel a neudělal si tak ostudu, to by znamenalo přinejmenším drby a pomluvy na celou mou firmu.
"Kde mám koho?" Zeptal se s ledovým klidem. Jak může dělat hlupáka přímo takhle mně do očí?! Ještě se ušklíbl, no tak to už i na mě bylo moc. Natáhl jsem ruku a přitáhl ho k sobě za tmavomodrou, hezky udržovanou kravatu.
"Tak poslouchej, ty nádhero, vážně nechápu, proč k tobě Sakura přešla, ale potřebuju ji najít, takže mi hezky řekneš, kde je…" Obočí jsem měl stažené a ústa semknutá do jedné přísné linky. Byl jsem asi o hlavu vyšší než on, takže bych si s ním mohl dělat, co bych chtěl.
"Abys jí mohl zase ublížit, no to sotva." Prudce mě od sebe odstrčil a já byl nucen opřít se o rám dveří jedné z prosklených kanceláří. Vlastně abych pravdu řekl, měl to tu hodně podobně uspořádáno jako u nás. Musím uznat, na to, že je takový pidižvýk, tak má docela sílu.
Až teď ke mně doputovala informace, kterou po mně švihnul.

Já? Ublížit jí? Co je to za blbost?
"Cože." Bylo jediné, co ze mě vypadlo.
"Řekla mi to vše, od začátku až do konce. Jak sis s ní pohrával na tom plese, jak už ti znovu byla připravena otevřít své srdce a ty místo toho, aby ses chopil příležitosti, nechal sis ji pláchnout kvůli nějaké červenovlasé náně!" Vyprskl a založil si ruce na prsou.
"Kdybych takovou příležitost dostal já…kdyby…" Zdálo se, že trochu posmutněl. "Abys věděl, já ji také miluji a kdyby se dala mě… Nikdy bych jí neublížil!" Rozkřikl se, to už se pár lidí v práci začalo ohlížet, co se to tam děje… to u nás by tu už stáhlo celé obecenstvo.

"Sasuke, co to děláš?" Tak tenhle hlas bych poznal všude. SAKURO! Zakřičel jsem v mysli a otočil jsem se. Stála tam, vlasy zapletené do dvou malých copánků, stále tak krátkých, pár růžových pramenů jí spadalo do obličeje a v ruce svírala nějaké desky. Ty pustila a s hlasitým rachotem spadly na zem, přiběhla k nám a ještě víc mě od Leeho odstrčila.
"Co tady chceš?" Stála teď mezi námi, oči jí hořely jakýmsi neznámým citem, trochu nenávisti, ale v té hloubce jsem viděl, že by se nejraději rozplakala.

"Prosím, nech mě ti to vysvětlit." Zalamentoval jsem.
"Na to už je pozdě, neměla jsem ponětí, že jsi takový a já se jen jako husa nechala nachytat." Zavzlykala a z očí se jí vydralo pár neposedných slz.
"Vždyť to ty jsi mě odmítla!" Už jsem to nevydržel, musel jsem se bránit, jako kdyby tohle všechno byla jen moje chyba.
"Ano, ale přemýšlela jsem nad tím, kdybychom pracovali jinde, možná by to šlo… Ty jsi takovej idiot Sasuke Uchiho!" To už plakala úplně, dala mi pěstí do prsou a utíkala pryč.

No, tak to jsi zase solidně posral, Sasuke.

_____________________________________________________________________________________

Byla jsem teď pár dní na Slovensku, tak jsem pro vás něco napsala. Snad se líbilo. Jak si vy užíváte svátky? Poprosím komentáře, pokud sem stále někdo chodí :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 1. ledna 2018 v 13:42 | Reagovat

Krásné, super, skvělé!!! :) Jsem moc ráda, že jsi zpět :)

2 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 21. ledna 2018 v 2:09 | Reagovat

páčilo sa mi to Tarei!! Ospravedlňujem sa, že som dlhoooo nenapísala nejaký komentáre T_T (hanbím sa za to) ale posnažím sa to zlepiť!

3 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 2. února 2018 v 1:13 | Reagovat

Krása

4 Thesia Thesia | Web | 23. února 2018 v 17:52 | Reagovat

Moc pěkný dílek, těším se na další! :)

5 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 7. března 2018 v 21:30 | Reagovat

Moc pěkné
Spřátelíš blog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama